(11.20 hodin)
(pokračuje Čižinský)
Chcete stavbu vedle vyhnat o štok, hodlá někdo zaplácnout náměstíčko nákupákem, chcete porazit stromy, postavit v národním parku sjezdovku, zatopit mokřad, zbořit kulturní památku - tak o tom všem budou nyní rozhodovat lidé, kteří budou mít dál k vám. Budou mít dál k lidem. Úředníci na stavebních úřadech sice spadali a spadají i dneska pod stát, ale přesto na stavební úřad nebylo tak daleko a lidé se znali a znají a ty stavební úřady jsou lidem blíž. Teďka ti lidé mají být výrazně dál. Ano, KSČM, SPD, asi část ČSSD se chystá tohle rozhodování o těch věcech, které jsem zmínil, právě posunout dál od lidí. Naše země začíná patřit vlastně čím dál víc superúřadům a ministerstvům. Je to vlastně proces, který je úplně opačný, než by měl být. Naše země se čím dál více centralizuje a ta centralizace jde poměrně snadno. Zpátky alespoň dostat tu pastu do té tuby a to, co by bylo potřeba, ta decentralizace, to je mnohem složitější proces a napravit to bude mnohem větší práce.
Vláda a ministerstva si mají brát jenom tolik pravomocí, kolik nezbytně nutně potřebují. A tady ta Sněmovna chce jít opačným směrem. A jsou to strany, které centralizaci mají v krvi, které ten zákon tady tlačí, na naše námitky nereagují, a musím, říct, že mě to skutečně hrozně štve.
Rád bych se ještě krátce vrátil k vystoupení pana poslance Martina Kolovratníka, když jsme ve středu 5. května tady o stavebním zákonu jednali, a k jeho argumentaci o kvalitě novely stavebního zákona, která - nejsem sám - nás velmi nemile pořád překvapuje. V souvislosti s komplexním pozměňovacím návrhem, se svým komplexním návrhem se pan poslanec zaštítil autoritou dvou právnických a ekonomických osobností, pana doktora Kadečky, pana profesora Mejstříka - ti bohužel už nejsou mezi námi, takže se k tomu nemohou vyjádřit. Dále tady zaznělo, že dnes a denně je pan poslanec v kontaktu s panem doktorem Vojtěchem Vomáčkou. Jde o soudce Nejvyššího správního soudu. A dovodil tady, že když takové autority řeknou "ano, tohle je správná, rozumná cesta", tak to tak prostě je a nemá se to zpochybňovat.
Jenže když se tady někdo zaštiťuje autoritami soudců Nejvyššího správního soudu, tak přece jen bych rád citoval ze stanoviska Nejvyššího správního soudu ke stavebnímu zákonu v meziresortním připomínkovém řízení. Předseda Nejvyššího správního soudu Mazanec v něm mimo jiné uvedl - cituji: "S ohledem na rozsah a povahu výše uvedených připomínek nedoporučujeme pokračování v přípravě předloženého návrhu v jeho stávající podobě." A já jenom chci připomenout, že ten proces byl takový, že proběhlo připomínkové řízení, ten zákon se nějak projednal, a pak se to všechno zase vrátilo a vrací zpátky. Proto tady máme ministry, kteří tady velmi správně hájí svůj resort, velmi správně hájí naše památky, naši přírodu, naše zdravotnictví a říkají tady - ministři vlády tady říkají: to, co se chystáte schválit, je špatně.
Takže jaký je tedy postup ohledně tohoto zákona? Tak lidé, kteří to myslí dobře s naší přírodou, s našimi památkami, s naším zdravím, doufají, že ten zákon asi bohužel možná bude přijat, ale pak se zruší. To je samozřejmě možný postup, ale je to špatný postup, protože ono to tak úplně jednoduché nebude. Já už jsem tady mluvil o té zubní pastě v tubě. Centralizace, ta jde vždycky snadno, decentralizace, která je mnohem potřebnější, proces, který skutečně by naší zemi pomohl, je mnohem pracnější, takže ono to jen tak zrušit nepůjde.
A já teď bych chtěl říct, jaká je ta největší chyba tohoto postupu. Když odhlédnu od toho, že ten postup je zcela chybný: má se přiblížit lidem, má se decentralizovat, ale jde opačně. Ale když od toho odhlédnu, tak velmi důležitým dokumentem shody v tom území je územní plán. Ten územní plán vzniká podle stavebního zákona. A co se teď děje? Teď se děje to, že ten centrální stavební úřad, který nebude mít už oficiálně vůbec žádnou vazbu, ani neoficiální, prostě vůbec žádnou vazbu na samosprávy, bude rozhodovat o územních plánech, které ale vznikly za jiného zákona. Ještě bych pochopil, kdyby teď bylo pět let na to, aby byly vytvořeny použitelné územní plány v městech a obcích a pak se třeba navrhovalo tady - já bych s tím nesouhlasil, ale pochopil bych - aby se navrhovalo, že se zavede centrální stavební úřad, který o těch územních plánech a v rámci územních plánů bude rozhodovat. To bych ještě byl ochotný pochopit. Já bych pro to nehlasoval, já bych hlasoval proti, ale byl bych to ochotný pochopit. Ale to se tady vůbec neděje.
Takže já opakuji to, co vznikne, a sice: ty územní plány nepočítají ve své velké většině s tím, že budou posuzovány nějakým centrálním stavebním úřadem. Vytvořit územní plán trvá ve velkých městech mnohem déle než pět let, ve velkých městech není žádnou výjimkou, když územní plán trvá šest sedm let, bohužel v mnoha městech potom ten územní plán je dokonce napaden soudně a soud ten plán zruší. Takže tady se dostáváme do situace, kdy odpůrci staveb budou mít vždycky možnost jít k soudu, spojit se se samosprávou, dát tu stavbu k soudu, a budou to velmi často využívat. A prosím, skutečně to nebagatelizujme. To, že se stavebníci budou potkávat u soudů, je prostě jistota. Pokud tento zákon projde, tak budou potřebovat víc právníky a advokáty než projektanty. A skutečně, v tomhle se nemýlím. Protože dneska samosprávy jsou ochotné moderovat souhlas v tom území právě proto, že pod ně spadají stavební úřady, že nejsou schopny vysvětlit, že ten stavební úřad nepatří pod ně, byť to tak není. Toto odpadne, a tudíž ty samosprávy společně s lidmi budou chodit k soudu.
Na závěr mi dovolte, rád bych stáhl svůj pozměňovací návrh 8006, takže poprosím potom o hlasování o stažení pozměňovacího návrhu, který byl variantní, tak jednu tu variantu bych rád stáhl, sněmovní dokument 8006. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Radek Holomčík v rozpravě, připraví se Tomáš Martínek. ***
