(11.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Já bych nerad, abychom zavedli nějaký model - v dobré víře, samozřejmě - ale hned obratem ruky, aniž bychom měli dostatek informací, za chvilku začali dělat opatření, jak je zkontrolovat, povinná hlášení a další a další věci stejně, jak se to musí teď dělat v těch sociálních ústavech, a já si myslím, že všichni, co trošku měli možnost se v těch krajích pohybovat, ví, že takové ústavy, za které nejsou zvlášť chváleni, s tou vizitkou kvality mají problém. Takže já nezpochybňuji, že to je myšlenka umožnit se starat i jinak o děti, ale já upozorňuji na ta rizika, která jsou s tím spojená, protože jsme si to vyzkoušeli v rámci té sociální péče o seniory. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jedna faktická tu byla odmazána. Paní poslankyně Richterová, potom chtěla faktickou paní ministryně.
Poslankyně Olga Richterová: Já si fakt přeji, aby byl ten zákon schválen. Jenom absolutně nemůžu připustit, že jste to takhle opravdu, paní poslankyně Aulická, vaším prostřednictvím, pane předsedající, myslela opravdu, ty dětské skupiny jsou zvěrstva? Slyšela jsem to správně? Já myslím, že jsem se přeslechla.
Předseda PSP Radek Vondráček: Nyní paní ministryně, poté faktická poznámka pan poslanec Čižinský, poté paní poslankyně Aulická.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Já bych chtěla podpořit ten argument, který tady zazněl, že pokud budeme pokračovat v tom, že dětské skupiny například nebudou finančně zastropovány, to znamená ten příspěvek rodičů, tak skutečně půjdeme tak, jak to zmínil tady pan poslanec Luzar, půjdeme tou cestou, kterou jsme zažili v posledních desetiletích v péči o seniory, že se vytvoří prostor pro soukromý byznys - ten argument 10 000 nás nezajímá, ať si rodiče připlatí za lepší péči, a půjdeme za obrovských nákladů státu cestou podporování byznysu v péči o děti, protože v tuto chvíli rodiny alternativu nemají a naším cílem, cílem toho vládního návrhu zákona, je kvalitní péče, ale také místní a finanční dostupnost.
Každý z vás, kdo má malé děti, tak ví, že se každá koruna počítá. A prostě i když je to 5 000 nebo 7 000, tak to jsou obrovské částky pro rodiny s dětmi a já vás prosím, abychom nevytvářeli byznysové příležitosti v péči o dítě, ale šli cestou státem dotované, ale také regulované kvalitní péče pro všechny děti, nejenom pro bohaté. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Čižinský, poté paní poslankyně Aulická.
Poslanec Jan Čižinský: Já si skutečně myslím, že není možné vzít třeba skutečně nějaký exces, který může být jeden nebo dva, pojďme si dát na stůl ty excesy a proti excesům se skutečně dá zakročit. Dá se zakročit jiným způsobem, ale říkat tady, že v dětských skupinách se dějí zvěrstva, říkat tady, že to je byznys, tak to skutečně - myslím si - uráží tisíce lidí, desetitisíce rodičů, kteří tam ty děti dávají a kteří ale v těchto chvílích zrovna bojují o přežití, protože prostě nejsou otevřeni, nemají financování. A opravdu dejme tady tedy - já ještě o tom budu mluvit v příspěvku - na stůl ty normy. Tady se nehraje fér hra. Tady není nikdo z Ministerstva zdravotnictví, není tady nikdo z Ministerstva školství. Prostě vypadá to, jako kdyby to ta ministerstva nezajímalo, a měla by tady vystoupit hygienička a říct, jak to je. Říct, že to, kde ty děti normálně bydlí, nemá šanci, aby prošlo jako dětská skupina nebo případně jesle, pokud se to bude muset jmenovat jesle.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Aulická, faktická poznámka, poté pan poslanec Juříček.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom chtěla vysvětlit paní kolegyni Richterové, vaším prostřednictvím, a panu kolegovi Čižinskému, že jsem nemyslela to, že by se v dětských skupinách děla zvěrstva, ale to, že bychom vlastně dnes, když dáváme ty parametry, které si myslím, a jsou tam i hygienické normy, o kterých se teď asi bavíme, jsou opravdu na nějaké alespoň částečné úrovni, protože mateřským školám se to stále tedy vůbec nevyrovnává tak, jak jsou dány hygienické normy a ty parametry, takže je důležité, abychom to opravdu přijali, a ne snižovat ty parametry, které vy vlastně říkáte, že je potřeba, protože v těch bytech to vlastně není zapotřebí. Já vám jenom říkám, že se tady nechci dostat na úroveň dvacátých let a to, aby nám bylo úplně jedno, kde se ty děti hlídají, kde se o ně pečuje a za jakých podmínek.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Juříček, poté paní poslankyně Richterová, vše faktické poznámky.
Poslanec Pavel Juříček: Ano, dobrý den, dámy a pánové. Jak jsem byl tady osočen, že jsem novodobý otrokář, tak já jsem se snažil založit dětskou skupinu - děkuji panu Čižinskému, prostřednictvím předsedajícího. Ano, já si myslím, že tam bychom se měli zaměřit. Zaměřit se na to, jak rozvolnit podmínky pro to, aby dětské skupiny, ať už se budou jmenovat jakkoliv, mohly vznikat, a zaměřit se na to, jak mohou vznikat soukromé mateřské školky, což vzájemně spolu souvisí. A musím říct, že jsem si dokonce udělal kompletně projekt, měl jsem to celé kompletně promyšlené, ale vlastně na základě toho, co jsme zjistili z hlediska hygienických podmínek a stravování dětí, tak to bylo tak nepřekonatelné, že jsem musel od toho projektu ustoupit, přestože jsme měli vyhodnocené nutriční hodnoty pro děti a podobně, ale to jsou prostě velmi obtížně překonatelné překážky, které stát postavil těm - ať už je to v uvozovkách soukromá školka nebo ať už je to v uvozovkách, jak tady někdo říkal, byznys, což si myslím, že tedy vůbec žádný byznys není, a vzhledem k tomu, kolik tam musí být i pečovatelek, kolik musí být všech podmínek, to jsou opravdu velmi těžko překonatelné podmínky. A tam bych opravdu doporučoval, abyste se tam na to zaměřili a rozvolnili ty možnosti tak, aby nakonec ani - stát nakonec ušetří, protože když jsou tyto dětské skupiny nebo mateřské školky v rukou v uvozovkách soukromníků nebo nějakého sdružení, tak vesměs je to vždycky ekonomicky mnohem výhodnější pro stát, než když to organizuje stát. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Paní poslankyně Richterová, poté paní poslankyně Gajdůšková.
Poslankyně Olga Richterová: Velice děkuji za tuto poznámku panu poslanci, svému předřečníkovi, protože to je to jádro pudla. Tady nejde skutečně o to, že by ty současné přísné normy kdokoliv zjemňoval - bohužel, na tom nebyla shoda, bohužel - ale je to jenom návrh, ten pozměňovací návrh je k zachování současného stavu. Takže jste všichni slyšeli, jak složitý je ten současný stav, jak přísné to už je, a to, co se chystá, je ještě další zpřísnění. A proto byla naprostá demagogie to, co tu zaznělo o zoufalých podmínkách před sto lety. Tak to opravdu není. Je to pouze zachovat ty současné možnosti, jak už fungují desítky tisíc dětí, které dětskými skupinami za těch několik let prošly. Pouze zachování současného stavu, a i to se tady potýká s tak obrovským odporem. Je mi to fakt líto, ale nemůžu to nazvat ničím jiným než demagogií.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Gajdůšková, poté pan poslanec Dolínek.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, ctěná Sněmovno, já bych se vás ráda zeptala jednoho každého, co si přejete pro své děti. Určitě každý z vás by mi odpověděl, no přece to nejlepší. A jestli tedy chceme pro své dítě, pro naše děti to nejlepší, tak jako stát musíme nastavovat taková pravidla, aby děti to nejlepší také dostaly. A to bez ohledu na sociální situaci rodiny, bez ohledu na to, jestli to dítě bydlí v malém městě, na vesnici nebo tady v Praze. A o tom to, vážené kolegyně a vážení kolegové, je. My si přejeme to nejlepší. Stát má povinnost nastavit pravidla tak, aby každé dítě to nejlepší dostalo. To za prvé. ***
