(15.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Tak se na to podívejme blíže. Každý legislativní proces vyžaduje určitý čas. Parlament však musí být připraven na situaci, kdy je nutné legislativní proces urychlit. I parlamenty zemí s dlouhou demokratickou tradicí mají nástroje na urychlení tohoto procesu, ať již jde o institut legislativní nouze, či o jiné nástroje, které umožňují zrychlení legislativního procesu. V České republice se používá pro tento jev termín zkrácené jednání. Profesor Gerloch používá pro zkrácené jednání termín zrychlený proces.
Institut legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu už při jeho samotném prvním přijetí v roce 1995. Tento institut byl jediným nástrojem pro zrychlení legislativního procesu. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Ústava ani neupravuje počet čtení ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava upravuje, je třicetidenní prekluzivní, tzv. propadná lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci.
V době schválení ústavy v roce 1992 tedy neexistoval ani zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání převzal po inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze, a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu tohoto zákona. Zkrácené jednání bylo zavedeno v rámci mimořádných stavů - válečný stav, stav ohrožení státu - přímo ústavou, a to proto, že obsahuje zkrácení ústavní senátní třicetidenní lhůty. Tato regulace zkráceného jednání na ústavní úrovni neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v jiných případech. Neupravovala ustanovení, ze kterých by vyplývalo, že v ostatních běžných případech mimo vnější bezpečnost státu nemohl, či mohl být legislativní proces zkrácen.
Novelizací ústavy v roce 1999 byly koncipovány mimořádné stavy, které upravovaly zkrácené jednání tak, aby nebylo v těchto případech nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím ve skutečnosti dosavadní obecná procedurální úprava zkráceného jednání byla zjednodušena na případy vnější bezpečnosti. Přitom byla brána v úvahu dosavadní praxe, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo možno zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky tak využil znalostí s aplikováním stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely.
Stav legislativní nouze po přijetí zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v roce 1995 byl jediným nástrojem pro zrychlený proces, s výjimkou případu přijetí zákona na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti, kdy nebylo potřeba stav legislativní nouze vůbec vyhlašovat. Je třeba si také uvědomit, že jednací řád v roce 1995 zcela nově zavedl trojí čtení, a tím se legislativní proces značně prodloužil. V té době však neexistoval Senát, tak velké potíže délka legislativního procesu nepřinášela, protože zákony z Poslanecké sněmovny se postupovaly přímo prezidentu republiky. Myslím, že by to byl zajímavý systém i dnes, kdyby bylo o Senát míň. Přesto už byl v roce 1995 stav legislativní nouze využit. Kromě stavu legislativní nouze bylo možno zkrátit legislativní proces i jiným způsobem, který po vzniku Senátu má omezené možnosti. Bylo možné, stejně jako dnes, zkrátit šedesátidenní lhůtu na projednávání návrhu ve výborech se souhlasem navrhovatele na jeden den. Bylo možné projednat návrh zákona ve třech čteních na téže schůzi Sněmovny. Dokud neexistoval Senát, bylo možné projednat a schválit vládní návrh zákona během několika dní. Až poté, co vznikl Senát, začaly praktické problémy s tím, že zákon byl schválen později, než vláda původně předpokládala.
Ke změně však došlo až poté, kdy bylo nutno přijmout řadu návrhů v rámci přípravy přistoupení České republiky k Evropské unii. V roce 2000 byl přijat institut vyslovení souhlasu s návrhem zákona v prvním čtení, prostřednictvím novelizace § 90 jednacího řádu, který v odst. 2 stanoví: "Navrhovatel může současně s návrhem zákona navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění takového návrhu musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být provedeny." Ovšem tento institut, je-li navržen, lze na rozdíl od stavu legislativní nouze vetovat dvěma poslaneckými kluby.
V českém zákonodárném prostředí pojem zkrácené jednání zahrnuje kromě jednání ve stavu legislativní nouze již v prvním čtení také zvláštní případ projednání zákona při ohrožení bezpečnosti státu nebo při hrozbě válečného konfliktu a přijetí zákona na základě rozhodnutí Rady OSN o akcích k zajištění míru a bezpečnosti podle § 100 jednacího řádu. Vyhlášení válečného stavu a vyhlášení stavu ohrožení státu nebylo za doby existence státu využito.
Zvláštní jednání, které zahrnuje možnost zkrácení procedury projednávání zákonů, je také výše zmíněné jednání o návrhu, s nímž vláda spojila žádost o vyslovení důvěry. Vláda může mít k tomuto kroku tři různé motivy: jednak morální, kdy vláda považuje určitý návrh zákona za tak zásadní, že v případě jeho nepřijetí by považovala svou další existenci za nemyslitelnou, nebo se vláda snaží urychlit zákonodárný proces a pojistit si přijetí zákona, pokud v Poslanecké sněmovně převládá snaha o udržení politické stability a zachování současné vlády u moci.
Stav legislativní nouze a řádný legislativní proces. Podle § 99 odst. 1 jednacího řádu Sněmovny vyzve vláda předsedu Sněmovny k vyhlášení stavu legislativní nouze na určitou dobu. Poslanecká sněmovna musí stav legislativní nouze potvrdit, zrušit nebo omezit. Předseda Sněmovny však může odmítnout návrh vlády na projednání předložených vládních návrhů ve zrychleném jednání, a tak nemusí připustit projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze. To se tady asi nestane, protože předsedkyní Sněmovny je paní Pekarová Adamová.
Také Sněmovna může odmítnout projednávání zákona v legislativní nouzi tím, že poslanci na počátku schůze nepotvrdí v hlasování, že uvedený stav trvá. K tomuto bodu předseda Sněmovny otevře rozpravu, ve které se poslanci mohou vyjádřit, mohou podávat různé procedurální návrhy. O všech těchto návrzích Sněmovna hlasuje. Před projednáváním každého návrhu zákona Sněmovna v hlasování rozhodne, zda jsou podmínky pro jeho projednávání ve zkráceném jednání. Pokud by shledala, že podmínky pominuly, nemůže být takto návrh zákona projednán. Také k tomuto bodu před hlasováním je otevřena rozprava. Poté zpravodaj přednese návrh usnesení výboru, který doporučí přijetí nebo zamítnutí zákona, může doporučit otevření obecné rozpravy nebo její upuštění k navrhovanému zákonu ve druhém čtení. O návrhu výboru Poslanecká sněmovna hlasuje.***
