(0.40 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)

Od roku 2017 se zvedl počet státních zaměstnanců zhruba o 10 %. Současně se zvedly odměny, respektive platy, ale i odměny pro ty státní zaměstnance o 56 % a rozevřely se nůžky mezi průměrným platem a průměrnou mzdou. Abych to vysvětlil. Ve veřejné službě se bere v průměru o 4 500 více než v soukromé sféře. Kdo platí veřejnou správu? Daňoví poplatníci a soukromá sféra. Ten trend je nebezpečný, nezdravý, a když mluvím s těmi, kteří podnikají, platí daně, když mluvím s jejich zaměstnanci, kteří také platí daně a velmi často rádi pro toho konkrétního zaměstnavatele pracují, tak tomu vlastně nerozumí. A já jasně říkám, a nejenom já, ale celá vláda, že trend je nezdravý a že ty platy se zase mají k sobě přibližovat, protože logicky ti, kteří ty hodnoty vytvářejí, mají mít přibližně stejné hodnocení jako ti, kteří zajišťují veřejné služby, které si privátní subjekty a jednotlivě určené samozřejmě zajistit sami nemohou. A když se podíváte, jak rostl rozdíl v těch letech... (Místopředsedkyně: Čas, pane ministře.) ... tak je to prostě špatně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. A nyní další faktická poznámka, paní ministryně Alena... pardon, paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: V pořádku, já slyším i klidně i na Schillerovou jenom. Tak, pane ministře, prosím vás, já jsem to slyšela na vaší tiskové konferenci. Za prvé, když hnutí ANO vstoupilo poprvé do vlády, to znamená, to je před osmi lety, tak vlastně se muselo narovnávat to, co jste tady způsobili, jak jste snížili platy ve veřejném sektoru, jak jste vzali 10 % - zeptejte se jich, pane ministře vnitra, oni vám to řeknou ještě policisté, hasiči, oni to pamatují do dneška, jak jste prostě zdevastovali veřejnou správu. Takže v prvních letech se to navyšovalo. Až bude rozpočet, tak tady budu mít tabulky, grafy, já jsem si to vzala všechno, co jsem si zpracovávala, mám to uloženo.

Další argument. Ve veřejné správě pracuje přes 60 %, možná až 70 %, to se mění, lidí s vysokoškolským vzděláním. Jestliže chceme, aby ti lidé mohli adekvátně dělat třeba ve vaší gesci ministerstva náročné mezinárodní arbitráže, kde musíte mít kvalifikované právníky, proti zahraničním kancelářím stojí, tak samozřejmě musíte zaplatit. A v každé oblasti veřejné správy takové lidi najdete. Lékaře, sestry, podívejte se na ty průměrné platy, kolik má dnes policista, pane ministře, víte to? Já vás tady nechci oslovovat. Já to vím, já si to ještě pamatuji, je to kolem padesáti, přes 50 000, hasiči - tam jsme na to dbali. Lékař, dneska přes 100 000 průměrný plat, sestra přes 60 000. Ale to je přece v pořádku!

A vy jste si vzal rok 2021. Když jsem to viděla v té televizi, tak mě málem trefil šlak. Vy jste si vzal 2021, kde logicky jsme nasypali nadstandardní odměny! (Místopředsedkyně: Váš čas vypršel.) Zdravotníkům, policistům (Opětné upozornění na čas.), hasičům, a srovnávat to.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se již nikdo nehlásí k faktické poznámce a s přednostním právem se přihlásil pan ministr Bartoš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo. Já bych chtěl zareagovat na několik vlastně opakujících se otázek od předřečníků z řad opozice, naposled otázku Green Dealu neboli Zelené dohody zvedla paní poslankyně Schillerová.

Jak bych začal: začal bych jak funguje evropská politika. My jsme poměrně malý stát v srdci Evropy, stát tranzitní, stát s propojenou ekonomikou primárně s naším německým sousedem. A pokud se Evropa mění, pokud se Evropa modernizuje, a pokud Evropa jde dopředu, zejména tedy státy řekněme syté západní Evropy, nikoliv státy bývalého východního bloku, asi není příliš chytré stagnovat a nejít s těmito ekonomikami nebo s ekonomikami severských států. Není to jenom Green Deal, ale je to každá legislativa, která přichází z EU, která se pak implementuje do národních legislativ. Je důležité být u toho, když tato legislativa vzniká, sledovat ty trendy a v případě, že nejsme schopni v dané chvíli s tím trendem jít ruku v ruce, bavit se o tom, jaká jsou specifika pro ten národní stát. Řeknu to jednoduše. Když se řešilo skládkové hospodářství, ty státy jsou různě připraveny na řešení skládkového hospodářství, a když tam nejsou a tu výjimku nebo pozdější termín si nevyjednají, dostanou se do časového presu, nestihnou transformaci nebo implementaci a pak prostě ty peníze, třeba nějaké pozdější peníze, za to platí. Týká se to jakékoliv legislativy, která má takovéto dopady.

Myslím si, že to je to, o čem se často mluví. To je silný hlas státu v Evropě, ale ne potom, co už jsou všechny trendy nastaveny, ale v momentě, kdy se ty trendy využívají, kdy vznikají, než se dohoda dostane na nějakou vyšší úroveň a než se projedná. Tam si myslím, že měla Česká republika, pokud jsme věděli, že nějaké věci nebudeme z to dostát, zareagovat. Zároveň si však myslím, že nemůžeme jako Česká republika, a pokud chceme naplnit ambici, která zazněla od Petra Fialy, dostat Českou republiku na špici, tak nemůžeme žít v režimu máme tady - a teď mi promiňte to lidové - smrádek, ale teploučko. A když jsem začínal uvažovat před dvanácti lety, že bych také chtěl něco měnit a dělat politiku, tak jsme dost silně hovořili o digitální revoluci a že stát zaspal na úrovni potrubní pošty. A za těch dvanáct let se něco v digitalizaci stalo a z mého pohledu již dneska nikdo nezpochybňuje, že digitalizace z pohledu státu je dobrá, že celý IT sektor vytvořil spoustu dobře placených míst i třeba pro lidi, kteří nejsou moc extroverti, tudíž spíše pracují z domova nebo mají nějaký handicap.

Úplně stejně to je s otázkou ekologické transformace hospodářství jednotlivých zemí. Když se tady ptáte, co to lidem nabídne? No, když se to uchopí dobře, zdravější ovzduší - a nebavme se teď o globálním oteplování - zdravější ovzduší v místě, kde lidé žijí, přesunem dopravy na vlakovou dopravu a širších sítí, což je v tom také obsažené, tyto transformace. Prostě zmizí počet aut z těch silnic, nebude tu hluk. Nabídne to lepší práci za lepší peníze, možná lehčí v inovativním prostředí. Ve finále to dokonce znamená tu změnu montovny na mozkovnu. Proč to říkám? Protože pokud budeme stále, ať v oblasti těžkého průmyslu, říkat: Dobře, tady nám to dělá velkou část zisku v rámci HDP, to číslo nám roste, to ale není číslo, kterým se mění kvalita života v dané zemi. To je jeden z ukazatelů. A Green Deal a s ním společný třeba i Národní plán obnovy pomáhá zemím tomuto závazku dostát. Vy jste se tady, pan Havlíček se myslím ptal, nebo nevím, od koho to zaznělo, ptal na ty sociální dopady. Ano, samozřejmě, pokud ten závazek - a my nejsme země jako Německo s průměrnou mzdou, nemáme bohaté seniory - pokud ten závazek vytváří rizika, že nějaké náklady, které to přináší zejména těm, kteří tu transformaci nepodstupují, budou přeneseny na koncového zákazníka nebo na občana, tak je to problém. Pokud dojde k nějakému zdražení v určitou dobu nějaké služby, tak samozřejmě lidé u nás to pocítí daleko více ve svých peněženkách než třeba naši sousedi v Německu.

A proto v každém tomto transformačním programu, i v souvislosti s Národním plánem obnovy, jsou samozřejmě fondy, které pomáhají zmírnit sociální dopady. S tím se musí pracovat. Když pojedete do Finska, do Dánska, tak tam řeší úplně stejné problémy, jako máme my, ale nechodí do médií a nestraší lidi, ale dívají se na to v sekci Opportunity, v té možnosti, co to je šance. My víme, že to může mít tyto dopady, proto vše nastavujeme tak, abychom je zmírnili. A pokud teď je něco trendem v Evropě, pokud máme mít konkurenceschopnou ekonomiku, tak tady prostě nemůžeme akceptovat to, že tady žijeme v nějakém světě fosilů, že prostě tady donekonečna budeme raději platit emisní povolenky, než abychom tedy, když už jsme to neudělali dříve - což to je to jediné riziko, že ta transformace teď musí být rychlá - že jsme nemysleli dopředu už před pěti lety, tak my skutečně musíme zrychlit a uchopit to jako šanci, už jen proto, že jinou možnost nemáme.

A neustále děsit lidi, odkládat nějaké implementace, které se budou prodražovat, protože tam ten závazek je, emisní povolenky jsou drahé, a nejsou to jen emisní povolenky. Pojďme to tedy uchopit jako tu šanci, což je napsané i v programovém prohlášení, akcelerovat transformaci, ať je to elektromobilita, ať jsou to peníze na ekologické budovy. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP