(11.50 hodin)
(pokračuje Válková)
A ta moje osobní poznámka, ano, posunula jsem se dál v tom smyslu, že sama nebudu hlasovat pro zamítnutí tohoto tisku, nicméně si myslím, že vyžaduje důkladnou diskuzi, takže pokud tady zazněly návrhy na prodloužení té doby o 20 dní, tuším, tak určitě se k nim připojím. A tím se zase - proč to tady na tom pultíku neříci, abychom nenaplňovali nějaké marné naděje těch, kteří se třeba k tomu upnou, já to nemám ráda, jsem opravdu raději transparentní, byť to není někdy příliš populární - tím se dostaneme do období, kdy já si kladu otázku, jestli se dá vůbec časově tisk, i když ho posuneme, zvládnout. V každém případě je to ale dobrá příprava, protože se bude diskutovat i v těch výborech. A až jednou přijde na řadu to, co je v LGBT strategii, pokud ji vláda schválí, a má ji teď, jak jsem řekla, v mezirezortním připomínkovém řízení, tak s těmi, kteří se tady potom objeví v lavicích v novém volebním období, ta strategie, respektive ten návrh bude znovu projednán a budeme moci po důkladných diskusích, které dnešním dnem byly opět zahájeny, nebo pokračují, se k ní vrátit a s plným vědomím a svědomím si říci ano, chceme pro to hlasovat, nebo nechceme. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se pan poslanec Milan Pour. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Pane místopředsedo, paní ministryně, dámy a pánové, jak vidíte, nemám žádný papír, takže nebudu nic číst. Řeknu nějakých pár poznámek k tomuto tématu a pak se dostanu i k tomu návrhu, který tady byl několikrát přetřásán jakožto hledání nějakého východiska a kompromisu.
Co mně vadí v této věci, se musím přiznat, dlouhodobě, oni o tom mluvili kolegové, například o tom mluvil Marek Výborný a já se k němu v tomhle přidávám, je to nálepkování, paušalizování a urážení. Prostě tady vedeme debatu. Tady zatím, co jsem zaregistroval, až na pár nějakých jakoby výjimek, bych řekl, že se to vede kultivovaně. Bohužel na sociálních sítích tomu tak není. Mě to hrozně mrzí, protože se v tomhle potom nikam opravdu neposuneme. Tohle za mě není cesta, abych tak řekl, si vydobýt toleranci nějakým netolerantním výrokem. To znamená, že když má někdo nějaký názor a může ho mít odlišný, tak ho projeví a my ho tady projevíme hlasováním, projevíme ho na mikrofon. Já jsem za to rád, protože v tom původním projevu jsem řekl, a teď se k tomu vrátím, že je to jedna z mála věcí, kdy my naopak těmi projevy můžeme pár hlasů získat na svou stranu pro ten svůj názor, když to bude mít hlavu a patu, anebo naopak když to bude vystoupení hrozně pitomé a hloupé, tak můžeme dát pár hlasů té druhé straně. Když se podíváte, tak u většiny zákonů to takhle není. Tam si myslím, že to hlasování je jasné. Tam je právě ta koalice, opozice. Tam na to má někdo názor řekněme pravicový, levicový. Ale v tomhle případě se to tříští různě liberálně konzervativně, nevím jak, takže v momentě, kdy tady fakt skutečně dochází k tomu paušalizování s tím, že kdo je proti, tak má nějakou nálepku, a co jsem si četl v posledních dnech na sociálních sítích, tak termíny jako homofobní, nesnášenlivý, netolerantní patří mezi ty slušnější výrazy, to samé se ale samozřejmě týká i té druhé strany, tak je potřeba si to říct. Prostě ta debata, ten veřejný diskurz se vede v tomto velmi až bych řekl agresivně a ve výsledku to potom k ničemu nepovede. A je to právě paradox, proto o tom mluvím, protože hlavní věcí je tady právě nějaká tolerance, tolerance k jinakosti, ale měla by to být tolerance k jinému názoru.
Já se nenechám zaškatulkovat tímto jednoduchým černobílým pohledem. Jak víte, nepodpořím to, říkám to otevřeně, neschovávám se někde na chodbě, nebo že bych to zatajoval. Jsem v kontaktu s představiteli z obou dvou stran, z obou dvou pólů, a zároveň i přesto, že to nepodpořím, tak jsem podpořil svolání této schůze, protože mi přijde řekněme korektní, když už tedy píšu o té politické korektnosti, abychom to tady projednali a nějak posunuli dál. To mně přijde fér, abych použil tento výraz.
Já jsem původně přišel s konceptem, který se dá popsat větou "práva ano, manželství ne", tedy narovnat ta práva, různí předřečníci o tom tady mluvili, ať už je to společné jmění manželů, příjmení, možnost oddávat před starostou, ne před matrikářkou, dva dny dovolené, příbuzenské vztahy, dědictví a tak dále, a tak dále. To prostě prostupuje několika zákony, ale aby se to nejmenovalo manželství. Tenkrát ten koncept byl postaven, že by se to jmenovalo partnerství, nikoliv registrované partnerství, ale partnerství. Jediný člověk, který ten koncept toho návrhu viděl, je tady před mnou sedící ctěná poslankyně Helena Válková jako zmocněnkyně, která to viděla. Já poté, co se to stalo předmětem kritiky nejprve z jedné strany, pak i z druhé strany, z těch pólů, tak jsem to stáhl a skutečně v tomhle nebudu páchat dobro. A je to i důkaz toho, protože jeden z těch argumentů byl, že tenhle návrh by rozředil tu debatu tady. Že prostě buď jsou ti poslanci pro, nebo proti, ale že to nebude úhybný manévr, že je tady nějaká třetí jakoby kompromisní varianta. A já tady opravdu nikomu stafáž, obhajobu dělat nechci. To znamená, je to tam, je to někde zaparkované, já to už nikomu neukážu.
Dneska se s tím nějakým způsobem popereme v těchhle dvou bodech, ale řekl jsem si, že vám tady řeknu, jak se i ta debata mohla vyvíjet na začátku. Za mě to bylo něco na způsob z jedné strany "kdo chce všechno, pak nemá nic", nebo respektive "chceme všechno, ne něco", z druhé strany "lepší je nic než něco". Ať se v tom každý nějakým způsobem najde. Jinak pokud jde o tohle, a nebudu tady opakovat ten svůj příspěvek, v principu ten název je takový nepřesný, jak se to říká, že to je manželství pro všechny. Už jsme se o tom bavili, nechci tady rozvíjet tu debatu, chci, aby to zůstalo v té kultivované rovině, ale není to přesný popis. Ten návrh je o manželství stejnopohlavních párů, nikoliv pro všechny. Protože pro všechny by znamenalo pro všechny situace, které tady existují. A jsou tady a žijí mezi námi lidé, kteří jsou třeba ve větším počtu, ve třech, dokonce i ve větším počtu, a přesto se ženit nebo vdávat nemohou. Takže kdyby to bylo pro všechny, tak by to bylo i pro vícečetné... pro vícečetná manželství, bez ohledu na věk, příbuzenské vztahy a podobně. Nechci to do toho zatahovat, ale to by znamenalo "pro všechny", protože i tam platí ten základní argument, když se mají dva lidi rádi, tak nám ostatním to přece neubližuje. Takže když se mají tři, čtyři lidi rádi, tak mně to taky přece neubližuje. Tolik jenom spíš na upřesnění, aby se to nepojmenovávalo jako manželství pro všechny, protože to není přesný popis té situace.
Závěrem tedy znovu: Nepodporuji to, ale podporuji tu kultivovanou debatu, protože ta kultivovaná debata - kultivovaná debata, nikoliv nějaké urážky, nějaké nálepkování, dneska si to asi všichni, až tenhle bod skončí, odpoledne zase přečteme, to si myslím, že ta cesta není. Na nás je tady, abychom takhle vzkázali těm lidem, aby tímhle způsobem neargumentovali, protože pak všichni v těch zákopech budeme hlouběji a hlouběji a nikdy se nikam neposuneme. Prostě není možné, že když má člověk na něco jiný názor, tak někomu tu toleranci vnutit tou netolerantností a těmi agresivními výrazy, které tam vidíme. A to říkám, že je to z obou stran.
Takže věřím, že tuhle diskusi v tomhle duchu tady dokončíme, dneska to odhlasujeme, ať už dopadne jakkoliv. Koneckonců i ten třetí bod patří do skupiny těch společenských bodů, které tady máme, které se neustále odsouvaly, a to je potenciální cenzura na sociálních sítích, což vlastně, jak vidíte, i nepřímo s tímhle souvisí. Takže pojďme směle do toho. Já jsem za tu debatu i přes ten svůj jasný názor rád a děkuji. A uvidíme, že třeba v budoucnu, buď na konci volebního období, nebo v tom příštím, se v tomhle třeba nějakým způsobem posuneme.
Děkuji za pozornost.***
