(11.30 hodin)
(pokračuje Richterová)
Ale co hrozí? A to je poslední věc, na kterou si tady dovolím upozornit: hrozí to, že se bude někdo pokoušet hodit třeba na mě nebo na někoho dalšího vinu za to, že je možné, že Evropská unie nepodpoří další financování dětských skupin z evropských fondů, z evropských projektů. Jak už jsem řekla, jsem přesvědčena, že stejně jako školky tohle je služba, kterou prostě máme zajišťovat pro rodiny, základ státu, poskytnout jim možnosti slaďovat péči a práci. A jsem přesvědčena, že lakování narůžovo skrze změnu názvu - a ta změna názvu není nic jiného než nalakování. Já si přeju, aby si každý poskytovatel mohl vybrat, ale abychom nenutili poskytovatele měnit právní dokumenty kvůli zbytečné změně názvu na jesle. A to navrhované zastropování příspěvku, které by zase způsobilo problém ve velkých městech, že to jsou věci, které by ukonejšily Evropskou unii, uchlácholily a my bychom potom snáze vyjednali evropské financování.
Prosím, ti úředníci tam tomu rozumí. Vědí, že tohle je jenom přelakování. A to, co my potřebujeme, je systém, který bude fungovat, systém, který umožní, aby flexibilně ty skupiny vznikaly podle toho, jak jsou kde potřeba, a systém, který umožní i zohlednit, že někde bohužel jsou vysoké nájmy na ty prostory, někde bohužel jsou prostě rozdílné platové podmínky. A uzavřu s tím, že jsou to neziskové organizace. Nemají absolutně možnost fungovat na principu zisku. Takže celá debata je o tom, jestli jako stát systémově z našeho rozpočtu podpoříme dětské skupiny, jestli jim budeme házet zbytečné klacky pod nohy, nebo ne a jestli umožníme zohlednit to, že podmínky v bytech včetně osvětlení, jaké panuje v bytech, stačí pro to, aby v nich fungovaly právě třeba i ty dětské skupiny. Budu opravdu velmi ráda, pokud tyto argumenty, vážené kolegyně a kolegové, zvážíte. Velmi mi na tom záleží. Dostupná místa péče pro malé děti je jeden velice palčivý bod naší společnosti.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Dolínek.
Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já bych chtěl zareagovat na paní kolegyni spíš po té technické stránce, jak mluvila o tom oslunění a osvětlení a podobně u těch prostor. Problém je, že vy jste tam zkráceně, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyně, řekla, že by to mohlo stačit jako v bytech. Ale jak vám i pan kolega Čižinský určitě potvrdí, tak se vede poměrně zásadní diskuze v oblasti stavebního práva a vůbec stavebních předpisů, nakolik to v těch bytech má být dáno tak, jak je to nyní řešeno, nebo zda to má být řešeno jiným přístupem. Protože samozřejmě pořád zde máme problém ateliéry versus byty, nebytové prostory versus byty, tam je vyžadováno jiné osvětlení a podobně. Takže chci jenom varovat před tím, že to vztahovat teď a říkat, aby to bylo jako v bytech, je to dostačující, tak diskuze o samotných bytech se vede také teď v tuto dobu. Tak poprosím jenom, aby se na to myslelo, protože kdyby se to striktně provazovalo s byty a s byty se něco stalo v budoucnu jiným směrem, než jak je to nyní dáno, buď v Praze stavebními předpisy, nebo jinde technickými parametry, abychom neměli ztrátu potom u těch dětských skupin. Protože přece jenom dětské kolektivy vyžadují určitě, aby tam bylo pro ně co nejlepší prostředí. Takže to jenom k tomu prosím doplnění, abychom si na to dali pozor, popřípadě si to aktualizovat podle toho, co se teď děje v jiné odborné diskuzi. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Luzar.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vaším prostřednictvím, i ke kolegyni Richterové, mě zaujala v jejím projevu myšlenka neziskovosti, že to dělají vlastně pro ty děti a to je ten hlavní cíl. My všichni jsme ale dostávali desítky mailů poslední dobou právě s podporou těchto aktivit, nemám nic proti tomu a netvářím se jako odborník, ale mě tam zaujala jedna věc. Když jsem si je četl, tak v pár případech mailů, které přišly, se ten pisatel přiznává k tomu, že provozuje tři, čtyři, někdy i více dětských skupin. Čili to už je podnikání, čisté podnikání v oblasti uskladňování dětí, když budu v tom pohledu vulgární, ale je to byznys. Čili teď jestli budeme zřizovat konkurenci klasickým školkám a podobně, popřípadě jestli to opravdu je výpomoc maminek, rodičů a tak dále v rámci starosti o dítě, když jsou zaměstnáni. Ale pokud by to měl být byznys, měli bychom k tomu také tak přistupovat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Richterová, faktická poznámka.
Poslankyně Olga Richterová: Je to nezisková organizace v tom, že nemůže vytvářet zisk. Takže ano, i já znám takové lidi, kteří jsou prostě šikovní, takže vytvoří víc dětských skupin, a ano, slušně je to živí. Ale nemůžou z toho vytvářet další zisk kromě svého platu. A fakt to je hrozně důležitý princip, že tak, jako máme školky, které zřizujeme státně, tak paralelně vedle toho můžou různé druhy zřizovatelů, různé druhy, stejně tak to můžou být i obce, můžou to být veřejnoprávní subjekty - zakládat dětské skupiny. A protože máme různé podmínky, různě vysoké nájmy, různě vysoké platy, tak samozřejmě jsou v nich pak i různé příspěvky od rodičů. Já jenom znovu shrnu: Samozřejmě, já jsem zastánce dodržování vysoké kvality a vysokých standardů, to znamená málo dětí na jednoho pečovatele, zejména u těch malých, ale právě to ty dětské skupiny zavedly. A někde selhala kontrola, to taky vím, ale o tom není potřeba diskutovat. Podle mě potom už můžeme jenom dotahovat konkrétní kontrolní mechanismy. Ale to, co se teď děje, je, že ten navržený omezující systém věkového limitu a velice přísného osvětlení - což je novinka, prosím, to tam nebylo - tak tento systém povede zejména ve velkých městech, kde právě je nedostatek míst pro děti - a to jsou jasné statistiky, jak se venkov vylidňuje, tak tam právě více míst ve školkách, a proto tam můžou být i ty dvouleté děti, a naopak ve velkých městech ne. A právě ve velkých městech to dokrývají dětské skupiny tím, že prostě alespoň dnes fungují v prostorách, které, protože jsem je osobně mnohé navštívila, jsou vhodné, ale podle nové úpravy, jak je to navržené, by musely zaniknout. A to je to, co mě trápí.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a faktických poznámek se objevilo ještě několik. Paní poslankyně Aulická, poté pan poslanec Luzar.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo. Vaším prostřednictvím, na kolegyni Richterovou: Musím říci, že já už jsem to říkala panu kolegovi Čižinskému, že tento pozměňovací návrh zásadně nepodpořím, a kdybych mohla, tak ho mačkám snad čtyřikrát proti, červený, protože to je přesně to, jak se ukazuje ta chyba, v jakém pojetí byl přijat původní návrh zákona o dětských skupinách. De facto jsme dovolili benevolenci péče o nejmenší děti v takovýchto podmínkách. A teď, když konečně tady máme novelu, která upravuje podmínky tak, aby o děti bylo pečováno správně, a nezáleží jenom na počtu osob, to bych jenom chtěla říci, že kvalitní péče není jenom to, že budu mít třeba tři osoby na 12 dětí, ale především spočívá v tom, za jakých podmínek a jak ty osoby jsou kvalitní. Tak po mně nechtějte, abych podporovala tato zvěrstva, abychom ustupovali z parametrů, které jsou, a já jsem za to ráda, v tomto návrhu zákona.
To je to, co říkáme my, že je potřeba, aby stát opravdu dal kvalitní podmínky. A i to, co tady řekl pan kolega z ČSSD: Panebože, fakt si myslíte, že péče o dítě podle dvacátých let je vlastně to, co tady máme podporovat? Na to opravdu zapomeňte! Má to být kvalitní péče, jsou tam děti od půl roku. A myslím si, že... a je škoda, že tady není pan ministr zdravotnictví, protože i Ministerstvo zdravotnictví mělo zásadní připomínky a zásadně bylo proti a jsem za to velice ráda. Dnes mi tady chybí třeba i zástupce Ministerstva školství. Ale nechtějte, abychom my podporovali ta zvěrstva k tomu, aby se znekvalitnila péče o ty nejmenší.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Luzar, faktická poznámka.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vaším prostřednictvím, ke kolegyni Richterové: Opravdu nejsem odborník na dětské skupiny a výchovu dětí. Ale její slova o kvalitě, zdůrazňovala to velice, to já oceňuji, ale já jsem byl svědkem, a bohužel to už není ani úsměvné, ve zřizovatelích sociálních ústavů a péče o seniory, v soukromém sektoru, který začal úplně stejně a potom všechny ty obce a kraje měly s tím obrovské problémy, když začaly vznikat, nedařila se kontrola a v mnohých to opravdu vypadalo - teď nebudu používat vulgarismy - strašně tragicky a ti lidé tam byli dáni napospas těm, kteří se o to měli ve své nejlepší vůli a svědomí starat, a nedělali to. ***
