(14.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Já myslím, že je teď namístě, a hlavně pro dokreslení celého kontextu je důležité si připomenout, kdy se původní pandemický zákon tvořil a jakým způsobem se přijímal. Jistě si všichni vzpomeneme na únor loňského roku, kdy pandemie vrcholila a situace v nemocnicích po celé republice byla kritická. V těch dnech byly v nemocnicích jednotky volných míst. A přesně v tu nejhorší dobu odmítly strany tehdejší opozice a dnešní koalice prodloužit vládě nouzový stav. Byla to vlastně naprosto absurdní situace. Zatímco média psala o tom, kolik který kraj má k dispozici volných lůžek, tak druhá zásadní zpráva dne byla, že Sněmovna neprodloužila nouzový stav.
Já si teď dovolím malou odbočku. Šlo o čistě politické rozhodnutí tehdejší opozice, která se zachovala podle hesla čím hůř pro vládu, tím lépe pro nás. Je potřeba, aby si už současná koalice uvědomila, že to byla ona, která podstatně ztížila práci všem, lékařům, sestrám, záchranářům a v neposlední řadě všem rodinám, kterým se některý z jejich členů dostal do nemocnice. My takto postupovat opravdu nebudeme. A myslím, že je to znát i na tom, jak jsme v komentování covidových opatření zdrženliví. A že by bylo co kritizovat! Covid není politika, covid je nemoc.
Ale zpět k pandemickému zákonu. Jistě si také vzpomenete, co se dělo v těch dnech následujících. Hejtmani bez ohledu na politickou příslušnost požádali vládu o to, aby nouzový stav vyhlásila znovu, protože jim jednoduše chyběl jakýkoliv nástroj, kterým by mohli s pandemií bojovat. Vláda nouzový stav na základě jejich žádosti vyhlásila na 14 dnů, ale opozice si to explicitně a bez ohledu na to, co se dělo za zdmi Sněmovny, podmínila přijetím pandemického zákona. Ale to samozřejmě nebyl konec. Vláda takový zákon poslala do Sněmovny, ale opozice si ho chtěla upravit. A tak začala jednání mezi naší vládou a opozicí a opozice si do něj nadiktovala a prosadila své požadavky. Ten výsledek všichni známe, byl to politický kompromis. Ale v danou chvíli jediná cesta, jak jsme mohli pandemii řešit. Z nouzového stavu se stalo sprosté slovo. Ale bez něj se s tou kritickou situací nebylo možné vypořádat. Jedním z klíčových parametrů toho zákona byla jeho omezená platnost, a sice do konce února letošního roku.
Dnes je situace jiná. Potýkáme se s variantou omikron, která má prokazatelně menší zdravotní rizika. I tak nám však na tuto nemoc umírají desítky lidí denně, dvacet jedna až sedmitýdenní průměr. Doposud navíc neznáme všechny dlouhodobé zdravotní dopady této nemoci. Kromě těch prokázaných, jako je chronická únava, nespavost, neschopnost se soustředit, jsou k dispozici studie, které naznačují, že covid způsobuje v nemálo případech například poškození srdečního svalu. O tom se nyní nemluví. Ba co víc, z některých kroků vlády by člověk snadno nabyl dojmu, že covid vlastně zmizel, nebo minimálně nepředstavuje žádné riziko. Ministerstvo zdravotnictví rezignovalo na jakoukoliv podporu očkování proti této nemoci. Všechny řeči o připravené kampani na podporu očkování, o door-to-door očkovací strategii anebo 200 tisících PCR testech mávnutím kouzelného proutku se ukázaly jako - řeknu to decentně - přehnané.
Nyní máme rekordní počty nově nakažených. Do karantén padají školy, zdravotníci, v některých městech doprava přechází na prázdninový režim, protože nemají řidiče. Paralyzovány jsou menší i střední podniky, které nemají lidi. Problém s nedostatkem lidí mají i nejrůznější další odvětví, přesto od ministra zdravotnictví Válka slyšíme jediné, že situace je nadmíru výtečná. Pan ministr slibuje v médiích, že co nevidět přijde konec všech opatření.
Pokud se v chaosu nařízení, která ministerstvo chrlí, ještě dobře orientuji, tak teď i platí, že 30 dnů po pozitivním testu se člověk nemusí testovat, a podobně. Abych nebyla špatně pochopena, nekritizuji to. Nejsem odborník na epidemii a hodnocení jeho výroků a nových opatření ráda přenechám jiným. Ale působí to na mě trochu dojmem, jako bychom tomu všemu nechali naprosto volný průběh. Jako by si vláda řekla: omikron není takovým rizikem, pojďme to pustit a uvidíme, co se stane. Ale přiznávám se, že mám obavy, co bude dál. Co když se po omikronu objeví jiná, a nechci malovat čerta na zeď, a nebezpečnější varianta? Dnes ale všechny kroky této vlády působí demotivačně nejen k očkování, ale i dodržování nařízených opatření. Ale respektuji, že toto je vaše strategie. A přiznávám, že z tohoto bohorovného přístupu mám strach, protože tuším, co všechno covid dokáže.
Ale pokud na jedné straně říkáte, že je vše v pořádku a s covidem se musíme naučit žít, tak nechápu váš tlak na novelu pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. Já se tedy musím zeptat - proč? Jaké jsou k tomu důvody? Máte nějaké analýzy odborníků, které predikují, že po omikronu přijde horší varianta? Nebo se chystáte změnit přístup? Můžete předložit tyto studie a analýzy? Pracujete na tom s některou ze zahraničních respektovaných institucí? Jaký je na to názor odborníků na právo z nějaké respektované školy, třeba z Karlovy univerzity nebo Masarykovy univerzity? Jaký je názor ústavních soudců?
Ve svém programovém prohlášení píšete: Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády. Tak kde to prosím je? Nebo už toto programové prohlášení vlády neplatí v této části?
Jsem přesvědčena, že pro projednávání ve stavu legislativní nouze objektivní důvody prostě nejsou. Vláda slovy ministra Válka počítá s tímto zákonem jako s pojistkou do budoucna. Do jakého budoucna prosím? Je to na rok, na dva, na sto? Ale především do Sněmovny skutečně přišel legislativní paskvil, který není možné schvalovat v rámci jednoho dne.
Pokud je pan poslanec Jakub Michálek schopný říct, že časové omezení zřejmě vypadlo omylem, pak se ptám: Co ještě dalšího vypadlo omylem? A co tam omylem asi ještě chybí? A proč máme tedy ministra pro legislativu? Neměl to být náhodou on, kdo se svými náměstky bude hlídat vládní návrhy, aby do Sněmovny neodcházely legislativní zmetky? Už jen to by mělo být jasným signálem, že zákon je třeba projednat ve standardním režimu. A i když ve vysílání signálů zatím tato vláda exceluje, tak s přijímáním je očividně zatím ve slabší kondici.
Já zde i přiznám, že si nedovedu představit, jak by musel být ten návrh upraven, aby ho náš klub podpořil. Ale jistě by se alespoň odstranily některé problematické pasáže a hlavně by byl podroben diskusi, protože to se doteď v podstatě nestalo.
Nesouhlasím s argumentem, že zákon musíme přijmout, protože na konci února skončí platnost současnému pandemickému zákonu. Mám pro to jednoduchý důvod. Pokud by se nedej bože epidemická situace zhoršila natolik, že by bylo potřeba přijmout zásadnější omezení, tak tu máme přece nouzový stav. Ten byl od počátku připravován pro podobné situace. Není žádný rozumný důvod přijímat další zákon, když už zde jeden máme. To, že je nouzový stav zpolitizovaný, je pravda. Ale přece nebudeme kvůli tomu, že jste si na dehonestaci nouzového stavu dělali kampaň, teď měnit zákony. A ještě navíc v nouzovém legislativním stavu.
A teď k věcným výhradám. Už jsem zmínila, do Sněmovny přišel návrh, kde chybí ten nejzásadnější parametr, konec účinnosti zákona. To znamená, chceme vystavit bianko šek pro vládu bez jakéhokoliv omezení? ***
