(14.40 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Výsledkem této hry je skutečnost, že v Poslanecké sněmovně má být zaparkován kvalitně připravený proinvestiční a prorůstový návrh státního rozpočtu na rok 2022. Místo jeho projednání a schválení má být pod záminkou zběsilého hledání škrtů zcela nezodpovědně vyhlášeno rozpočtové provizorium. Česká ekonomika a veřejné finance ale nejsou v situaci, kdy by potřebovaly zběsilé poskakování po brzdě. Nemůžeme si dovolit ztracené měsíce v obrovské nejistotě, kterou rozpočtové provizorium přináší, a není pro to jediný důvod. Naše veřejné zadlužení ve výši 43,3 % nás řadí na šesté nejlepší místo mezi zeměmi Evropské unie po Estonsku, Bulharsku, Lucembursku, Dánsku a Švédsku. Jeho úroveň je mnohem lepší než zadlužení našich sousedních zemí a více než dvakrát nižší, než je průměr země EU.
Občas slýcháme zaručené informace, že naše zadlužení je sice nízké, ale tempo jeho růstu je údajně alarmující. I to je ale obyčejná fáma, fáma, která zneužívá neaktuální a překonaný údaj o tempu růstu dluhu v prvním čtvrtletí letošního roku, kdy Ministerstvo financí zavelelo k maximálnímu předfinancování svých výpůjčních potřeb pro celý letošní rok. (Ministryně financí se odmlčela kvůli hluku v sále.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já prosím o klid pro paní ministryni, ale myslím si, že klid je dostatečný.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuju. Následně ve druhém čtvrtletí už Česká republika svůj dluh zase snížila, a to konkrétně o 1,3 %, a podobný vývoj očekáváme ve třetím i čtvrtém čtvrtletí letošního roku. Argument, že naše tempo zadlužení je příliš vysoké a mezi ostatními zeměmi vyčnívá, je tak stejně daleko od pravdy jako tvrzení, že rozpočtové provizorium je procházkou rozkvetlým sadem, která neohrozí čerpání covidové pomoci, investiční projekty nebo zvyšování platů ve veřejném sektoru.
A jaký má být vůbec důvod rozpočtového provizoria? Před volbami pětikoalice hlásila, že v návrhu státního rozpočtu na rok 2022 dokáže seškrtat 120 miliard korun. Záhy po volbách to bylo už jen 100 miliard. No a teď je to 80 miliard a možná už i méně. Tak či onak nová vládní koalice chce náš rozpočet předělat a předložit rozpočet nový. Nejen že se obávám, že škrty budou běžné občany hodně bolet a budou na úkor prosperity země, je tu navíc právě ještě riziko onoho provizoria a před tím bych chtěla opravdu velmi důrazně varovat. Slýcháme nepravdivé a zavádějící informace o tom, že provizorium vlastně nikomu neublíží, přitom opak je pravdou. Rozpočtové provizorium je podle mého názoru hazardem s budoucností České republiky a jejich občanů. V první řadě bude ohroženo vyplácení covidových programů, například COVID 21, COVID - Nepokryté náklady anebo Antivirus. Vedle toho se zbrzdí investice státu a v rozpočtovém provizoriu nemůže být čerpána vládní rozpočtová rezerva, která je nyní naplánovaná přes 6 miliard, a mohla by pomoci k pokrytí covidových programů začátkem příštího roku. Nebude se moci sáhnout ani na neutracené peníze státu z minulých let, takzvané nespotřebované výdaje. Je ohroženo i zvyšování platů ve veřejném sektoru, byť jsme udělali maximum a pojistili ho schválením nařízení vlády. Takže policisté, hasiči, sociální pracovníci a další profese, které zejména v době epidemie jedou na 150 %, se dočkají v rozpočtovém provizoriu alespoň symbolického zvýšení platů schváleného naší vládou? Nebudou se muset učitelé rozloučit se schválenými 3,5 % k platu? Tímto nezodpovědným krokem by totiž lidé přišli o zbytek svých jistot.
Mám z toho takový nepříjemný pocit, že do rukou rukojmích se tady dostávají především ti, které bychom měli naopak nejvíc chránit, ti, kteří od státu oprávněně očekávají rychlou covidovou pomoc. Přitom návrh státního rozpočtu na rok 2022 připravený končící vládou plně reflektuje ekonomické možnosti naší země, přináší meziroční snížení plánovaného salda o 123,4 miliardy korun a zároveň podporuje budoucnost České republiky například rekordními investicemi ve výši 218 miliard, růstem důchodů o 797 korun, zachováním nižšího, 15% zdanění zaměstnanců, opětovným zvýšením slevy na poplatníka o 3 000 korun nebo historicky nejvyšší podporou vědy a výzkumu.
Neexistuje žádný relevantní důvod, proč připravený rozpočet nepodpořit. Je to rozpočet, jehož hlavním cílem je využít nízkou úroveň našeho zadlužení k realizaci opatření, která pomohou udržet a zlepšit životní úroveň obyvatel, zmírnit negativní dopady pandemie na nejpostiženější skupiny a prostřednictvím rekordních investic co nejrychleji obnovit silný ekonomický růst.
A je to rozpočet, který rozhodně nezapomíná ani na úspory. Míra úspor ve výši 5 % provozních nákladů státu byla ale nastavena tak, aby nezpůsobila nežádoucí zásahy do akceschopnosti státu, veřejných služeb a zhoršení ekonomických očekávání. Jsme totiž přesvědčeni o správnosti pozvolné rozpočtové konsolidace. Ano, pozvolná konsolidace, to znamená zcela odlišný přístup než ten, který se v letech 2012 až 2013 podepsal na prohloubení recese a kýžený efekt stejně vůbec nepřinesl. Česko potřebuje především předvídatelnou hospodářskou politiku, pozvolnou popandemickou konsolidaci, která nezaškrtí křehké hospodářské oživení, ideálně snižovat schodek okolo půl procentního bodu HDP ročně, aby se Česko vrátilo k vyrovnaným rozpočtům nejpozději v roce 2028. Česko určitě nepotřebuje zvyšovat daně, ale pokračovat v jejich řádném výběru, bojovat s daňovými úniky a podvody.
Návrh na zrušení elektronické evidence tržeb, omezení kontrolního hlášení, zvýšení slevy na poplatníka či snížení sociálního pojištění nejsou ve světle známých prohlášení představitelů koalice SPOLU překvapením. Je ale nutné si uvědomit, že se jedná o kroky s výrazně negativními rozpočtovými dopady. Snížení sociálního pojištění o 2 procentní body stojí 35 miliard ročně, zvýšení slevy na poplatníka o 3 000 korun 12,5 miliardy ročně. Zrušením EET se rozpočet připravuje o 20 miliard ročně po plném náběhu. Jen tyto tři kroky znamenají nálož téměř 70 miliard ročně. Nedovedu si představit opatření, která by tyto výpadky kompenzovala, a ještě navíc měla přinést úsporu dalších 80 miliard ročně. Nedovedu si to představit a domnívám se, že podobně drastické škrty jsou tím posledním, co naše hospodářství nyní potřebuje.
Ano, stav našich veřejných financí je dobrý, naše ekonomika silná, bankovní sektor mimořádně zdravý, rozpočty samospráv mají bezprecedentní rezervy a také zdravotní pojišťovny jsou na tom skvěle. Máme polštář, díky kterému rány tuzemské ekonomice můžeme mírnit. Právě díky tomuto polštáři patříme a nadále budeme patřit v mezinárodní konkurenci mezi bonitní věřitele, kteří neztratí kontrolu nad udržitelností svých veřejných financí a neocitnou se v dluhové pasti, a to i bez drastických škrtů. ***
