(15.40 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Spolková vláda musí prozatímní nařízení předložit Národní radě svolané buď spolkovým prezidentem, pokud právě nezasedá, nebo národní radě, pokud právě zasedá, do osmi dnů od předložení prozatímního nařízení. Národní rada je povinna přijmout do čtyř dnů od předložení návrhu prozatímního nařízení příslušný spolkový zákon nebo musí spolkovou vládu požádat o jeho okamžité zrušení. Spolková vláda musí návrhu na zrušení prozatímního nařízení ihned vyhovět. Tím uvede v platnost zákonné předpisy zrušené prozatímním nařízením, avšak prozatímní nařízení nesmí měnit literu spolkového ústavního zákona a nesmí vést k finančnímu zatížení státu, spolkových zemí a jiných územněsprávních celků včetně finančního zatížení občanů. Nesmí se také týkat zcizení státního majetku. Institut legislativní nouze však v podobě předjímané v čl. 18 odst. 3 až 5 v novodobé historii Rakouska doposud nebyl použit.
Z analýzy všech dosud projednávaných návrhů zákonů v režimu vyplývá, které zákony splňují mimořádnou výjimku z řádné procedury a které žádnou mimořádnou okolnost nesplňují. Ani v jednom případě nebyla existence stavu legislativní nouze Poslaneckou sněmovnou odmítnuta.
Zásadní otázkou je, zda byl tento institut nadužíván vzhledem k mimořádným okolnostem, za kterých má být tento institut použit, a zda nedocházelo k jeho zneužití. Ve většině případů projednávání zákonů v legislativní nouzi byly podobně jako u dnes projednávané novely uvedeny v důvodové zprávě mimořádné okolnosti, za kterých byl návrh zákona přijat. Nejčastěji deklarovaný důvod byla hrozba hospodářských škod bez přesnější specifikace, hrozba hospodářských škod z důvodu povodní, porušení základních práv a svobod, hrozba narušení bezpečnosti státu. V některých případech nebyly důvody uvedeny.
A teď nás čeká část, která se jmenuje legislativní nouze před Ústavním soudem. Na tuto pasáž se důkladně zaměřím, protože budeme podávat ústavní stížnost a bude mě zajímat, jak se Ústavní soud vypořádá s touto ústavní stížností na pandemický zákon, a budu rád, když to bude dobře zdůvodněno Ústavním soudem celému národu, a my, hnutí SPD, se budeme snažit, aby celý národ slyšel, jak Ústavní soud hodnotí naši ústavní stížnost proti pandemickému zákonu a jaké důvody uvede v případě jejího odmítnutí.
Ústavní konformitou legislativního procesu s ohledem na vyhlášení stavu legislativní nouze se již několikrát zabýval Ústavní soud. Navrhovatelé nejčastěji spatřovali zneužití institutu legislativní nouze, které nejvíce spočívalo podle navrhovatelů v tom, že nebyly splněny podmínky pro jeho vyhlášení podle § 99 odst. 1 jednacího řádu Sněmovny, což považovali nejen za porušení tohoto zákona, nýbrž i za porušení parlamentní procedury zavdávající protiústavní způsob přijetí zákona. Vyhlášení stavu legislativní nouze pak v příslušných stížnostech bylo označováno za politický, nikoli neutrální právní nástroj a omezení obecné, respektive podrobné rozpravy za značné omezení svobody projevu poslanců a svobody parlamentní rozpravy. To samozřejmě máme i v tomto případě, jak pan kolega Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, omezil rozpravu v obecné rozpravě o legislativní nouzi na pět minut.
Demokratické principy legislativního procesu. Ve svém nálezu, kterým Ústavní soud zrušil novelizující zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, poukázal tento soud i na zahraniční judikaturu zabývající se celou řadou ústavních demokratických principů legislativního procesu, které musí zákonodárný sbor dodržovat. V nálezu Ústavní soud opět uvedl zásady, které musí zákonodárný sbor dodržovat při projednávání návrhů zákonů. Patří k nim především respekt k procesním procedurálním pravidlům.
V tomto nálezu Ústavní soud uvádí: Jen v procesně bezchybném procesu, ústavně souladném řízení, lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku - rozhodnutí -, a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu. Jestliže takto připomenuté zásady vztahují se k ústavnosti řízení před orgány veřejné moci a k jejich v něm vydaným rozhodnutím - ke stanovenému postupu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod -, není nijakého rozumného důvodu se od těchto zásad odchýlit ve věcech kontroly zákonodárného procesu a v něm přijatých aktů, právních norem, neboť byť se rozhodovací proces zákonodárné činnosti do jisté míry liší od rozhodovacích procesů řízení před jinými orgány veřejné moci - a v tomto smyslu je lze chápat jako rozhodovací proces sui generis - vůdčí zásady rozhodování, v němž se dospěje ke konečnému výsledku, jsou v obou případech identické. Nadto nelze ztrácet ze zřetele, že důsledky plynoucí ze zákonodárných aktů jsou pro svůj celospolečenský dopad zajisté významnější, než je tomu v případech jednotlivých - vadných - rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci. Vystupuje tedy v zákonodárném procesu do popředí požadavek stálosti, přesvědčivosti a nezbytnosti právních aktů, na nichž právní stát, a souvztažně také život občanů v něm, spočívá. Takovýchto aktů a také dosažení potřebné autority zákonodárných sborů nelze však dosíci jinak než respektem k pravidlům, tedy zásadám legislativní činnosti, která si ostatně Poslanecká sněmovna jako významný nositel zákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila. Mějme toto na paměti i dnes a vyhněme se riziku pozdějšího zrušení dnes projednávané novely Ústavním soudem, a to i kromě obsahových, z procedurálních důvodů.
Parlamentní opozici, která se na výkonu státní moci přímo nepodílí a je v parlamentu v menšině, musí být s ohledem na ústavou garantovaný princip ochrany menšin umožněno vykonávání jejích ústavně garantovaných práv. Nesmí jí být znemožněn výkon funkce parlamentní opozice. Jak říká nález Ústavního soudu, přítomnost opozice a médií nutí i koherentní vládní většinu vysvětlovat, zdůvodňovat svá rozhodnutí. Garantována je tak zásada kontraindikatornosti (správně: kontradiktornosti) vycházející ze svobodné výměny názorů a stanovisek za účelem hledání širší shody a případně i odstraňování nedostatků navrhovaného zákona.
Opozice má také právo blokovat či oddalovat rozhodnutí přijatá většinou, jakož i právo domáhat se ústavního přezkoumání většiny přijatých rozhodnutí a zákonů. No, my v SPD to bezpochyby uděláme a budeme chtít ústavně přezkoumat novelu pandemického zákona.
Míra ochrany práv opozice, ať ji momentálně politicky tvoří jakékoliv subjekty, aby mohla plnit svou nezastupitelnou funkci, je ukazatelem úrovně politické a parlamentní kultury. Je také vyjádřením míry demokratičnosti daného politického systému. Součástí práv parlamentní opozice je tedy i garance práva aktivního vystupování v rozpravě a garance možnosti ovlivnit projednávanou agendu parlamentní schůze, což by nemělo být jen a pouze v rukou vládní většiny. ***
