(17.10 hodin)
Předsedající Radek Vondráček: Děkuji. Tolik k faktickým poznámkám a o slovo se přihlásila paní předsedkyně Pekarová Adamová.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážený pane předsedající, vážená veřejnosti, víte, ono nebývá zvykem, že kandidující nominant na předsedu Sněmovny vystupuje, aspoň v minulosti to příliš mnohokrát nebylo. Bylo to tak opravdu několikrát v několika málo případech a většinou vystupoval až zvolený předseda či předsedkyně Poslanecké sněmovny. Já však považuji za důležité, aby se tady ta diskuse vedla - nikdy jsem nenazvala Poslaneckou sněmovnu žvanírnou, nikdy jsem o ní tak nesmýšlela, a proto si té diskuse tady nesmírně vážím, byť se někdy může jevit až příliš osobní, vyhrocená a někdy podle mého názoru je to až trošku zbytečné. Ale co tě nezabije, to tě posílí, to je heslo, kterým se dlouhodobě řídím. A když se tady ptáte, mnozí z vás, na mé zkušenosti nebo je možná někdy i zpochybňujete, tak si dovolím tedy před vás předstoupit a sama vám je sdělit.
Já jsem v politice začínala v jedné jediné straně, v žádné jiné jsem nikdy nebyla, a to je ta, kterou dnes vedu, které dnes předsedám - je tomu tento měsíc dva roky, co jsem předsedkyní TOP 09. Přiznám se vám všem, že když jsem vstupovala do politické strany, tak jsem neuvažovala o tom, že bych jednou tu stranu vedla, dokonce jsem ani neměla úplně hlavní cíl být v nějaké politické funkci, třeba právě volené, jako je Sněmovna. Osud mě postupně na takhleta jednotlivá patra politiky vál a já si myslím, že když je ta možnost, že máte možnost to, co chcete, dosahovat, tak činit z nějaké pozice - a tady v tom případě opravdu mé ideály zůstávají stejné, jako když jsem do politiky vstupovala - tak zkrátka tu odpovědnost máte přijmout a máte ji vzít. Já se nikdy nebála, to tady chci říct jednoznačně. Nikdy jsem se toho nebála, jinak bych také dnes tady před vámi nestála.
Byla jsem nejdříve v komunální politice, konkrétně na Praze 8, kde jsem byla zastupitelkou i radní městské části čtyři roky. Měla jsem zodpovědnost za oblast sociální, ale také oblast evropských fondů a naučila jsem se už tehdy, že je důležité do těch funkcí přistupovat s velkou pokorou k těm, kteří jsou zkušenější, k těm, kteří pracují třeba v úřednických pozicích, k těm, kteří s vámi spolupracují, a to nejenom v rámci koalice, ale také v opozici, protože nikdy nevíme, jak se to bude dál udávat, jak budeme rozloženi v dalším volebním období a podobně. A myslím si, že vykopat si příliš hluboké příkopy mezi sebou není dobré. Ale zároveň nezapomínám na to, že je to střet názorů, myšlenek a zkrátka ty nemáme všichni stejné, jinak bychom nebyli v různých stranách. To je zcela normální a přirozené v demokracii a my jsme parlamentní demokracií. Jsem za to vděčná, letos oslavíme výročí toho, kdy jsme se toho dočkali, já byla ještě dítě, ale po mnoha dlouhých desetiletích, to k ní prostě patří.
Pak jsem byla zvolena poslankyní, teď začínám své třetí volební období v této Sněmovně a musím říct, že ty zkušenosti, které tady člověk nabírá - a pro vás, kteří jste tady třeba teď právě teprve na svém prvním zasedání, na ustavující schůzi, tak věřte mi, že jsou neocenitelné. Já si vážím i toho, že těch osm let jsem mohla tady být jako opoziční poslankyně, protože jedna z těch věcí, kterou nás to vybavilo, nebo mě určitě, je to, že musíte být trpěliví a naslouchat právě i kolegům, kteří jsou třeba z druhé strany spektra, a ti, kteří jsou vládní, mají nějaké své cíle a prosazují je. A je to zase legitimní a já jsem velmi ráda, že tu zkušenost mám.
Byla jsem členkou několika výborů, například petičního v prvním volebním období, ale také sociálního, kde jsem následně v minulém volebním období byla i místopředsedkyní výboru. Také jsem byla předsedkyní podvýboru pro lidská práva v úplně prvním volebním období. Musím říct, že je to jedna z těch oblastí - lidská práva obecně - která mě zajímá, a nejenom v České republice, ale i všude ve světě. Zároveň mám v tomto směru, bych řekla, ne tak bohaté manažerské zkušenosti jako pan Havlíček, ale nějaké zkušenosti s řízením nejenom strany, předtím jsem byla místopředsedkyní a tak dále, ale i samotného výboru.
Ale myslím si, že to, co je důležité pro vás, pokud mně dáte tu důvěru, abychom tady byli schopni fungovat v takovém řekněme kooperativním duchu, pokud možno. A já se o to budu snažit. Jako předsedkyně Sněmovny tady určitě nebudu zástupkyní jenom svého klubu, svých stran, které mě nominovaly, ale všech poslanců, a to chci jednoznačně slíbit a deklarovat, protože si myslím, že takto má předseda svoji funkci vykonávat. A myslím si, že je i na co navázat, co se týče předchozích předsedů. I když bývám kritická k panu předsedovi Vondráčkovi, tak si vážím toho, s jakou spravedlností častokrát právě ty schůze vedl, a vážím si toho, že z hlediska procesního byl skutečně profesionál. On má trošku výhodu, protože je právního vzdělání - já nikoliv, mé vzdělání je ekonomické a také v oblasti vzdělávání dospělých, ale v tomhle směru si myslím, že pan předseda Vondráček také ukázal jako první právník, že to výhodou sice může být, ale i ostatní předsedové Sněmovny se s tím zvládli bez nějakých větších potíží určitě popasovat, takže v tomhletom směru se nebojím, že bych to nezvládla.
Co nás čeká v tomto volebním období, je předsednictví Evropské unie, respektive Evropské radě, Radě Evropy - Radě EU, tak, pardon, a to je jedna z těch věcí, kde si myslím, že budeme muset trošku zapomenout, kdo jsme z jakého klubu, kdo jsme z jaké strany, protože tam půjde o reprezentaci celé České republiky, celé naší země, nikoliv jenom nás samotných, jenom vlády. K tomu bych chtěla přispět. Kdybyste se ptali na mé jazykové znalosti, tak anglicky se bez problémů dohovořím.
Ráda bych, aby Poslanecká sněmovna byla otevřená veřejnosti, aby - když jsme teď vzhledem ke covidovým opatřením museli třeba uzavírat výbory - jsme si na to nezvykali. Výbory jsou veřejné, je to tak dané jednacím řádem, a já chci, aby toto bylo více známo i veřejnosti, aby třeba sem na tuto galerii přicházelo více skupin - teď tam sedí už jenom několik málo lidí a i vám přeji hezké odpoledne, ale myslím, že bychom měli být otevřenější. Mám v tomto i vzor spolupráce třeba s mladými lidmi, což považuji za velmi důležitou oblast, občanské vzdělávání, výchovu k demokracii, a to je určitě potřeba už právě od mladších generací, a Senát nám v tomto může v některých svých projektech a konkrétních činech jít příkladem. Chtěla bych to také i u nás tady zavést. Zároveň nezapomínám na to, že právě se Senátem je potřebná bezproblémová kooperace, a myslím si, že v tomhle směru je také na co navazovat, i na mého předchůdce případného, pokud budu zvolena, tak v tom směru myslím, že si také vedl dobře.
Spolupráce s vámi a podmínky pro vaši práci, a to bez ohledu na to, z jakého jste klubu, jsou podle mě také nesmírně důležité. Víte, my jsme někdy pod tlakem takového řekněme umenšování našich možností, které tady máme, z hlediska třeba expertného, asistentů, a s tou svojí osmiletou zkušeností poslankyně vím, a zvláště z opozice, že tohle rozhodně má vliv na kvalitu naší práce. A proto se na to chci zaměřit, protože to je ku prospěchu ne nás tady, co tu sedíme, ale ku prospěchu našeho výsledku práce. A tím bych chtěla završit. Já myslím, že není měřítkem naší úspěšnosti to, kolik zákonů tady schválíme, že ta kvantita skutečně není tím, podle čeho se má posuzovat naše práce, ale má to být kvalita. Kvalita těch norem, které odtud vycházejí a kterými ovlivňujeme životy občanů České republiky - všech, tak jak to známe i ze svých životů, protože i my se jimi musíme řídit. Tohle chci mít na paměti nejenom vzhledem k občanům, ale i k nám, abyste se těmi pravidly všichni řídili, a mezi jeden z těch hlavních zákonů patří ústava. Já už tady nebudu dále rozvíjet, co v ní je psáno v čl. 32, ta debata tady kolem toho probíhá, ale myslím si, že tohle bychom měli při svém rozhodnutí dnes mít na paměti. ***
