(22.20 hodin)
(pokračuje Margita Balaštíková)

A co je z tohoto zřejmé? Že zastupující pan ministr Jurečka situaci skutečnému ministrovi zemědělství panu Nekulovi určitě neulehčil. Ráda dělám manažerská shrnutí a udělám ho pro občany i nyní. Vážení občané - a zemědělci zvlášť - tento příběh nám ukazuje, že pěkná fasáda některých ministrů opadává dřív, než bychom čekali. A oni nám hlavně ukazují, jak hodlají vládnout.

A další rozbory slibů a činů najdeme hned v preambuli kapitoly Zemědělství, kde vláda, která nás žádá o důvěru, uvádí: "Účinněji budeme podporovat malé, střední a začínající a ekologické zemědělce za přispění zejména evropských fondů a dotací." Ujasněme si, dotacemi z Evropských fondů. To slovo je velice důležité. Voliči jsou na dotace alergičtí, staly se synonymem nefér podnikání a kritika dotační politiky trumfem v rukou současné vlády, tehdy v dobách jejich opozice. Když jsme tehdy mluvili o evropských dotacích pro zemědělce, tepal nás Petr Bendl takto: Chcete-li řešit konkurenceschopnost českého zemědělství tím, že do něj budete pumpovat více a více dotací, vězte, že je to spíše jed hospodaření českých zemědělců a jejich návyková látka, která za sebou nenechá do budoucna dobré vazby. Dotace jsou jedem, který narušuje konkurenci. Chápu, že pětikoalice je velmi proevropská, a musí si tedy najít nový konsenzus, a navzdory názorovému veletoči ODS jsem ráda, že je toto téma opět na stole.

Je třeba si také otevřeně říct, kdo jsou čeští zemědělci. A já se vás ptám. Víte, jak vypadá český zemědělec? Ano, je to ten pán na traktoru. Ano, je to i ta paní v kravíně. Ano, je to i obchodní ředitel, který vyjednává s nadnárodními řetězci. A je to i ta paní nad účetními knihami. Ale je úplně jedno, jestli tento člověk pracuje v malém, středním nebo velkém podniku, protože čeští zemědělci jsou především lidé, kterým vděčíme za kvalitní jídlo, kvalitní půdu a kterým my můžeme věřit. Vím to, protože jsem s nimi dennodenně v kontaktu, mám na stole rozbory státních kontrolních orgánů a nejsem zaslepena ani politickými ambicemi nebo postranními úmysly. A proč to zmiňuji? Protože poslední roky padlo nemalé úsilí na masírování veřejnosti, že jsou malé a střední podniky ti hodní a velké zemědělské podniky, to jsou ti zlí, se kterými musíme zatočit.

Neměli by zejména politici dnes vládnoucích stran, kteří se chlubí svými farmářskými kořeny, dělit zemědělce tak, aby to bylo jedině správné a spravedlivé? A to je na ty, kteří usilují o kvalitu a starají se o půdu, zvířata, a na ty, kteří podvádějí, porušují normy a hledají, jak bez práce zbohatnout. Mluví-li tato vláda o podpoře, měla by to být podpora všem zemědělcům, všem dobrým hospodářům a měla by to být podpora a ochrana českého zemědělství, vyjednávání rovných podmínek pro naše lidi v Bruselu, ochrana trhu, podpora konkurenceschopnosti, zastavení likvidace našich chovů a podpora potravinové soběstačnosti.

A pokud necháme mluvit čísla, Česká republika má více takzvaně těch velkých podniků. Ano, našemu zemědělství dominují průmyslové velkofarmy. Máme nejvyšší průměrnou velikost jednoho zemědělského podniku ze všech členských států EU. Ale co je ve skutečnosti tahle velká farma? Je to kolikrát sdružení desítek nebo stovek malých vlastníků nebo družstev malých, kteří měli v době transformací na vybranou - buď mohli odejít, anebo v družstvu zůstat. Pak se družstva transformovala a ti, kteří zůstali, jsou součástí dnes velkých podniků a mají z toho užitek. A proto, když ohnivé projevy bojovně naladěných politiků dehonestují velké podniky, nezasahuje jejich zloba jen majitele a vedení těchto podniků, ale ubližuje i tisícovkám normálních lidí, kteří dělají svou práci, a kdyby mohli mluvit, ale tak nějak se jich nikdo neptá, určitě by jednání svých manažerů pochválili. Varuji důrazně před tažením ve jménu takzvané podpory malého a středního zemědělství. Dejme pozor, abychom současně neškodili těm malým a středním, kteří jsou sdruženi do velkých fungujících farem.

Česká vláda by měla v Bruselu hrdě obhajovat tradici a kvalitu českého zemědělství a vyjednávat podmínky, které budou podporovat všechny zemědělce. Jako člověk umím pochopit, že ten, kdo nemá rád pana Babiše, nemá rád ani Agrofert, ale jako poslankyně, jako podnikatelka a jako manažerka neumím přijmout, že tato společnost se stala holí, kterou zpráskáte každého psa, který se vám nelíbí. A právě ty velké podniky se staly těmi psy, které teď práskáte.

A zase něco k vašim prázdným frázím - obyčejný fakt: nová vláda ještě nezačala pořádně pracovat a už tu má lidi v ulicích. Je to sotva pár hodin, co tady kousek, před Úřadem vlády, demonstrovali zemědělci. Škoda že naše tak prudce nyní nezávislá média tomuto problému věnovala tak málo pozornosti. Ano, vážení kolegové, probíhal protest zemědělců proti nevyjednávání vlády a proti diskriminaci, která je na zemědělství páchána.

A přes kopírák je stejný příběh jako s odvoláním ředitele Lesů. Opět v těch osmi dnech, kdy zastupující ministr pan Jurečka řídil Ministerstvo zemědělství, předělal dlouhodobě zpracovávaný materiál s názvem Strategický plán, aniž by to projednal s těmi, kterých se to týká, tedy se zemědělci. A to je, dámy a pánové, ten důvod, proč museli zemědělci do ulic. Protože vláda, která chce jednat slušně, čestně a profesionálně, tato vláda tajně a urychleně předělala projednaný a schválený materiál a najednou - světe, div se - ignoruje i postup EU, že změny v něm musí být projednány s těmi, kterých se týkají. Je to náhoda? Je to omyl? Nebo je to ukázka stylu vládnutí, který teď můžeme všichni očekávat? Vlastně musím poděkovat panu ministrovi práce a sociálních věcí, že nám ukázali, jak hodlají ovlivňovat agendu dalších resortů, ignorovat pravidla a využívat politickou moc. Nové vládní strany oslavovaly volební výsledky tím, že voliči chtěli změnu. Snad ano, nevím. Ale každopádně věřím, že všichni chtěli kompetentní vládu a odborníky spravující svěřené resorty.

A tak se teď podívejme na Green Deal, který je zbrkle a nerozvážně tlačen do života celé EU. Už jste jen tak bez mrknutí oka a bez boje přijali a v programovém prohlášení vlády hlásáte, že čtvrtina zemědělské půdy do roku 2030 se přesune do režimu ekologického zemědělství. Paní ministryně životního prostředí k tomu uvedla, že zemědělci dostanou - a cituji - "nějakou dotační finanční podmínku, která jejich rozhodnutí urychlí", a dále jsem z jejích úst slyšela: "Toto vše se promítne do dotačních programů." Ale zatím neví, jak moc a jakým podílem to bude financováno. Ale přesně to je pro zemědělce nejdůležitější.

Zatím se na evropské úrovni stále jedná pouze o strategie, které nejsou závazné. Jejich uvedení do praxe je podmíněno vznikem navazující evropské legislativy. Ale my pořád nevíme, jak se bude v té nové EU dál obchodovat. Jestli stále budou jinde dělat to, co u nás je zakázáno, tak prosím pěkně, neřešíme problémy, ale přesouváme je na jiné místo planety. Do EU se různě dováží potraviny. Vozíme to všechno zprava doleva, zleva doprava, svrchu dolů a naopak. Nikdo se nezabývá, ani Zelení, uhlíkovou stopou, ale všichni se zabývají a pokrytecky nám vnucují myšlenku, že evropské země musí přestat produkovat oxid uhličitý, aby zabránily oteplování zemského klimatu. Ale že země EU se podílejí na lidmi vypouštěném CO2 jen 7 %, to asi nikoho nezajímá. Kdo bude řešit těch více než 90 % emisí zemí, které ale vůbec, vůbec nic neřeší? ***




Přihlásit/registrovat se do ISP