(15.20 hodin)
(pokračuje Stanislav Berkovec)

A protože si myslím, že každý z nás tady má nějaký svůj Everest, tak se s vámi rozloučím citátem toho mého kamaráda: Everest se neptá, co jsi dělal poslední dva měsíce, ale co jsi dělal celý život. Děkuji za vaši pozornost.

 

Předsedající Radek Vondráček: Pan poslanec Juchelka, už je na svém místě. Máte slovo, pane kolego.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já vám mockrát děkuji. Mě strašně mrzí na jednu stranu, že tady nevidím žádného z těch, kteří kandidují jak na místopředsedu, tak ani paní kandidátku na předsedkyni, Markétu Pekarovou Adamovou. Těšil jsem se na její kandidátskou řeč, protože si myslím, že bychom měli právo vědět, jakou má vizi s Poslaneckou sněmovnou, kam ji chce dovést, proč udělala tu dramatickou otočku, když v předvolební kampani usilovala o Ministerstvo práce a sociálních věcí, a bohužel se to pravděpodobně nedozvíme, protože tady není, neposlouchá nás, nezajímá ji to, a přitom vidím na tabuli, kde je napsán bod Návrh na volbu předsedy Poslanecké sněmovny, a ona jednoduše tady tento bod, který se jí týká, vůbec neakceptuje, není tady a mně je to líto. O to víc, že jsme se de facto setkávali v předvolební kampaní v mnoha diskusích úplně stejně jako s paní ministryní Maláčovou s paní Olgou Richterovou a právě jsme se šermovali o to, kdo bude v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí tím, kdo ho třeba povede, jakou máme vizi, a v rámci předvolebních programů jsme si říkali, kam to ministerstvo chceme posunout.

To ministerstvo začíná být velmi silové, protože nabírá na své síle díky tomu, co se v dnešní turbulentní době děje. Je to ministerstvo, které v tuto chvíli velmi dramaticky řeší energetickou chudobu, ale jsou tam samozřejmě i dlouhodobější témata, jako je demografická křivka, na ni samozřejmě navázaná důchodová reforma a s ní spojená prorodinná politika, například i pro vícečetné rodiny. Je to ministerstvo nelehké, se spoustou úkolů, a já se ptám, jestli to právě byly tady důvody nelehkého vedení tohoto ministerstva, kvůli kterým se zalekla právě Markéta Pekarová Adamová a Olga Richterová toto ministerstvo vést. Ano, vím, že píše a říká se, že se tak rozhodlo v nejvyšších patrech klubu TOP 09 a Pirátů, ale zajímavé je, že i přes dále tlumočené osobní důvody, které vedly k rozhodnutí právě tento post neobsadit, se rovnou našly posty sněmovní, alternativní a vcelku příjemné. Ono je totiž něco jiného mít po dobu předvolební kampaně celou řadu řečí a výtek a potom se postavit před ten velikánský barák Ministerstva práce a sociálních věcí a snažit se ty řeči realizovat. Ale rozumím tomu, že je lepší jak pro občany, tak pro zaměstnance ministerstva, aby si férově jak kolegyně Pekarová Adamová, tak kolegyně Richterová řekly: Nemám na to, převzít tu zodpovědnost, nemám na to, vzít tu funkci ministra, je tam velká fujavice, raději mi, prosím vás, kolegové, vyjednejte ten klid, kde tolik nefouká, a to je ve vedení Sněmovny.

A já se ptám, jestli to je zodpovědné právě vůči veřejnosti, kdy říkám ještě v den voleb, že sociální věci jsou moje priorita, jestli je to zodpovědné vůči zaměstnancům, kteří se nějak chystají na nové vedení, že to nebude nikdo, kdo se v rámci předvolební kampaně takto profiloval a prezentoval? A nejen vůči zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí, ale úřadům práce, České správy sociálního zabezpečení, neziskovému sektoru a všemu, co Ministerstvo práce má ve své gesci. Svou čtyřletou práci tím jednoduše zahodily, protože na ty výbory chodit nebudou, budou ve vedení Sněmovny, a je mi to obzvláště líto u Olgy Richterové, se kterou jsem se v drtivé většině věcí neshodnul, v idejích neshodnul, ale vždycky jsme našli v nějakých věcech společnou řeč. Bohužel, toto všechno kandidaturou na místopředsedkyni zahodila.

A teď na Ministerstvu práce a sociálních věcí budeme mít exministra zemědělství, přátelé. Nic osobního proti Marianu Jurečkovi, ale všichni jsme to viděli v předvolební kampani, že jezdil na traktoru, a ne do domovů seniorů. A já se v předvolebních diskusích o sociále nesetkával s budoucím ministrem. Kdybych to byl býval věděl, tak bych se narval místo některých svých kolegů do diskusí o zemědělství, které bych přeonačil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale to by si pravděpodobně moderátoři a komentátoři ťukali na čelo. Ale teď to reálné je.

Kolegyně nechtějí zodpovědnost z osobních důvodů na ministerstvu, ale ve vedení Sněmovny jim ty osobní důvody nepřekáží. Pravděpodobně je ta práce lehčí, méně zodpovědná, méně stresová, pohodlnější, č