(10.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Takže já ten celý příběh, který je nám tady dnes předkládán, vůbec nepokládám za příběh o právech gayů a leseb. To je příběh kulturní války, která se odehrává dnes ve značné části Západu, která je jediným z důvodů, jak se jinak cítím býti hlubokou součástí Západu, Evropské unie, Severoatlantické aliance a všeho dalšího, který mě vede k tomu, abych byl opatrný a říkal: nemusíme vyzkoušet každou hloupost, kterou ten Západ provede.
A já za sebe říkám, z tohoto hlediska nebudu hlasovat pro tento další krok v kulturní revoluci, který se pokouší přejmenovat nějaký tradiční institut a zatvářit se s Orwellem, že když Ministerstvo války přejmenuji na Ministerstvo lásky, že bude v zemi lépe. Já si myslím, že to tak nebude. Není to diskuze o právech gayů a leseb. Je to diskuze o tom, jaký význam má slovo manželství. A naše zkušenosti jsou tedy, že pokud začneme tímto způsobem ničit jazyk, přejmenovávat instituty a dávat jim jiný význam, že to nakonec skončí tím, že za potenciální rasistickou urážku je dvaapůlnásobně vyšší trest, alespoň u fotbalistů, než za úmyslné kopnutí do hlavy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Kopřiva. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, když jsem přemýšlel, jak začít své vystoupení, tak jsem se podíval, že vlastně mottem jedné z kampaní za to, aby tady manželství bylo pro všechny, bylo láska je jen jedna. A už tady bylo hodně zmínek o tom, co je křesťanský, nekřesťanský přístup apod. Já možná bych začal pro mě na úvod tím vlastně, co to je láska.
Za mě to úplně nejvíc asi definuje tato část Listu Korintským: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
A musím říct, že když se nad tím zamýšlím, tak si uvědomuji, že láska má mnoho podob a nedá se říct úplně jedna jednoduchá definice v jedné větě a vztahovat to k různým situacím v životě. Za sebe osobně chovám jinou lásku k nejbližší rodině, k manželce, k dětem, jinou lásku k sourozencům, k rodičům, jinou lásku ke svým nejbližším přátelům a takhle bych mohl pokračovat. Takže nemůžeme říct, že tady nějaká jednoduchá definice lásky je aplikovatelná na věci, které chceme prosazovat v legislativě, a že to má být nějaký argument, nebo hlavní argument. Ta debata je samozřejmě velmi složitá, protože je intimní, velmi osobní, a my o ní tady debatujeme v takovém fóru, které prostě úplně neodpovídá tomu, jak by se o těch věcech úplně v ideální situaci mohlo mluvit. Ale to už je úděl Parlamentu a je to úděl Sněmovny. Musíme se s tím popasovat.
Máme tady dva velmi důležité návrhy. Za mě návrh, který předložil Marek Výborný a skupina poslanců, a já jsem také z klubu KDU-ČSL a jsem předseda KDU-ČSL a je pro nás ten návrh důležitý, protože mluvíme v něm o tom, co to pro nás znamená manželství. Je tady druhý návrh, který říká: chceme manželství pro všechny, pro osoby stejného pohlaví, a chceme, aby všichni k tomu měli vlastně stejné možnosti a stejný přístup. A já slyším v diskuzích třeba argumenty o tom, že my máme nějaké privilegované manželství. Já se vůbec necítím jako někdo, kdo by byl privilegován. Musím vám říct, že někdy toho mám plné kecky - být manželem, tátou, doma pět dětí. Někdy si člověk říká, jestli si neukrojil safra velký krajíc. Někdy o sobě člověk sám pochybuje. Takže není to jednoduchá role manžela, táty. Ale je to pojem, který definuje to, co nám dává základní stavební prvek naší společnosti.
Já jako člověk si mohu uspokojit spoustu osobních i biologických potřeb, ale možná jedna jediná zcela výjimečná a naprosto ale klíčová pro naši společnost je schopnost mít děti. Ta je prostě dána tím, že tuto schopnost mají osoby opačného pohlaví. Tím, že jsem člověk, který studoval hodně biologii na střední a na vysoké škole, tak prostě je to dáno tím, že tady máme spermii a vajíčko, máme k tomu nějaké prostředí. A to se nám může podařit, takováto věc, právě na základě toho, že muž a žena spolu žijí a vytvořil se svazek, který je po staletí definován jako manželství a který se rozhodli politici dávno před námi definovat a potom rozrůstající se legislativou chránit, podporovat, ale dávat tomu také jasnou zodpovědnost. Manželé vůči sobě mají specifickou zodpovědnost, mají zodpovědnost i vůči svým dětem a stát se je snaží tímto podporovat.
A já bych nechtěl, abychom se pouštěli do toho, že budeme toto jasné názvosloví, které na první pohled nám může přijít jako jednoduché slovo - manželství. A říkáme ho možná mnohdy často, ale za tím se skrývá obrovské množství specifických životních situací a toho, proč to manželství je vůbec v té legislativě zakomponováno. Nedělejme jednoduché matení toho, že řekneme: a odteď bude manželství pro všechny. Nepouštějme se do toho. Já před tím velmi varuji. Já jsem viděl ten návrh, který tady leží jako ten druhý sněmovní tisk. Viděl jsem tu srovnávací tabulku. A říkal jsem opakovaně v různých debatách, jsem připraven vést seriózní, racionální, klidnou debatu o tom, jakým způsobem věci, které v té tabulce jsou uvedeny, jsme v legislativě připraveni řešit, ať už je to otázka řešení majetkových vztahů, ať už je to otázka řešení přístupu k citlivým informacím. O tom všem pojďme normálně diskutovat, ale neměňme to, že manželství je opravdu něco, co specificky pojmenovává, oceňuje, podporuje, chrání svazek muže a ženy, který prostě je schopen vytvářet prostředí pro narození dítěte, zplození dítěte, jeho výchovu a jeho dobré postavení do života.
Samozřejmě ty životní příběhy jsou různé. Vidíme tady statistiky, že mnoho manželství se rozpadá, ale přece není argument, aby se řeklo to, že dneska 47 % manželství se rozpadne, že na to máme rezignovat. To vůbec ne. Máme se zamýšlet nad tím, jak můžeme rodiče v tomto podporovat. Máme se zamýšlet nad tím, co jsou ty důvody rozpadu těch manželství, toho, že ti rodiče toho mají mnohdy plné kecky: nemají čas sami na sebe, nemají čas na děti, selhali v některých životních momentech, nebyli schopni zajistit třeba obživu, přišli o střechu nad hlavou, propadli závislostem. To jsou věci, které bychom měli rozebírat, a říkat si, jestli v těchto momentech legislativa, stát dostatečně podporoval ty lidi v konkrétních životních situacích, a když už se ta situace stala, jestli dál ty rodiče dobře podporujeme.
Já jsem tady před 14 dny mluvil třeba o tom, že za poslední rok vidíme nárůst počtu vdov a vdovců v souvislosti s covidem, mladých vdov a vdovců. A ti lidé třeba řeší velmi složité situace, kdy jenom procesně vyřídit tuto agendu znamená pro ně třeba výpadek příjmů na několik měsíců a znamená to třeba risk neschopnosti splácet hypotéku a přijít o střechu nad hlavou. ***
