(11.30 hodin)
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, k novele stavebního zákona, kterou tady dneska projednáváme, už bylo řečeno mnoho. Mě vcelku děsí, kolik se k jednomu, resp. ke dvěma souvisejícím tiskům sešlo relevantní kritiky, kolik výtek zaznívá z nejrůznějších směrů. Není to jenom opozice. Je to odborná veřejnost, je to akademická sféra, jsou to lidé, kteří hospodaří v krajině, jsou to různé odborné spolky, které se věnují dílčím aspektům stavebního řízení a řadě dalších věcí. A zároveň, jak nulová reflexe tady těchto výtek proběhla. Já se zaměřím na dvě témata, která jsou mi do značné míry nejbližší, a to je zemědělská půda a to jsou lesy.
Ve sněmovním tisku 1009, který je v podstatě souborem změnových zákonů souvisejících se změnou stavebního zákona, je několik pasáží které se těmto oblastem věnují. A ta změna, která mě velmi, velmi znervózňuje, je o tom, že my odebereme kompetentním orgánům pravomoc rozhodovat o tom, jestli budeme zastavovat jak zemědělskou půdu, tak lesy, lesní půdu. V podstatě ten tisk říká, že pokud by mělo dojít k záboru zemědělské půdy nebo k zastavění pozemků určených k plnění funkcí lesa, tak o tomto úkonu nebudou rozhodovat kompetentní orgány, což jsou v případě půdě orgány ochrany zemědělského půdního fondu, v případě pozemků určených k plnění funkce lesy je to státní správa lesů, ale přejde to pod stavební superúřad.
Já bych chtěl jenom připomenout, že u té zemědělské půdy je to více než dvě třetiny záborů zemědělské půdy, souvisí se stavebním řízením. A to číslo postupně roste, z pochopitelných důvodů. Takže my tady vlastně vytrháváme orgánům státní správy, které mají nějakou odbornost, které ty věci posuzují v nějakém širším kontextu, a dáváme to na nějaký jiný úřad. Já rozhodně nechci nijak snižovat kompetence úředníků ze stavebních úřadů, určitě mají svoji odbornost zaměřenou nějakým směrem, ale nepokládám za správné, a nejsem v tom rozhodně sám, aby se rozhodovalo o tak důležitých věcech, jako jsou lesy a jako je zemědělská půda, úplně mimo systém.
Nikdo nemůže Piráty a mě osobně obviňovat z toho, že bychom trpěli nějakým nekritickým obdivem vůči práci ať už orgánů ochrany zemědělské půdy, tak státní správy lesů. My jsme se zapojili po celé republice na řadě míst ke kritice záborů, různých záborů zemědělské půdy různými překladišti a podobnými areály. Co se týče státní správy lesů, já osobně zde několik let prosazuji, abychom uložili Ministerstvu zemědělství udělat forenzní hloubkovou analýzu toho, jak vznikla, jaká byla ohniska a jak se šířila kůrovcová kalamita. Není to proto, že by Holomčík chtěl vidět krev, jak říká pan ministr Toman, ale to právě proto, abychom se podívali na ten problém, který nám tady vzniká a který pociťujeme teď ještě pořád docela naplno, a abychom si dokázali identifikovat ta slabá místa ve státní správě a případně přijít s nějakými prvky reformy nebo se změnami toho systému, aby to prostě do budoucna fungovalo a takovéhle věci se neděly.
Bohužel tady jsme svědky toho, kdy místo toho, abychom se bavili, jak zlepšit fungování ochrany životního prostředí, jak zlepšit fungování státní správy, hospodaření v krajině, tak ji prostě vypneme. Takhle. A to má jako něco řešit. Jenom bych chtěl - dovolím si malou poznámku. Jestliže předkladatelé a obhájci tohoto návrhu mají za to, že orgány ochrany zemědělského půdního fondu nefungují dobře, že zdržují, že to je úplně k ničemu, tak se ptám: co jste dělali těch sedm let? Protože ochrana zemědělského původního fondu prostě spadá do gesce Ministerstva životního prostředí. A já neříkám - to není teď útok na pan ministra Brabce. Vy tím v podstatě říkáte, to, co my jsme mohli osm let reformovat, upravovat, tak nefunguje.
Já si myslím, že bychom naopak měli v těchto časech přistupovat k naší krajině úplně jinak. Úplně jinak, systematicky. Neměli bychom se snažit kastrovat ochranu, kastrovat prostě snahu o nějaké udržitelné hospodaření v krajině. Naopak bychom se na ni měli dívat komplexně, měli bychom vyřešit ostudu s názvem politika územního rozvoje České republiky, která prostě má řešit územní rozvoj, která má řešit to, aby se v České republice dalo žít, ale v reálu, když se na to podíváte, tak je tam krajina jenom takový přívěsek, aby se neřeklo "něco tam místy napíšeme, jako že něco se řeší", ale vlastně ta krajina v tom chybí. A přitom krajina je to místo, které nám dává vodu, které nám dává jídlo, které nám dává vzduch, který dýcháme.
My jsme tady před časem - a já už půjdu ke konkrétním bodům, ať zbytečně nezdržuji - řešili potravinovou soběstačnost, respektive kvóty na potraviny. Zdalipak víte, co je základem potravinové soběstačnosti? Rozhodně to není nějaký paskvilní návrh kvót, ještě k tomu špatně napsaný. Základem potravinové soběstačnosti je půda. Je půda! A pokud nepřistoupíme velmi přísně a systematicky k ochraně půdy, což prostě tenhle návrh kastruje - já se omlouvám za to slovo, ale to prostě není nic jiného než kastrace ochrany půdy. Pokud nebudeme přistupovat k ochraně a v mnoha místech bohužel i k nezbytné obnově půdy systematicky, poctivě a pečlivě, tak jako co tady budeme produkovat za jídlo? Co budeme jíst? Co s touhle zemí bude?
Mě překvapuje, že z velké části titíž poslanci, kteří tady hlasovali pro kvóty pod záminkou jakési potravinové soběstačnosti, dneska podporují tady ten návrh stavebního zákona, který v podstatě krajinu bere jenom jako prostor, kde můžeme stavět, ale ty aspekty vody, vzduchu, potravin, které nám krajina dává, se vůbec neřeší a vlastně se neberou v potaz. V lepším případě se neberou v potaz, v horším případě se berou jako cosi zbytečného.
V sněmovním systému je několik návrhů na zpřísnění zákona na ochranu zemědělského půdního fondu. Zase, podívejme se, kdo tyto návrhy předkládá a kdo hlasuje pro, nebo kdo podporuje tuto verzi stavebního zákona. Já to prostě nechápu. Přece nejde jako jedním návrhem říkat "budeme zpřísňovat odnímání zemědělského původního fondu, budeme zpřísňovat zastavování půdy, protože to jsou prostě zpravidla nevratné nebo velmi obtížně vratné věci", a zároveň podporovat to, že dostaneme jakoukoliv ochranu zemědělského půdního fondu mimo systém.
Další věc, která s tím souvisí a která teď Sněmovnou prochází, je zákon o myslivosti. My se tady hádáme o to, jak velké mají být honitby, hádáme se o tom, jaká práva má mít vlastník na honitbě, ale přitom tenhle základ - tohle jsou samozřejmě důležité věci - je, jakou ta zvěř bude mít krajinu, jaký bude mít prostor k životu. A opět, prostě tento stavební zákon vlastně tohle vůbec neřeší, vůbec to nebere v potaz. On to nemá řešit, ale nemá být napsaný tak, že je nám v podstatě úplně jedno, jaká ta naše krajina bude. A to přesně v tom zákoně je.
A já mám tady několik stanovisek, která vlastně tady tyto věci, o kterých hovořím, kritizují. Vyjadřovala se k tomu Akademie věd. Vyjadřovali se k tomu myslivci, dokonce zahrádkáři. Vyjadřovali se k tomu zemědělci, Lesnicko-dřevařská komora. V podstatě všichni říkají velmi podobné věci: prostě nemůžeme hazardovat s naší krajinou, nemůžeme hazardovat s našimi lesy a s půdou. To jsou prostě nevratné věci. Nebo minimálně nevratné v kontextu délky lidského života. ***
