(11.40 hodin)
(pokračuje Hyťhová)
Nesouhlasíme také s místní příslušností či teritorialitou, která nahrává plošně exekutorům. Nám jde v prvé řadě o věřitele a ti by měli mít možnost si vybrat, ať již na základě referencí, etického kodexu, úspěšnosti vymáhání či podle jiných kritérií, kdo jim dluhy bude vymáhat. Lze použít i argument: potřebujete-li využít služeb právníka nebo překladatele, zkrátka kohokoli, také chcete mít možnost výběru a nechcete, aby vám byl přidělen jen podle místa vašeho bydliště. Asi vás bude zajímat, jak je úspěšný, budou vás zajímat jeho zkušenosti, reference a tak dále. Teritorialitou tuto možnost ztrácíme.
Bude-li někdo argumentovat, že se zlevní exekuční řízení, je to naprostý nesmysl. Dlužníci nejsou ve většině případů na adresách svého trvalého bydliště, v naprosté většině je jako bydliště uveden městský úřad, přičemž je doba internetová, teď navíc máme dobu covidovou a také k tomu omezování setkávání. Vše se beztak přesouvá na e-mail nebo na komunikaci přes telefon, tudíž je jedno, odkud exekutor je.
Teritorialita by zajistila všem exekutorským úřadům stejně práce bez ohledu na to, zda je exekutor dobrý, nebo ne, přičemž se neuvažuje nad tím, že malé úřady by to větší množství práce nejspíš ani nezvládly zpracovat, velké úřady by naopak musely propouštět, protože by měly výrazně méně práce.
Insolvenční novela má nedlouho po té minulé, kdy se prolomilo to, že dlužník již nemusí splatit ani 30 % pohledávky. Nyní by se ještě měla navíc zkrátit doba oddlužení zpět na tři roky, s čímž zásadně nesouhlasím. Věřitel tak dostane vymoženo ještě méně za mnohem delší dobu.
Slučování exekucí by byl taky problém, protože dlužníci už mají pohledávky u více exekutorů. Který exekutor by ty sloučené pohledávky řešil? Ten první? Kterému úřadu by byly přidělovány další exekuce? Opět tomu prvnímu? Dlužníkům by tyto změny nijak nepomohly, naopak by výrazně zasáhly do práv věřitelů a způsobily by výrazný pokles vymahatelnosti pohledávek, který by se ve výsledku odrazil ve zdražení řady služeb pro poctivé a platící zákazníky.
Pokud jde o bagatelní pohledávky, to znamená malé, jako je například neuhrazené jízdné, o kterém se s oblibou tolik mluví, tak ty se už téměř nežalují. Pan Pelikán vydal už někdy v roce 2016 přísudkovou vyhlášku, kdy snížil náhrady právního zastoupení, takže za prvé, když už někdo odžaluje malou pohledávku, přísudek je nízký, a za druhé, od té doby to z věřitelů už téměř nikdo soudně neřeší, protože se to zkrátka nevyplatí. A proto už tyto pohledávky téměř nikdo nesoudí, nedostávají se tudíž ani do nových exekucí. S tím souvisí i předposlední bod, a to obchodování s pohledávkami dopravních podniků. Už to nikdo nekupuje, protože se to nevyplatí.
Dluhová amnestie je také úplný nesmysl, jelikož všechny odpuštěné dluhy zkrátka vždycky někdo musí zaplatit, a zaplatili bychom je nakonec my všichni. Je to naprosto demotivační a nemorální. To je naše stanovisko, proč toto nepodporujeme, a myslím, že jsem to dostatečně vysvětlila. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Tomáš Kohoutek vystoupí nyní v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Navrkal. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobré ještě dopoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych i já vám dal můj pohled na exekuce a vůbec projednávání této novely. Odmalička jsem byl vychováván v heslu, že bez práce nejsou koláče, každý je strůjcem svého štěstí, a když na něco nemám, tak si to prostě musím odpustit, a každý člověk bohužel nemůže mít všechno.
Miluji antiku, samozřejmě římské právo, na kterém stojí naše ještě jakž takž funkční západní civilizace. Jedny ze základních zásad římského práva jsou: pacta sunt servanda, čili že smlouvy se mají dodržovat, a vigilantibus iura, čili bdělým náleží práva. Pacta sunt servanda, čili smlouvy se mají dodržovat, není jenom to, když uzavřete smlouvu o úvěru například v některé bance, ale i to, že když vstoupíte do metra nebo nastoupíte do autobusu, musíte si koupit lístek, protože to je forma uzavření cestovní smlouvy. A když lístek nemáte, tak holt zaplatíte pokutu, protože jste nedodrželi smlouvu.
Všichni tady mluvíme o exekucích, jako že to je nějaký proces, který se týká každého člověka, který někomu něco dluží. Já bych chtěl znova zdůraznit, protože bohužel kyvadlo ochrany věřitelů a ochrany dlužníků se chtě nechtě více vychyluje podle mého názoru ve prospěch dlužníků, chtěl říci a znova připomenout, že exekuce je až ultima ratio čili krajní prostředek v situaci, kdy se věřitel, který má nějakou pohledávku a má následně exekuční titul, nedomůže dobrovolně toho, že mu někdo, kdo mu dluží, sám zaplatí. Každé exekuci tedy zpravidla předchází nějaká výzva k úhradě dluhu, pokus o mimosoudní řešení sporu. Nedojde-li k vyřešení, například dobrovolného uzavření splátkového kalendáře, věřitel musí podat žalobu, aby se domohl exekučního titulu, kdy zpravidla soudní řízení, respektive dáno naším právním řádem, může být alespoň dvoustupňové, pokud zase ten dlužník je bdělý svých práv a použije opravný prostředek. Pokud ho nepoužije nebo například se nedostaví k soudnímu řízení, je to jeho problém, že je vydána žaloba nebo rozsudek pro uznání či pro zmeškání. A až následně, je-li pravomocný vykonatelný titul, dochází k exekuci, zase pokud i potom, co je dán vykonatelný titul, dlužník sám nezaplatí, protože vždy tam má nějakou lhůtu, aby ještě naposledy sám dobrovolně plnil.
Všichni jsme to slyšeli opakovaně. V České republice je zhruba tři čtvrtě milionu až maximálně milion, ale je to méně než milion, lidí, kteří jsou v exekuci. Česká republika má více než 10,5 milionu obyvatel. Já se tedy ptám. 9,5 milionu lidí si plní řádně své závazky, platí dluhy, žijí slušně tak, na co mají, a něco méně přes milion lidí se dostalo, ať už různými cestami, do exekuce, a to znamená, že někomu dluží a nezaplatili to, co by zaplatit měli.
Z předchozích debat až na některé výjimky vyznělo to, že věřiteli jsou především ty zlé, nebankovní, lichvářské společnosti, ale já bych chtěl znovu zdůraznit, že věřiteli jsou především například municipality. Velká část z vás jste tady starostové, místostarostové, radní, zastupitelé. Každý rok schvalujete své obecní a městské rozpočty, každý rok, si troufám tvrdit, obracíte každou korunu, a téměř každá municipalita a téměř každé město řeší milionové pohledávky za svoz komunálního odpadu, za nezaplacené poplatky za psy a za jiné poplatky. Každý rok se na vás určitě obrací řada občanů, proč není tamhle opravený chodník, proč jsou tam a tam díry v silnicích, proč se šetří na veřejném osvětlení a podobně. Je to proto, že každá municipalita, každá obec má statisícové až milionové pohledávky například za nezaplacený svoz komunálního odpadu.
Jsou to společenství vlastníků bytových jednotek, díky kterým tím, že mají pohledávky na fondu oprav, chátrá bytový fond a postupně se nám tím vytvářejí ghetta.
Jsou to zdravotní pojišťovny. Řada z vás, doufám, že téměř všichni, podporujeme nějakou formu charity, různé nadace. Vidíte to dnes a denně, tamhle je nějaké nemocné dítě, nemá na náročnou operaci, protože prostě na to nejsou peníze. Nejsou peníze na to, aby se zaplatily lepší zdravotní prostředky, protože zdravotní pojišťovny mají samozřejmě také milionové a stamilionové pohledávky na zdravotním pojištění.
Jsou to matky samoživitelky, kdy místo toho, abychom více razili tezi, že je potřeba vymáhat tyto dluhy, tak místo toho schvalujeme zákon o náhradním výživném, protože i v současné situaci řada těchto pohledávek je nevymožitelných. ***
