(15.20 hodin)
(pokračuje Ivo Vondrák)
To je věc, která samozřejmě vedla potom k problémům, které dneska máme, a proto tu dneska schvalujeme zákon, který se to snaží řádným způsobem napravit. Ale děláme to řekněme na úkor jisté odpovědnosti ředitelů, kteří z tohoto mohou mít i vyplývající problémy. Není to výjimečné, že mi přijde poštou e-mail v kopii, kdy rodič žaluje ředitele za to, že nezajišťuje výuku, že v podstatě posílá třídy do karantény. Dle mého názoru tímto zákonem můžeme tuto situaci docela negativně ovlivnit. Já pevně věřím, že všichni rozumní si uvědomí, že je třeba to nějakým způsobem napravit, že to nelze vyřešit úplně jednoduše, a budou tento princip, tento zákon akceptovat. Myslím si, že by to bylo záhodno, a myslím si, že bychom tím ředitelům výrazně usnadnili život.
V čem ještě vidím problém - a vidím ho právě i v terénu - je to, že už dnes máme za obdobných situací v různých školách různá řešení. To, že dáváme odpovědnost ředitelům, samozřejmě může vést k tomu, že ředitelé budou rozhodovat různým způsobem, což nevnímám jako nějaký zásadní problém, ale v konečném důsledku to může vést k tomu, že se začnou někteří rodiče ptát, proč tady v této škole už se neučí a v této jiné škole se stále učí.
Čili je to věc, která samozřejmě může být komplikací, může život ředitelům velmi ztížit. Pevně věřím, že opět budeme optimisty a nic takového se nestane, takže princip sjednocujících kritérií bych určitě doporučoval dopracovat s Ministerstvem zdravotnictví, aby v podstatě ředitelé měli alespoň podobnou metodiku nebo metodiku, která jim umožní se rozhodovat stejným nebo minimálně podobným způsobem.
A poslední věc, kterou tady mám, tak s tím samozřejmě asi lze souhlasit, že to možná mohlo přijít dříve, protože řada ředitelů už vyčerpala to své pětidenní ředitelské volno, které mají k dispozici, nicméně tady bych řekl - a cituji klasika - raději pozdě než později. Takže jsem rád, že se tady dneska scházíme. Zákon byl projednán ve výboru, jednomyslně schválen, takže pevně věřím, že ho tady schválíme i jako celé plénum Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem paní zpravodajka, paní poslankyně Zajíčková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Renáta Zajíčková: Děkuji. Já zareaguji velmi krátce. Samozřejmě, na každou věc se můžeme dívat optikou buď poloprázdné sklenice, nebo poloplné sklenice. Já bych se ráda dívala na tuto situaci tou optikou poloplné sklenice, to znamená, vidět to optimisticky. Samozřejmě že dochází dnes a denně ve školách k různým složitým situacím, k různým reakcím rodičů. Bude k tomu docházet i nadále, ale je to právě vždycky a jenom ten ředitel, který si musí umět obhájit jakékoliv rozhodnutí, které činí.
Já jsem v úzkém kontaktu s řediteli škol, řediteli mateřských škol. Městská část Praha 5 zřizuje téměř třicet mateřských škol, čtrnáct základních škol. Jednoznačně tento institut vítají, samozřejmě si i oni, ti ředitelé, uvědomují úskalí, která v tom návrhu zákona jsou, ale když to dají na váhy, jednoznačně převažuje výhoda tohoto institutu a to, že budou moci operativně reagovat na paralýzu, která v některých základních a mateřských školách je.
Takže budu moc ráda a budu vděčna všem poslancům, kteří dnes tento návrh zákona podpoří, protože nakonec se to týká nás všech - my jsme buď maminky, tatínkové, nebo babičky, dědečkové, kteří tímto procházejí, a já si myslím, že pomůžeme tím především našim dětem ve svém důsledku, když budou mít jasno, jak v daných situacích se budou chovat a kde budou třeba trávit svůj den. Takže já se moc přikloním k tomu, abychom to neschválili (schválili?). A chtěla bych předem těm, kteří budou hlasovat pro, poděkovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivo Vondráka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.
Poslanec Ivo Vondrák: Ano, děkuji, já jenom krátce. Musíme být připraveni na to nejhorší a signály z terénu jsou takové, jaké jsem je popsal. Já si tady nic nevymýšlím, prostě ty věci mi chodí na stůl. Čili jinými slovy řečeno, je třeba se připravit na to, co říkal pan náměstek Plaga, že se snažíme pomoci a ochránit naše ředitele a naše školy. Na to nesmíme zapomenout, protože situace může vyprovokovat negativní jevy, o kterých jsem hovořil. Takže buďme, prosím, v tomto jednotní a snažme se našim ředitelům pomoci. Nic jiného nechci a ten zákon podpořím. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Další faktická poznámka, pan poslanec Stanislav Fridrich. Prosím, máte dvě minuty.
Poslanec Stanislav Fridrich: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych chtěl jenom upozornit na fakt, že tento zákon, který v dané chvíli projednáváme, je velmi těsně spjat s pandemickým zákonem a současná platnost pandemického zákona je, pokud se nepletu, do 28. 2. To, co se tu teď děje, tak vlastně z Ministerstva zdravotnictví byla odpovědnost přenesena na školy, na školství, ale ministr zdravotnictví tady není, aby to s námi diskutoval, aby to pozoroval a aby to komentoval, takže tohle mně tedy připadá velmi podivné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Rais: Přeji všem dobrý den. Já bych se tady u tohoto návrhu zákona zastavil u některých věcí, které se mně nelíbí. Samozřejmě, myšlenka přenést operativní řízení na úroveň ředitelů, co nejvíc je zbavit byrokracie, ta tady v této místnosti zazněla mnohokráte, ale je otázka, jestli tenhle návrh zrovna odpovídá, jestli splňuje právě tady tuto situaci. Co si myslím, nad čím bychom měli diskutovat? Nad tím, co už tady bylo řečeno, a to, že ten zákon přichází pozdě. Dostáváme minimálně dva roky od pana profesora Duška, ředitele z Ústavu zdravotnických informací, celkem detailní informace a velmi statisticky spolehlivé, že můžeme v podstatě predikovat vývoj. Jak vidíme, že teď se momentálně ocitáme na vrcholu pandemie, která se týká omikronu, tak co bude následovat? Schválíme to zde, schválíme ten návrh v Senátu, potom to musí podepsat pan prezident, takže ten zákon začne fakticky platit, když tam bude pokles té pandemie, a je jenom otázka, jak velký ten gradient poklesu bude. Tak to je první věc. Čili je dobře, že tady ten zákon je, ale přichází prostě pozdě. To je víceméně realita.
Druhá záležitost se zase týká toho, že Ministerstvu zdravotnictví se podařil celkem solidní husarský kousek přenést veškerou zodpovědnost na Ministerstvo školství a konkrétně na ředitele, kteří, jak už tady zaznělo, tito lidé v podstatě neví, kdy vlastně mají nebo nemají vyhlásit tady ten mimořádný stav, nebo budou v tom minimálně rozdíly podle toho, jak je silný ředitel, jak má silné krytí od zakladatele školy a podobně. Tam si myslím, že chybí skutečně nějaká prováděcí vyhláška, která obvykle bývá s návrhem zákona spojena. To je další řekl bych nedostatek, který se samozřejmě ještě dá vyřešit v průběhu tohoto legislativního procesu. ***
