(14.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
To nejsou naše přání, ale fakta. Potvrzují to ti nejpovolanějších z povolaných, tedy naši věřitelé. Potvrzují to ratingové agentury, naposledy v pátek 10. prosince agentura Fitch. Ratingové agentury oceňují zejména dlouhodobě obezřetnou fiskální politiku vlády a nízký dluh sektoru vládních institucí. Je zřejmé, že Česká republika si svou rozpočtovou politikou nestojí vůbec špatně, a proto by z nastaveného trendu neměla uhýbat.
Musíme investovat do životní úrovně naší země. Musíme odpovídajícím způsobem zvyšovat důchody. Lidé, kteří celý život dřou a poctivě přispívají do systému, si zaslouží důstojné stáří. O tom je mezigenerační solidarita, o tom je vyspělý stát schopný postarat se o ty nejpotřebnější, a v období krize to platí dvojnásob. Všichni si pamatujeme doby, kdy naši rodiče a prarodiče dostávali obálky s informací, že se jim důchod zvedne o 40 korun, nebo dokonce ještě méně.
A když hovořím o životní úrovni, rozhodně nemám na mysli jen důchody. Naše země se v úrovni mezd a platů od roku 2014 zkrátka posunula do úplně jiné úrovně. Vědí to dobře nejen zaměstnanci veřejného sektoru, jako jsou učitelé, zdravotníci, policisté nebo hasiči. Je to zkrátka ekonomický fakt. Díky snížení daní zaměstnancům od 1. ledna letošního roku z 20,1 % na 15 % si lidé nepohoršili ani v době, kdy si už takové zvyšování výplat zaměstnavatelé dovolit nemohou. Vyplácí se sázka na to, že na lepší hospodaření, vyšší investice a růst životní úrovně není nutné shánět peníze slepým zvyšováním daní. Zvyšování daní, to patřilo k běžné praxi vlád pravicových stran. Naše vláda po celé funkční období naopak daně snižovala. Celkem jsme od roku 2014 daně snížili o 510 miliard korun a tyto peníze zůstávají lidem. Ti, jak se jistě shodneme, nejlépe vědí, jak s nimi naložit.
Musím se smát, když od opozice slýchám to její oblíbené, že vláda nic nedělala s daňovými úniky velkých korporací. My se na velké ryby naopak zaměřovali a dosahovali jsme výsledků. Stačí se podívat na daňové doměrky na převodních cenách, které jsou opravdu enormní. Od roku 2014 se už podařilo snížit daňovou ztrátu, případně zvýšit základ daně těchto korporací o 47 miliard korun. Úspěšně jsme zareagovali na fenomén sdílené ekonomiky. Uzavřeli jsme daňové memorandum se společností Uber, na jehož základě získává finanční správa veškeré informace nutné k zajištění kontroly daně z příjmů fyzických osob. Připravili jsme a prosadili novelu zákona o místních poplatcích, která nastolila rovná pravidla pro všechny poskytovatele ubytovacích služeb včetně Airbnb. Naším návrhem digitální daně podle prestižního Bloombergu Česko ukázalo světu, jak správně zdanit internetové giganty. V mezinárodních investičních arbitrážích patříme mezi nejúspěšnější státy světa. Jen od ledna 2015 vyhrálo Ministerstvo financí patnáct arbitráží a uhájilo v nich státní kase přes 20 miliard korun, naposledy s developerem Pawlowským v listopadu letošního roku.
Snižujeme administrativu spojenou s podnikáním. Téměř 80 000 živnostníků se rozhodlo platit daně a pojištění v rámci paušální daně, tedy zadáním jediné trvalé platby do internetového bankovnictví a nic dál už nemusí řešit. Aktuálně vrcholí přihlašování živnostníků, kteří se rozhodnou využít tohoto režimu v roce 2022.
Aktivně řešíme nelegální hazard a zasadili jsme se o to, že Česká republika už není kasinem v srdci Evropy. Dokončili jsme moderní regulaci hazardu, která funguje, spustili jsme rejstřík vyloučených osob z hraní hazardních her, kterým chráníme nejenom samotné hráče, ale i jejich rodiny. Oproti roku 2014 se nám podařilo snížit počet heren o 80 % a o víc jak o polovinu méně máme také hracích automatů.
Prosadili jsme novelu směnárenského zákona a došlápli si tak na směnárny, které se vůči svým klientům nechovaly fér. Zavedli jsme zákaz dvojích kurzovních lístků nebo možnost odstoupení od nevýhodné směny do tří hodin od uskutečnění transakce. Zkrátka všechno to, co desetiletí dělalo naší zemi ostudu, pomalu mizí. A věřte mi, že bych mohla pokračovat opravdu dlouho.
Ráda bych se ale soustředila na jedno související konkrétní téma, a tím je covid a s ním spojená ekonomická pomoc. Březen 2020 - vypuknutí pandemie přineslo potřebu okamžité reakce a my jsme zareagovali spuštěním opatření, která dosud nikdy nikdo nedělal. Když jsme na jaře roku 2020 přišli s plošným moratoriem na úvěry, to bylo něco, co bylo v Evropě novinkou. Nebyly s tím zkušenosti, které bychom mohli opsat, moratorium jsme prostě prosadili a zafungovalo. Obavy o narušení vztahu věřitel-dlužník se nenaplnily. Ukázali jsme, že i malá země může být průkopníkem. Využily toho stovky tisíc dlužníků, kterým to pomohlo, a s nimi i ekonomice. Kompenzační bonus neboli okamžitá pomoc zasaženým živnostníkům, vyplácená finanční správou formou vratky - od jara minulého roku se takto k našim občanům dostalo více než 43 miliard korun. Nebo zcela nový zákon na podporu úvěrování firem se státní zárukou, který přinesl okamžitou podporu firmám, které by jinak na úvěr dosáhly jen obtížně či příliš pozdě, a to ve výši 500 miliard korun.
Celková částka pomoci poskytnuté ekonomice v souvislosti s pandemií potom k 30. listopadu letošního roku dosáhla závratných 618,7 miliard korun, z toho letos 325 miliard. Je to právě tato robustní pomoc domácnostem, firmám, municipalitám nebo zdravotnímu systému, díky které se nám podařilo podstatně snížit propad ekonomiky. Černé scénáře, které pod tíhou vypjatých jarních či podzimních dnů predikovaly až dvojciferné propady, se prostě nenaplnily. Jistě definitivně vše rozsoudí až historie. Objektivní zmírnění hospodářského dopadu je ale poměrně silným signálem, že podpora vládních kroků byla tím správným rozhodnutím, silným a rozhodně ne jediným.
Dámy a pánové, dovolte mi nyní zaměřit vaši pozornost na kondici naší ekonomiky, která byla, je a musí zůstat hlavním ukazatelem našeho úsilí v oblasti hospodářské politiky. Česká ekonomika se postupně zotavuje z šoku, který přinesla pandemie onemocnění covid-19 a opatření přijímaná vládami k omezení šíření nákazy. Oživení je však pomalejší než v řadě států EU a reálný hrubý domácí produkt stále mírně, o 3,1 %, zaostává za předkrizovým vrcholem, dosaženým ve čtvrtém čtvrtletí 2019. Očekávaný nárůst ekonomického výkonu o 2,5 % v letošním roce by měl být tažen všemi složkami domácí poptávky, nejvíce spotřebou domácností, změnou stavu zásob a investicemi do fixního kapitálu. Zatímco problémy v globálních dodavatelských řetězcích by měly mít výrazně negativní dopad na export, rostoucí investice do fixního kapitálu a zásoby by měly také podporovat dovoz. Saldo zahraničního obchodu by mohlo tak ekonomický růst zpomalit v rozsahu 2,5 procentního bodu. V roce 2022 by hospodářský růst mohl díky pokračujícímu oživení soukromé spotřeby investic do fixního kapitálu a příznivějšího příspěvku salda zahraničního obchodu dosáhnout 4,1 %. ***
