(10.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já děkuji, ale vyvolal jste další faktické poznámky, a to pana kolegy Juchelky, Marka Bendy a kolegyně Kořanové. Takže paní poslankyni Nevludovou (Melkovou) uklidním, ta ještě má chvilku času. Pan kolega Aleš Juchelka. Máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Já také děkuji moc. Právě že to je pro někoho společenská věc, pro někoho je to velmi hodnotová věc. Také se domnívám, že bychom to měli třeba projednávat opravdu v plném počtu Sněmovny. Jsme tady v počtu polovičním, ale například každé úterý, kdy jsou senátní vratky, se tady setkáváme v plném počtu 200 poslanců, abychom mohli senátní vratky nějakým způsobem prosadit, nebo naopak je neprosadit. Tak u této hodnotové věci bych naopak očekával, že to třeba zařadíme v úterý po senátních vratkách proto, abychom mohli v plném počtu Poslanecké sněmovny tu každou hodnotu, která tady byla zvolena našimi občany, prezentovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Mám to brát jako procedurální návrh? (Poslanec Juchelka mimo mikrofon.) Ne, jako připomínku. Dobře, už jsem se lekl.
Nyní pan poslanec Marek Benda s faktickou poznámkou a poté kolegyně Kořanová, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, já jsem doufal, že dojde na můj projev, ale protože budu muset odejít za chvíli do Senátu, kde bude projednáván volební zákon, tak nevím, jestli mě nepřeskočíte těmihle faktickými poznámkami, tak jenom kratičká reakce.
Plný počet od příštího týdne už bude, taková dohoda grémia už existuje, že pojedeme normálně v plném počtu.
A druhá věc. Na co si to tady prosím pěkně všichni hrajeme? Víme, že ani jeden z těch návrhů nemá většinu v této Sněmovně. Proto nebyly projednávány, proto se nikdy nenašla většina, aby se zařadily a schválily. A teď si tady jenom tak jako hrajeme na nějakou kulturní válku. Mně to připadá směšné, absurdní v situaci, v jaké jsme celospolečensky. Ale samozřejmě jestli si část vládní koalice spolu s klubem Pirátů myslí, že je nejvhodnější čas si tady odehrát kulturní válku, pro mě za mě ať si ji odehrává.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za čas pro faktickou poznámku. Paní kolegyně Válková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Taky nechci zdržovat. Já jsem diskusi sledovala z jiné místnosti, protože jsem musela ještě něco při tom vyřizovat, ale bohužel se teď odkláníme od tématu. A já myslím, že až dojde na mě řada, tak řadu milých kolegyň a kolegů uklidním, protože na té vládní úrovni je teď v meziresortním připomínkovém řízení strategie LGBT+, kde se navrhuje kromě jiného v roce 2022 právě po takových důkladných diskusích, které teď probíhají, zakotvit i ten institut manželství pro stejnopohlavní páry. Je to diskuse, mají to resorty, již se také některé resorty ozývají. A to si myslím, že je ta správná cesta. Když jsme to dneska otevřeli tady, budiž, ale je třeba, abychom slyšeli všechny strany. A já se pokusím vám zase tady představit tu stranu - ale znáte mě a můj relativně konzervativní přístup, že všechno má svůj čas a je to step by step - která ovšem tady chce být také slyšena a která se právě podílela na přípravě té strategie. A myslím si, že pak by mohly některé zbytečně emocionálně vyhrocené diskuse a napadání, kdo kdy měl co zařadit, odpadnout. Takže děkuji za možnost aspoň v rámci faktické poznámky se pokusit o uklidnění situace. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak snad k tomu uklidnění došlo, protože paní poslankyně Melková se dostala na řadu, připraví se kolega Válek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Marcela Melková: Děkuji za slovo. Už to začalo být napínavé víc, než když mám koncert s filharmonií. Takže moc děkuji.
Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych se také já vyjádřila k tématu narovnání práv gayů a leseb v naší společnosti, a jak já se dívám na možnost uzavření manželství mezi nimi.
Manželství je pouto dvou lidí, kterému v naší společnosti všichni rozumíme, známe jeho smysl i symboliku. Jednoduše důvody, proč uzavíráme manželství, jsou nám jasné. Jsou mezi námi ale lidé, kamarádi, kolegové, členové rodiny, synové, dcery, kteří mají soukromé vztahy trochu jinak než my, než je všeobecně uznávaným a nepopiratelným zvykem a než je stále ještě u mnohých z nás mimo naše společenské normy. Myslím si, že právě teď ale nadešel čas, abychom těmto lidem vyslali jasný signál, nejen společnost jako celek, ale také my zákonodárci, abychom jim vzkázali: Víme o vás, že jste mezi námi, respektujeme vás, známe vaše potřeby a problémy, které nám nejsou lhostejné, a chceme vám pomoci je vyřešit. Můžete se o nás opřít, protože chceme všechny své občany podporovat a pomáhat jim. Tento náš postoj totiž může zjednodušit sebepřijetí lidí s odlišnou sexuální orientací, neboť tzv. coming out může být velmi složitým a frustrujícím obdobím.
Kladete si otázku, proč ovšem už nestačí pouhá registrace a proč LGBT komunita požaduje stejná práva, i co se týče možnosti uzavírat manželství, jako je běžné u většinové populace. Odpověď je jednoduchá. Všichni potřebujeme uznání. Uznání, že jsme plnohodnotným občanem se všemi dopady, povinnostmi i výhodami, které nám stát jako záštita zaručuje nebo umožňuje. Se sexuální orientací se nerodíme, nevybíráme si ji, nemůžeme se pro ni rozhodnout. Mohla bych vám tady vyjmenovat spoustu příběhů mých milých přátel, kolegů, hudebníků. Například dvou mých milých kolegyň pěvkyň a hudebních pedagožek, které se neváhaly sebrat a odjet do Portugalska uzavřít sňatek, kde je uzavírání manželství stejnopohlavních párů legální. Odjely i s vědomím, že tady bude tohle manželství neplatné, natolik tohle rozhodnutí být spjat s druhým bylo pro ně důležité. Mohla bych také uvést příklady lidí, kteří se ostýchají nebo mají strach se svěřit se svou odlišností nejen známým, ale také rodičům. Příklady rodičů, kteří svoje děti v tomhle případě nepřijali a ve zlém se s nimi rozešli, smutné příklady, pro které by změna zákona mohla být řešením. I tito rodiče totiž potřebují všeobecné uznání pro svoje děti, které budou společností bez podmínek přijaty.
Já tedy říkám, že manželství pro všechny je řešením. Toto rozhodnutí nás neomezí, nedehonestuje, nesníží počty heterosexuálních sňatků, nezasáhne do vysoké rozvodovosti, ale možná nás poučí, ukáže, že manželství je víc než jakási smlouva, kterou můžeme kdykoli porušit, že je to základ k vytvoření pilíře společnosti a že na něj mají právo všichni, protože ať už jsme fialoví, modří, gayové, heterosexuálové nebo lesby, všichni jsme především lidé.
A na závěr bych ještě ráda zmínila některé státy, které jsem objevila, co se týče uznání práv LGBT komunity a kde už manželství stejnopohlavních párů je legální. Tak tedy např. v Dánsku od roku 2012 je umožněno, dále Finsko od roku 2017, Francie od roku 2013, Irsko od roku 2015, Island od roku 2010, Lucembursko od roku 2014, Německo od roku 2017, Nizozemsko od roku 2001, Norsko od roku 2009. Jsou také samozřejmě státy, kde manželství stejnopohlavních párů uzákoněno ještě nebylo, a to např. v Estonsku, v Chorvatsku, v Litvě, v Lotyšsku, v Maďarsku a v dalších. Pokud by někdo z vás chtěl nahlédnout do tohoto materiálu, je k dispozici.
Děkuji za pozornost. ***
