(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Melkové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna a kolega Válek se připraví. Máte slovo.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem poslouchal velmi kultivovaný přednes paní kolegyně a jeho obsah. Dovolím si velmi krátce reagovat. Kdyby tady vystoupil křesťan, řekl by vám, dámy a pánové, co to podporujete, jednu věc: Boha nepřeperete. Když tu vystoupí ateista, tak vám řekne: Přírodu nepřeperete. A co si myslí společnost? Víte, na konci minulého režimu běhalo hodně vtipů. A většinou ty vtipy odrážely, co si myslí společnost. Já vám řeknu jeden vtip, co si říkají lidé dneska. Možná je starý. Na jedné vesnici pan doktor sedí a říká: Sestro, máme tu manžele Novákovy, zavolejte je dál! A vyplňuje jejich formulář. Přijdou Novákovi a říkají: Pane doktore, my bysme chtěli dítě! Děláme všechno, co dělat máme - jíme zdravě, nepijeme, máme styk několikrát denně a furt nemáme dítě. Pan doktor vyplňuje, vyplňuje, je mu 70 a je to starý praktik. Zvedne oči a podívá se na ně a povídá: Chlapi, neblbněte!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pan kolega Válek je nepřítomen, takže ho dám na konec debaty. Nyní pan ministr s přednostním právem a kolega Benda, který má odejít do Senátu, pane ministře. (Domluva o pořadí.) Dobře, tak s přednostním právem ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já se omlouvám velice panu poslanci Bendovi, ale mě vyprovokovalo vystoupení, které jsem tady slyšel, protože to vystoupení bylo uvedeno slovy: Kdyby tady vystoupil křesťan. A pan poslanec říkal, co by vám řekl křesťan, kdyby vystoupil. Křesťan, to je takové velice široké vymezení, kdo je vlastně křesťan. Já jsem původem z Radslavic na Moravě, poutě hostýnské apod., tak se cítím tak nějak po předcích křesťan a bylo mi to strašně blízké. Ale jsem takový špatný křesťan, řekněme takový... Prosím? (Poslanec Výborný reaguje od stolku zpravodaje: O tom to není.) O tom to není, ale tak se taky cítím křesťanem.
Takže mě zaujala otázka: Co by vám řekl křesťan? No a uvažoval jsem o tom, jak se k tomu postavit právě z hlediska téhle kultury a tradice, kterou v sobě nějak mám, a jak se vlastně k tomu postavit, jaký si na to udělat názor. Protože to je vždycky v tomhle případě osobní. Ale mně připadá, kdybych měl odpovědět jako ten křesťan, tak si kladu otázku, jestli láska těch dvou bytostí stejného pohlaví má stejnou hodnotu jako láska těch dvou, kteří nemají stejnou hodnotu. A mně to připadá, že jestli jsem tedy křesťan, tak si nemohu myslet, že nemá stejnou hodnotu. Že má stejnou hodnotu. A že tím pádem, jestliže si myslím, že má stejnou hodnotu, tak oni jsou schopni vytvářet vztah, který já musím brát stejně vážně. Takže to je to, co mi připadá na tom důležité. A když si vezmu děti třeba a výchovu dětí, tak mi připadá, že to, co děti nejvíc mohou vidět, je to, že vidí budování partnerského vztahu a že mohou být jeho svědky, což si myslím, by mělo mít zásadní význam pro jejich život. Takže mně to připadá, že když tedy jako ten křesťan řeknu, že jejich láska má stejnou hodnotu, a nemohu si dovolit říci že ne, a to bych si opravdu netroufl, to bych si připadal, že jsem velice nekřesťanský, kdybych si to myslel, to si umím představit, že má stejnou a měla by mít stejnou, tak pak mi připadá, že i to, co nabízejí těm dětem, ten vztah, ten partnerský vztah, je něco, co má pro jejich život zásadní cenu. A pokud k tomu takto dojde a ony mají možnost žít s takovýmto vztahem před sebou, který je vybudovaným partnerským vztahem, tak je to pro ty děti úplně zásadní: ony se učí partnerství.
A pak si myslím, že prostě takhle když se podaří vytvořit domácnost, tak to je něco, čeho bych si samozřejmě cenil, pokud to tady v tomhle světě nejistém, rozbitém dokáže existovat. Takže to je to, co já pokládám za křesťanskou odpověď.
A myslím si, že tam je ještě jedna taková věc, která mě napadá, kterou bych zmínil. Podívejte, já si myslím, že v těchto debatách se většinou přeceňují otázky sexu. Protože když si představím různé dvojice, které žijí spolu, třeba starší a heterosexuální, tak jejich vztah už často bývá, může být asexuální a má vlastně podobu něčeho, co je jiné než to, co my máme na mysli, když se zabýváme vztahem homosexuálním. A prostě připadá mi, když si představím různé variace vztahů, které existují, a partnerských, které fungují a které mají velkou cenu i pro ty lidi, co jsou kolem, tak si myslím, že ta sexualita tam není tak úplně klíčová. Jestli mi rozumíte.
Takže mně připadá, že to budování vztahu, vztahu lidí, kteří spolu dokážou žít a jsou v tom příkladem ostatním, je podle mě skoro nade vším. A pokud to někdo dokáže vytvořit, tak je to pro společnost obrovská hodnota. Takže mně to prostě vychází, že to je také ta hodnota, kterou bychom my měli také klást nade všechno. A pro mě je tohle křesťanský postoj. Když mi dokážete, že ne, budu vás napjatě poslouchat. Já jsem to jenom zkusil, jako co to je křesťanský postoj. A vy můžete namítat, já vám to nikomu nenutím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní pan poslanec Marek Benda. Připraví se Marian Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, já budu muset být opravdu stručný. Nic jiného mi nezbývá, protože budu muset utéct. A mnohé již zaznělo a odeznělo.
Já mám tu výhodu, nebo nevýhodu, že jsem tady tuto debatu zažil v roce 2005, 2006 a ještě dávno předtím, když se prosazovalo registrované partnerství, které, jak si jistě všichni pak vzpomenete, nakonec prosadil tehdejší předseda sociální demokracie Jiří Paroubek za podpory svých tehdejších Marťanů, který prohlašoval, že s nimi bude hlasovat, to jest komunistů. Tehdy jim říkal Marťani. Tehdy se schválilo registrované partnerství. Ty debaty, které kolem toho probíhaly, byly velmi podobné jako dnes a všichni, kdo to prosazovali, včetně všech těch aktivistů, ujišťovali: V žádném případě se nechceme bavit o adopcích, v žádném případě se nechceme stavět na roveň manželství. My chceme mít pouze uzákoněné své vzájemné vztahy. My chceme tento respekt společnosti a chceme, abychom měli navzájem nějakým způsobem upravená práva. To bylo v roce 2006. Od té doby - a vytáhl jsem si statistiky - průměrný počet sňatků je někde mezi 43, 44 tisíci, do 57 tisíc. Průměrný počet uzavřených registrovaných partnerství je od nejnižšího čísla 177 do rekordního roku 2016 336. Někde mezi 0,39 % a 0,66 %. Není mezi gayi a lesbičkami zájem o uzavírání těchto sňatků. Těchto registrovaných partnerství. To, co se celou dobu vykládalo, jak to potřebuje pomoci značné části našeho obyvatelstva, nic takového se neodehrálo.
Já vůbec nechci zkoumat, z jakých důvodů, do těch mi vůbec nic není a je to naprosto jejich věcí. Ale jenom říkám, nejsou to žádná 4 % sňatkovosti. A to zrovna my tu sňatkovost máme poměrně nízkou a dobře víme, že téměř polovina dětí vyrůstá v rodinách, které nejsou sezdané. Rodí se v rodinách, které nejsou sezdané. ***
