(16.30 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
Takže to není žádné alibi, to není žádné vymlouvání. To je o tom, aby si nová vláda uvědomila, v tomto případě samozřejmě i Sněmovna, kde má koalice většinu, že to teď není jenom nějaké harašení tady nebo hřmění zbraněmi nebo jenom nějaká rétorika, ale že to jsou konkrétní dopady na tisíce a možná desítky tisíc lidí, jejichž financování projektů - a znovu říkám především pro města, obce a občany - je ohroženo tím, že ten program nebude schválen, že rozpočet nebude schválen a že samozřejmě bude možno ho čerpat pouze, jak už tady bylo řečeno kolegyněmi a kolegy, v rámci jedné dvanáctiny, a některé ty nové výzvy nemohou být vypsány vůbec. Kdyby to bylo v nějakých minulých letech, kdybychom se bavili v uvozovkách pouze o nějakých desítkách milionů korun, tak by to možná bylo relativně marginální. Ale zrovna v této době rekordních peněz, které se naší vládě podařilo vyjednat v rámci evropského financování, tedy ať už jde o Modernizační fond, nebo o Operační program Životní prostředí, právě třeba na kotlíkové dotace nebo národní fondy, to má konkrétní dopady. Takže na to chci upozornit a je potřeba to tady říct s plnou vážností. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Jenom se ujistím, navrhl jste nějaký nový bod, nebo jste jenom konstatoval, co jste chtěl říci? (Ministr souhlasí.) Výborně, děkuji.
Omlouvá se z dnešního jednání z pracovních důvodů pan předseda Andrej Babiš.
A nyní se přihlásil pan ministr v demisi Lubomír Metnar. Máte slovo, pane ministře, a připraví se pan ministr Adam Vojtěch. Prosím.
Ministr obrany ČR Lubomír Metnar: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemohu nezareagovat na tu debatu, což budou dopady rozpočtového provizoria na rezort Ministerstva obrany na armádu, potažmo na obranyschopnost této země. Některé věci tady samozřejmě zazněly, ale já je chci opět zdůraznit a akcentovat, že v případě rozpočtového provizoria nastane nemožnost zadávání veřejné zakázky či uzavření smluv především u velkých projektů, které rezort Ministerstva obrany realizuje v rámci rozvoje svých schopností.
Tak jak již zaznělo, jednotlivé rezorty v období rozpočtového provizoria obdrží podle pravidel jednu dvanáctinu původně schváleného rozpočtu každý měsíc. V rozpočtovém provizoriu není možné zahajovat velké projekty, veřejné zakázky, protože při jejich spuštění je třeba mít krytí na celý projekt. U velkých projektů v prostředí Ministerstva obrany se může jednat o částku vyšší, než je jedna dvanáctina starého rozpočtu po odečtení mandatorních výdajů, krytí by tedy v daném měsíci nebylo dostatečné a nebude možné zakázky zadat či uzavřít na ně smlouvu - takže stejný problém jak u kolegů z jiných rezortů i u rezortu Ministerstva obrany v návaznosti na obranyschopnost. V prostředí Ministerstva obrany se tím pádem projeví výrazné zpoždění s velkými projekty, jelikož tyto bude možné zahájit až po schválení nového rozpočtu, tedy po odpadnutí rozpočtového provizoria. Po něm ovšem bude navazovat ještě další část, a tu chci rovněž zdůraznit, takzvaná administrativní část, kdy se data za období rozpočtového provizoria budou muset prvně nahrát do systému a následně bude možné činit další kroky. Bez toho to nepůjde. A bude to období, kdy nebudou data on-line, protože nebudou v systému, kdy se tam budou muset pracně doplnit.
Otázkou je, do jaké míry je možné v období rozpočtového provizoria pokračovat v nedokončených, ale i nadále běžících projektech. U těchto projektů je třeba vázat vyjednávání s dodavateli na jasné parametry financování. V době, kdy bude platit rozpočtové provizorium, nelze podobu nového rozpočtu predikovat, tudíž nebude možné činit ani jiné výrazné kroky v již běžících projektech. Takže jak říkám, bude to mít tyto dopady na rezort obrany, na armádu, potažmo obranyschopnost, a rychle nabývat schopnostem, ke kterým jsme se v rámci aliance zavázali.
Teď mi ještě, dámy a pánové, dovolte trochu jiný pohled, kdy bych se se svojí několikaletou zkušeností v působení na rezortu Ministerstva obrany vyjádřil k případnému krácení či k případným škrtům v rozpočtu Ministerstva obrany. S ohledem na dobrou ekonomickou situaci jsem v posledních letech nechal sestavovat rozpočet Ministerstva obrany jako maximálně proinvestiční. Bylo potřeba dohánět deficit z minulých let. Nejinak byl s ohledem na rostoucí trajektorii rozpočtů včetně rozpočtového výhledu až do roku 2024 sestavován i rozpočet pro rok 2022. Pokud by nastala nutnost krátit rozpočet roku 2022 ze stávajících 93,5 miliardy korun, znamenalo by to opětovnou destabilizaci veškerých investičních plánů. Vzhledem k tomu, že mnoho investičních projektů je víceletých, snížení rozpočtu jednoho zásadně ovlivňuje i plány let následujících. Je to zničení základny, od které se odvíjí reálnost plánů dalších let, respektive by se vytvořila vysoká míra rizika při sestavování těchto víceletých plánů.
Je třeba říci, že nelze zásadním způsobem krátit mandatorní výdaje. To je všem jasné, těm lidem musíme zaplatit, musíme jim dát plat za práci, kterou odvádějí. Stejně tak oblast ostatních běžných výdajů je u rezortu Ministerstva obrany téměř na minimální úrovni, aby zajistila nezbytný výcvik vojsk, provozuschopnost techniky nebo i například financování tolik v tuto chvíli nezbytného zdravotnictví cestou příspěvku do vojenských nemocnic.
Případné krácení či škrty by musely být učiněny především v oblasti investic. U armády, potažmo u rezortu Ministerstva obrany z investic plánovaných na rok 2022, které činí 31,3 miliardy korun výdajů, je v tuto chvíli již více jak 20 miliard pod smluvními závazky. Museli bychom všechny anebo část investic, které jsou nezasmluvněné, zrušit a to by mělo samozřejmě nedozírné následky k dalšímu vývoji a k plánům, které vycházejí ze strategických dokumentů, které byly schváleny. A nemusím tady hovořit dlouho, jednalo by se - spojovací technika, která je tak nutná v rámci interoperability v rámci spojenců, technické zhodnocení pandurů, prostředky velení a řízení, no celá řada projektů by se prostě musela buď zčásti anebo úplně zrušit. ***
