(12.30 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Robert Králíček. (Předsedající se odmlčí.) Teď zpravodaj... (Poslankyně Černochová gestikuluje z prostoru před řečnickým pultíkem.) Já jsem myslel, že chcete s přednostním právem do obecné rozpravy. Jo, teď, dobře. Máte slovo. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěla využít toho, že jsem mezi námi viděla pana premiéra. Chtěla bych mu říct, že klub občanských demokratů podpoří ten návrh, nebudeme vetovat devadesátku, ale zajímá nás jedna věc. Řešíme tady Vrbětice, řešíme tady událost, kterou způsobili agenti GRU, která se zásadním způsobem dotkla občanů České republiky, obcí České republiky, a blíží se konec července - asi víte, kam tím mířím, kolegyně, kolegové: pan ředitel Bezpečnostní informační služby plukovník Michal Koudelka má mandát, ředitelský mandát do 15. srpna.
Já jsem se včera dozvěděla, že vláda České republiky už zasedat nebude, že ministři odjíždí, a myslím si, že na zasloužené - protože skutečně ten rok byl náročný - prázdniny, ale nemůžete odjet přece na dovolené, na prázdniny bez toho, aniž bychom jako poslanci - a je mezi námi i řada členů bezpečnostního výboru, který ze zákona má tu působnos, že se vyjadřuje ke jménům ředitele nebo kandidátů na ředitele Bezpečnostní informační služby.
Takže, pane premiére, případně paní vicepremiérko, prosím, odpovězte mi na otázku, kdy budete projednávat na vládě jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby, jestli to bude pan plukovník Koudelka, nebo jestli máte jiné kandidáty - v médiích se objevují další jména - protože je to vlastně Poslanecká sněmovna, která by se také měla zajímat o to, co se v Bezpečnostní informační službě i s ohledem na pauzu, kterou tady dneska projednáváme, bude dít, kdo bude v jejím čele a jestli kroky, které Bezpečnostní informační služba pod vedením pana plukovníka Koudelky realizovala - a já jim za to děkuji, stejně tak jako děkuji Policii České republiky - tak jestli budou pokračovat, jestli skutečně tahle kauza nebude zametena pod koberec a jestli ty tendence lidí kolem pana prezidenta odvracet Českou republiku ze západu na východ, se jim podaří, nebo nepodaří.
Paní vicepremiérko, pane premiére, prosím vás, odpovězte nám na otázky, jak si představujete další vývoj v Bezpečnostní informační službě i v souvislosti s kauzou Vrbětice. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Robert Králíček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych za zpravodaje řekl jenom zásadní věci. Vláda s tímto návrhem vyjádřila souhlas dne 14. července, zákon je předkládán v § 90 a výbor pro bezpečnost tento návrh neprojednal. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní otevírám obecnou rozpravu, jako první jsem se přihlásil já a následuje pan poslanec Benešík.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Slovo má místopředseda Sněmovny Tomio Okamura. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, od samého počátku, kdy vybuchly muniční sklady ve Vrběticích, jsem ještě jako senátor za tento Zlínský obvod žádal a navrhoval náhradu škod pro postižené obce a občany. Proto jsem rád, že je návrh po mnoha letech dohadování konečně na stole, a je proto samozřejmé, že budeme hlasovat, celý klub SPD budeme hlasovat pro dnes projednávaný návrh.
Pokud jde konkrétně o případ Vrbětice, kdy řekneme A, tedy že stát zaplatí, bylo by dobré říci B, a to, že stát jsme my všichni včetně občanů postižené oblasti. Je potřeba vyšetřit, kdo je skutečným viníkem této události, a žádat po něm odpovědnost. Za každým takovým případem, za každým takovým rozhodnutím, například za tím, že tam byla uskladněna tímto způsobem munice a že k tomu došlo, jsou konkrétní lidé a ti by měli platit škody, protože aby si škody hradili sami občané z toho, co jim stát sebere, je v principu pochopitelně nesmysl a měli by být pohnáni k odpovědnosti konkrétní lidé.
Každý muniční sklad, vojenský, civilní, podléhá přísným standardům a jejich kontrolu mají a měly dělat státní orgány. Od místních lidí dobře vím, že areál byl děravý jak cedník a mnozí si tam chodili pro výbušniny nebo zbraně jako do samoobsluhy. Poslední odhalená kauza je z přelomu let 2016 až 2017, kdy policie odhalila skupinu lidí, kteří si do areálu chodili jak pro třaskaviny, tak pro samopaly. Při domovních prohlídkách byly u podezřelých i dalších lidí zadrženy zhruba dvě desítky střelných zbraní, samopalů a také necelých 20 kilo výbušnin. A to si upřímně řekněme, že to byly jen zbytky zbraní, které nestihli zloději prodat.
A co je nejzajímavější, bylo to už po výbuších, kdy se na areál soustředila pozornost celé země a doufám i státní správy, a kontrola by tedy měla být násobně vyšší. Bez ohledu na to, kdo byl viníkem výbuchu, nese odpovědnost stát s příslušní odpovědní lidé a ti by měli ze svého škody platit, anebo na ně alespoň přispět, to znamená, ne ti postižení v Zlínském kraji kolem Slavičína, ale ti, kteří byli za rozhodnutím, že se tímto způsobem tam uskladňovala munice, a nezajistili, aby nemohlo docházet k těmto konkrétním věcem. A to už jsme na státní úrovni, pochopitelně, daleko od Slavičína a daleko od Vrbětic.
Máme tu verzi, že výbuch mají na svědomí ruští agenti. Jak víme opět z médií, naše vláda si tím naběhla, protože motivem měla být munice, kterou z Vrbětic soukromé firmy dodávaly do zakázaných míst s válečnými konflikty, mimo jiné také Islámskému státu. Rusové také potvrdili, že v Sýrii zabavili teroristům české nevybuchlé nášlapné protipěchotní miny. Vyšlo najevo, že ve Vrběticích byly uskladněny tyto pěchotní miny v rozebraných stavech, které ale mezinárodní dohoda z Ottawy zakazuje. Víme, že to dokonce už řešil soud, který rozhodl velmi šalamounsky, že miny tam sice byly, ale v rozebraném stavu, a že to smlouvy neporušuje.
České nášlapné miny byly údajně vyvezeny z České republiky v rozebraném stavu a poté znovu smontovány na Ukrajině, případně v Turecku, předtím, než byly miny dopraveny k zákazníkům v Sýrii, především Islámskému státu, a rovněž do Libye, Konga a Jižního Súdánu. Rusové dokonce oznámili, že tyto zkonfiskované miny české výroby z výzbroje bývalé ČSLA mají už několik let, ale neřešili to, protože Česká republika byla partner a přítel. Teď nás v důsledku kroku naší vlády čeká mezinárodní žaloba za podporu nelegálního obchodu se zbraněmi.
Podle všeho tedy některé firmy, které měly ve Vrběticích muniční sklady v pronájmu, používaly tyto prostory nejen pro uskladňování, ale především pro rozborku protipěchotních min, případně pro opačný proces, tedy pro sbírku (sborku?) rozebraných min do opět funkčního stavu těsně před vývozem do zahraničí k překupníkovi. Tímto překupníkem prý byl bulharský kšeftař se zbraněmi Emilian Gebrev, který deklaroval nákupy zbraní v České republice jako export do Bulharska pro koncové potřeby zákazníků v Bulharsku, případně na Ukrajině. Podle ruských novinářů však Gebrev vyvážel zbraně úplně jinam, konkrétně do Sýrie, Libye, Konga, Malawi, Jižního Súdánu, Nigeru a Pobřeží slonoviny. Transport probíhal loděmi z Varny do tureckých přístavů, kde se potom zboží dávalo dohromady ve workshopech, a potom zkompletované se dodávalo náklaďáky do Sýrie, anebo se znovu naložilo na loď, tentokrát pod tureckou vlajkou, a loď zamířila k pobřeží Libye. Odtamtud potom zbraně z České republiky - a nejen z České republiky, ale i z Polska - směřovaly k bojovníkům Islámského státu v Libyi a dalším klientům v rovníkové a válkami zmítané Africe.
Ruská armáda v Sýrii ve skladech Islámského státu našla mnohé české zbraně: samopaly SA58, raketomety, RPG-75 z výzbroje Československé lidové armády a také zmíněné zakázané protipěchotní miny, které už od roku 2001 neměly existovat. ***
