(13.20 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
Můžete se nám vysmát a věcně argumentovat tím, že jste nám nabídli dva místopředsedy, případně pár výborů, a to zase my můžeme reagovat, že s místopředsedy jste především mysleli na podělení všech stran vznikající pětikoalice a že v nabídce výborů není ani náznak dělení opozice-koalice ve smyslu například rozpočtový, hospodářský, sociální, zdravotní, životní prostředí, zemědělský. Můžeme si argumentovat dvacet let dozadu, každý si nepochybně najdeme potvrzení svého postupu, a stejně tak můžeme - nebo můžete - reagovat, že na to nemáme žádné zákonné právo, a my budeme opakovat, že má-li Sněmovna důsledně kontrolovat vládu, musí k tomu mít odpovídající nástroje v logickém poměru klubů s nejvíce mandáty a tak dále.
Samozřejmě že víme, že na to nemáme žádné zákonné právo. Stejně tak velmi dobře rozumíme volební matematice a je nám jasné, že vznikne v nejbližší době vláda, pravděpodobně pětikoalice, a i když se nám to všem nemuselo líbit, je zcela patrné, že předvolební taktika koalic vyšla. Někomu sice více, někomu méně, ale jako celek pětikoalice zvítězila, a k tomu je třeba férově pogratulovat. I proto nebudeme nic prodlužovat. Tím spíše, že novou vládu čeká mimořádně náročná práce. Celosvětová krize v dodávkách surovin, různých dalších komponent do průmyslu, celosvětová krize v oblasti energetiky, x-tá vlna covidu. To vše bude znamenat to, že vláda bude muset přijímat rozhodnutí, která budou nesmírně obtížná, budou nepopulární. Členové vlády budou - podobně jako jsme byli my - pod mimořádným tlakem, včetně tlaku zájmových skupin a podobně. A o to více bude potřeba parlamentní kontrola. Jsem toho názoru, že zodpovědná vláda by o ni měla sama stát. Pokud si ale bude sama velet, sama se kontrolovat, sama se hodnotit, a to dokonce z vedení obou komor parlamentu, potom je to buď vyjádření obavy z určitého zvýšeného dohledu, nebo cílená koncentrace moci, nebo užívání si vyplývajících benefitů, a to vše je možné. Nic není nezákonné, je to demokratické, ale to ještě neznamená, že to je správné.
Krátce ke mně. Nebojte, nebudu zde číst svůj životopis. Chci to vzít možná z trošku jiného úhlu pohledu. Nepochybně může zaznít pochybnost, jestli jsem dostatečně zkušený politický či parlamentní harcovník. Nejsem. Stejně tak ale nejsem názoru, že funkce v parlamentu se musí vysedět nebo si ji musí dotyčný nebo dotyčná politicky či jinak zasloužit. Každý z členů Sněmovny má jiné životní a profesní zkušenosti a má důvěru veřejnosti. Také proto byl zvolen. Nedovolil bych si polemizovat, jestli má větší předpoklady pro řízení Sněmovny starosta, lékař, podnikatel, učitel, ministr nebo třeba ten, kdo většinu času strávil v politice či přímo v některé z komor parlamentu. Jsem toho názoru, že nejspravedlivější je volit mezi kandidáty, které navrhl poslanecký klub, a pro mě je velkou ctí, že jsem byl navržen klubem největším.
I proto jsem nominaci přijal a i proto nijak nebudu kritizovat kandidaturu protikandidátky. Respektuji, že je navržena pěti stranami, které mají v součtu dostatek mandátů. Matematika je jasná a uvědomuji si také, jaké jsou i moje šance. Přesto si troufám tvrdit, že fakt dlouhodobé, takřka třicetileté zkušenosti s řízením průmyslu a zahraničního obchodu, univerzitní sféry, zaměstnavatelského prostředí a v posledních třech letech i s vedením ministerstev může být pro Sněmovnu přínosem. Za víc jak třicet let jsem zažil mnoho úspěchů, logicky i neúspěchů. Byl jsem náročný ke svým spolupracovníkům, ale především jsem byl mimořádně náročný sám vůči sobě. Svoje protivníky jsem občas porážel, občas jsem byl poražen, ale nikdy jsem nikoho neurážel a úspěch jsem se nikdy nesnažil stavět na neúspěchu někoho jiného. Dokázal jsem snad, věřím, i objektivně uznat kvality protivníka a porážku. Není to možná úplně nic objevného, ale přesto jsem názoru, že slušnost, respekt a pokora v kombinaci se zdravým sebevědomím jsou vlastnosti, na kterých se dá stavět i ve vysokých funkcích.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, bude mi ctí, pokud budu zvolen. Stejně tak upřímně pogratuluji druhému kandidátovi. Děkuji. (Potlesk v sále.)
Předsedající Radek Vondráček: Já vám děkuji a poprosím další přednostní právo - předsedkyně klubu ANO 2011 Alena Schillerová.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Především bych vám všem chtěla pogratulovat ke zvolení a zároveň i vyslovit přání, které je směřováno také nám všem. Tím přáním je, abychom se v následujících čtyřech letech k sobě chovali maximálně korektně, slušně, a především abychom vždy měli na paměti, že tu zastupujeme občany České republiky, kteří na nás spoléhají. Pro mě osobně je to velká čest a odpovědnost, a proto i k této funkci přistupuji s velkou pokorou.
Teď už ale k volbě předsedy Poslanecké sněmovny. Klub hnutí ANO má 72 členů a je jednoznačně nejsilnějším politickým klubem v Poslanecké sněmovně. Navrhnout vlastního kandidáta do funkce předsedy byla naše povinnost i vůči téměř 1,5 milionu voličů, kteří nám dali důvěru a které zde zastupujeme, a náš klub se rozhodl do této funkce nominovat pana poslance Karla Havlíčka. Byla to nominace téměř jednomyslná. Ta jediná výjimka byl právě Karel Havlíček, který se při volbě zdržel.
Jsem přesvědčena, že Karel Havlíček je nejlepším možným kandidátem na tuto funkci. Nebudu ho tu nijak obsáhle představovat, není to třeba, protože všichni víme, že je to pracovitý, vzdělaný člověk, že je to člověk, který velkou část života podnikal, vedl Asociaci malých a středních podniků a živnostníků, řídil mnoho firem a v posledních letech je i úspěšným ministrem. Sama jsem s ním strávila ve vládě několik let a mohu říci, že k výkonu funkce předsedy Poslanecké sněmovny má jednu velmi důležitou vlastnost, a sice že vždy hledá cestu k dohodě, nevyhledává zbytečné konflikty a je konsenzuální.
Vždycky platí, že předsedu Sněmovny obsazuje buď nejsilnější koaliční, nebo nejsilnější opoziční klub. V žádném volebním období to nebylo jinak. Teď se dostáváme do situace, kdy koaličním kandidátem je předsedkyně druhého nejmenšího klubu se 14 poslanci. Mnohokrát od zástupců koalic zaznělo v médiích - naposledy jsem to zaznamenala při podpisu koaliční smlouvy od pana předsedy Fialy - že koalice respektují poměrné zastoupení. Pan předseda dokonce zmiňoval tuto tabulku (Ukazuje písemný materiál.), kterou všichni známe. A pokud se do této tabulky podívám, tak pokud platí, že počet místopředsedů bude navýšen na šest, tak hnutí ANO má nárok na tři místa ve vedení Sněmovny. A proto jsme nominovali Karla Havlíčka na předsedu a do pozice místopředsedů Janu Mračkovou Vildumetzovou a Radka Vondráčka.
Stejně jako my umíme počítat do 108, tak já věřím, že všichni umí počítat do tří, a tedy že proklamacím o respektování poměrného zastoupení nakonec dostojíte. Já jsem se samozřejmě seznámila se stanoviskem sněmovní legislativy a její právní názor beru v potaz. Na druhou stranu nejde o názor jediný, ty názory jsou různé. Četla jsem názory například ústavních právníků pana Kysely nebo pana Hasenkopfa, kteří na to pohlíží zase trochu jinak než sněmovní odbor.
Máme tu i právní názor ústavního právníka docenta Kudrny, který tvrdí - a teď cituji část z jeho stanoviska: "Z formulace čl. 32 je patrné, že se jedná o ustanovení zakládající neslučitelnost funkcí. Naopak se nejedná o ustanovení zakládající nevolitelnost či překážku ve výkonu pasivního volebního práva." Zde upozorňujeme na formulačně obdobné ustanovení čl. 21 ústavy, které stanoví, že nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu České republiky. Přitom toto ustanovení nebylo nikdy vykládáno v tom smyslu, že by senátor nemohl kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny a poslanec ve volbách do Senátu. ***
