(23.50 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Vy jste vládli s bolševiky a tvářili jste se, že to tak není a že jste menšinová vláda. Bylo to zamlžené. Když vám teklo do bot, tak vám přišli, zejména v personálních otázkách, na pomoc zbrojnoši z hnutí Tomia Okamury. Teď je to úplně jasné. Tady sedí - a ještě to tak pěkně vyšlo - od téhleté uličky (ukazuje uličku před řečnickým pultem) až doprava sedí vládní poslanci, a od téhle uličky směrem doleva, je to i politicky správně, sedí opoziční poslanci, takže dělicí čára je jasná. Je jasné, kdo má zodpovědnost a kdo bude hrát roli opozice. To samozřejmě neznamená, že nebudeme s opozicí diskutovat, a připouštím, že se může stát, že přijdou s něčím rozumným, nerad bych to dopředu vylučoval. Jsem optimista na rozdíl od mého předsedy klubu, jak mi naznačuje (míněn Marek Benda). Ale člověk musí být optimista.
Někdy zdání klame. Když mluvila ve svém úvodním vystoupení paní poslankyně Alena Schillerová, tak jsem se dvakrát podíval, protože já na ni normálně nevidím, že jo, a fakt mluvila Alena Schillerová, nebo respektive viděl jsem Alenu Schillerovou, omlouvám se, paní poslankyni Alenu Schillerovou, abych nebyl tak familiární, ale slyšel jsem paní bývalou ministryni Janu Maláčovou. Ministerstvo financí v tomto pojetí je bankomat, kde můžete přijít a je úplně jedno, co máte na účtu, strčíte kartu a peníze vypadnou.
Teď k těm obavám o rozpočtové provizorium. Skutečně rozumím všem ministrům financí, kteří říkali, že rozpočtové provizorium nechtějí a že chtějí schválit rozpočet. Myslím, že je to naprosto pochopitelné, politicky pochopitelné. My jsme ale díky hospodaření paní poslankyně Aleny Schillerové nemohli schválit ten rozpočet, a právě proto, jak hospodařila, jsme v rozpočtovém provizoriu a právě proto musíme v tak krátké době rozpočet přepracovat.
Nebudu vás zatěžovat vším tím, co v tom rozpočtu při obrovském dluhu navrženém pro letošní rok, co vlastně nebylo, dokonce mandatorní výdaje. Pro mého kolegu pana poslance Nachera, který patřil k těm, kteří propagovali a prosadili odpuštění či zrušení, vlastně zastavení marných exekucí, jsme uzákonili odměnu pro exekutory. Pamatujete si? Je to mandatorní výdaj, když jsme to uzákonili? Je to mandatorní výdaj. Kolik odhadla minulá vláda, že bude zastaveno těch marných exekucí, a tudíž vyplatí tu zákonnou (odměnu) exekutorům? Vláda odhadla, že bude zastaveno nula exekucí, nula marných exekucí, protože do rozpočtu na mandatorní výdaj, na to, co je uzákoněno, dala přesně nula korun. Zeptejte se ekonomických expertů Ministerstva spravedlnosti, možná pak přestanete kroutit hlavou, ale já vím, že kroutíte hlavou nad tím, jak se to mohlo stát. No, já taky nevím, jak se to mohlo stát, ale stalo se to.
Green Deal, co s tím budete dělat? Tak jenom připomínám, kdo za Českou republiku Green Deal odsouhlasil. Vzpomenete si? Dneska je to poslanec, onehdá to byl premiér, Andrej Babiš. A teď chodí jeho poslanci a říkají: Co s tím budete dělat? Jak to vlastně myslíte? Je to příležitost, nebo hrozba? Je to hrozně špatně. Ptejte se nejdřív svého předsedy a pak klidně přijďte a řekněte nám. Andrej Babiš nám to neuměl vysvětlit, zkuste nám to vysvětlit vy. A my se pokusíme, ale bude to těžké. Protože promarnil příležitost, kterou například využili naši sousedé ze severu, z Polska, kteří si vyjednali rozumné výjimky, které odpovídaly postavení a potřebám Polska. My jsme si nic nevyjednali. My jsme tady měli silná slova v České republice. Ale když přišlo na věc, tak Andrej Babiš nevyjednal nic a souhlasil.
Před chvílí jsme byli svědky debaty, já bych ji nazval, doufám, že se má kolegyně paní ministryně obrany neurazí, Mimoň sem, Mimoň tam, ale Mimoň je zisková. A pan bývalý ministr Metnar, musím ho ale ocenit, za dnešek byl déle ve Sněmovně a mluvil více než za celé volební období, kdy byl ministr obrany, tomu evidentně role v opozici svědčí. (Smích z pravé strany sálu.) Tady říkáte panu kolegovi, který je tady poprvé, že je pan Neviditelný. No, kdybyste byli tak přísní na svého bývalého ministra obrany, nevím, co byste mohli použít na to, jak často sem chodil. Jak říkala jedna má kolegyně, jednou tady byl v březnu a jednou ve středu. (Opětovný smích z pravé strany sálu.) A on byl pro, Mimoň tam. Minus 185 milionů, Mimoň tam. On se brání, to nebylo v kanceláři pana ministra Tomana, to bylo v mé kanceláři. Já myslím, že pro tu Mimoň je to úplně jedno, v které to kanceláři posunuli plus 185 milionů. Všimli jste si? K tomu se vůbec nevyjádřil, ale ví přesně, že to bylo v jeho kanceláři. Mně je to úplně jedno. Chudák Mimoň. Paní ministryně udělá Mimoň sem z toho tam a logicky má předpoklad lepšího hospodářského výsledku.
A tady jsme viděli, co se stalo s vládou pod vedením Andreje Babiše. To není vláda, nefungovala jako vláda podle ústavy. Když vás všechny bývalé členy vlády jmenoval pan prezident, myslím si, že si to pamatujete, první věta, ta klíčová, zní: Jmenuji vás členem vlády České republiky. A ta méně klíčová zní: A pověřuji vás řízením resortu XY. Někteří měli i dva, ne jak chudák pan vicepremiér Marian Jurečka, který to měl na osm dnů. (Ministr Jurečka ho z vládní lavice opravuje: Osmnáct.) Osmnáct, omlouvám se. To je delší doba než někteří jiní, kteří v té funkci tak dlouho nevydrželi, ale vy jste tam byl jenom náhradník. Ale i tohle je třeba si připomenout.
Já jsem tady slyšel od paní poslankyně Aleny Schillerové: Já nic, já jen ministr, to ten druhý ministr. Andrej Babiš udělal z ministrů odborné náměstky generálního ředitele České republiky, ale takhle vláda postupovat nemá a nesmí. Proto jsme zrušili... Vidím paní předsedkyni Schillerovou - já vím, že PR je to super - jak tam chodí ti ministři s čepicí, pak dávají rozhovor před jednáním, pak v Letenské do kanceláře. Jak jste dopadla, paní ministryně? No, výborně! No, vlastně výborně ne, já jsem chtěla miliardu nebo dvě a paní ministryně mi dala půl nebo jednu nebo 1,2. Tak chci připomenout, že žádný ministr financí - žádný - nikomu nic nedává. Jsou to peníze daňových poplatníků. Jenom určujeme, kde peníze daňových poplatníků budeme investovat.
Velmi často říkají i renomovaní ekonomové, naposled jsem byl v debatě s exportéry, kdy vystupoval guvernér České národní banky a říkal: Vláda má pouze a jenom peníze daňových poplatníků. No, to je pravda, ale je to jenom půl pravdy, protože k tomu si půjčuje. Protože kdyby vláda pouze hospodařila s penězi daňových poplatníků, tak máme vyrovnané nebo přebytkové rozpočty. 826 milionů bylo zvýšení dluhů za dva roky. Jasně, někteří nás cvičí, že neumíme sčítat dva schodky, že 367 a 420 není 826. Děkuju pěkně, to víme taky i bez kalkulačky. Stát si půjčil o něco víc, než potřeboval. Na tom není nic špatného, to se dělo běžně. To se tak stává, že některý rok se půjčí více nebo některý rok méně. Ale 826 miliard za dva roky. Co se s tím dělo? 350 miliard, a to jsem velmi velkorysý, šlo na covidovou pomoc za dva roky.
Pamatuji si naši debatu v dubnu 2020 s tehdejší paní ministryní Alenou Schillerovou, která vybalila informaci, že do konce roku 2020 investujeme v boji s covidem 1,2 bilionu korun. Jak šel čas, paní ministryně pak říkala, to nebylo za rok 2020, to bude i za rok 2021. A náš spor rozsoudila fakta. Čísla Ministerstva financí: 350 miliard místo 1,2 bilionu. To jsou ty sliby, To je ta PR politika. Nadpis a za tím vůbec nic. ***
