(15.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Předložený návrh je projednáván Spolkovým sněmem ve třech čteních, jakož i jednotlivými výbory, avšak od projednání ve výborech je možno na návrh jedné z frakcí nebo 5 % poslanců se souhlasem dvoutřetinové většiny přítomných poslanců upustit. Je-li návrh schválen nadpoloviční většinou hlasů přítomných, je předseda Spolkového sněmu povinen jej neprodleně předložit Spolkové radě. Ta je oprávněna v případě, že má k návrhu připomínky, svolat takzvaný zprostředkovatelský výbor, který má dosáhnout kompromisu mezi oběma orgány. Pokud tento výbor navrhne změny návrhu, hlasuje o něm Spolkový sněm opětovně. V opačném případě je Spolková rada oprávněna proti návrhu podat námitku ve lhůtě dvou týdnů od ukončení jednání ve výboru, čímž návrh vrátí zpět Spolkovému sněmu. Ten na něm může trvat na základě souhlasu nadpoloviční většiny všech svých členů. Pokud je však podání námitky schváleno ve Spolkové radě alespoň dvoutřetinovou většinou všech členů, je k přehlasování námitky zapotřebí hlasů dvou třetin přítomných členů Spolkového sněmu, minimálně však nadpoloviční většiny všech. Návrh zákona je schválen, pokud s ním Spolková rada vysloví souhlas, nepodá-li ve stanovené lhůtě návrh na svolání zprostředkovatelského výboru, nepodá-li ve stanovené lhůtě proti návrhu námitku nebo vezme-li ji zpět, nebo pokud je tato námitka přehlasována Spolkovým sněmem. Přijatý zákon podepisuje spolkový kancléř nebo příslušný spolkový ministr spolu se spolkovým prezidentem, který nemá právo zákon vetovat.
I v Německu existují zákony, k jejichž přijetí je zapotřebí souhlasu druhé horní parlamentní komory, v tomto případě Spolkové rady. Jsou to především zákony, které mají vliv na financování celého státu i na financování spolkových zemí. Případné spory o tom, který zákon spadá do této kategorie a který nikoli, rozhoduje Spolkový ústavní soud.
Stav legislativní nouze v Německu. V Německu je stav legislativní nouze vytvořen pro dvě situace. První situace nastává, když Spolkový sněm nevysloví spolkovému kancléři důvěru, avšak prezident jej, ač na to má na návrh spolkového kancléře právo, nerozpustí. V takovém případě vykonává až do volby nového spolkového kancléře svou funkci dosavadní spolkový kancléř, avšak s menšinovou podporou Spolkového sněmu. Spolkový kancléř může spolkovému prezidentovi navrhnout, aby vyhlásil se souhlasem Spolkové rady stav legislativní nouze, a to pro konkrétní návrh zákona, k němuž Spolkový sněm již v minulosti odmítl udělit svůj souhlas, ač u něj vláda deklarovala naléhavý zájem. Vidíte, že stav legislativní nouze je v Německu používán velmi, velmi ojediněle, a musí k tomu Německo mít velmi vážné důvody, aby ho vůbec vyvolalo, a přestože vyvolají nouzový stav, tak ještě nemusí být použit a nemusí být povolen i na velmi důležité věci.
Druhou situací, která implikuje vyhlášení stavu legislativní nouze, je spojení otázky důvěry s návrhem zákona. Samotné toto spojení má vyjádřit naléhavost takového zákona. Zamítnutí tohoto návrhu Spolkovým sněmem otevírá cestu k vyhlášení stavu legislativní nouze. V podstatě jestli dobře posloucháte, tak v Německu mohou vyhlásit legislativní nouzi pouze v případě, že by mohlo dojít k paralýze buď Spolkového sněmu, nebo některých orgánů závislých na Spolkovém sněmu. Jinak vůbec ne, a už vůbec ne, když budou potřebovat schválit nějaký zákon. Tam opravdu jde jenom o to, že mohou vyhlásit stav legislativní nouze, aby nedošlo k paralýze, řekněme, jejich parlamentu anebo některých jejich orgánů. Tomu rozumím.
Po vyhlášení stavu legislativní nouze putuje návrh zákona opět do Spolkového sněmu. Pokud jej tento znovu zamítne nebo jej přijme ve znění nepřijatelném pro vládu, považuje se zákon za přijatý ve znění navrženém vládou, pokud s ním vysloví souhlas Spolková rada. Stejný postup se uplatní, pokud se k návrhu Spolkový sněm nevyjádří do čtyř týdnů od jeho opětovného předložení. Stav legislativní nouze může být použit na
každý další takový návrh zákona, k němuž Spolkový sněm udělil souhlas, avšak pouze v období šesti měsíců od prvotního vyhlášení stavu legislativní nouze a za předpokladu, že je u moci stále stejný kancléř.
Opakované použití stavu legislativní nouze ve funkčním období téhož kancléře je vyloučeno. To je taky zajímavá věc. Opakované použití stavu legislativní nouze, řekněme, v jednom volebním období je vyloučeno. Oni jsou tak opatrní na to, kde tyto pomocné instituty používají a využívají, že chápu, že mají obavu, že by jich mohlo být zneužito. A myslím si, že by se nad tím měla i Česká republika zamyslet, protože my je používáme jak trhací kalendář.
Opakované použití stavu legislativní nouze ve funkčním období téhož kancléře je vyloučeno. Stejně tak je vyloučeno přijetí takového zákona ve stavu legislativní nouze, který mění ústavní zákon nebo jej částečně či úplně zbavuje platnosti. I když stav legislativní nouze je stejné označení v německém i v českém právu, shoduje se s ním jen podle názvu, avšak ne svou povahou. Přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze není u nás zakotveno v ústavě, nýbrž jen v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu sněmovny, případně v zákoně č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Tento institut je však náchylný ke zneužití, protože nedává menšině poslanců možnost zabránit zkrácenému jednání, jako je tomu u procedury schvalování návrhu zákona v prvním čtení, zakotvené také v jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V případě stavu legislativní nouze se má tudíž jednat o institut mimořádný, který lze použít jen při splnění předem daných kritérií, zatímco přijetí zákona v prvním čtení může být použito na každý návrh zákona předložený k projednání v Poslanecké sněmovně. Z tohoto rozdílu plyne také menší možnost opozice zabránit zneužití stavu legislativní nouze, což je náš aktuální případ pandemického zákona a jeho novely.
Vyhlášení stavu legislativní nouze je v Německu přísněji a přesněji stanoveno, a to přímo v ústavě. Proto také nebyl tento legislativní stav zatím v Německu nikdy použit. Prosím, ještě jednou vám zopakuji tu větu, nebo tu část: Vyhlášení stavu legislativní nouze je v Německu přísněji a přesněji stanoveno, a to přímo v ústavě. Proto také nebyl tento legislativní stav zatím v Německu nikdy použit.
Zrychlené jednání a stav legislativní nouze v Rakousku. Použití institutu legislativní nouze upravuje v Rakousku spolkový ústavní zákon v čl. 18 odst. 3 až 5. Tento zákon tvoří právní rámec, který vymezuje podmínky, resp. mimořádné situace, za nichž je možné přijímat zákony v případě, že zákonodárný sbor není z různých důvodů schopen usnášení. Jde o takové situace, v nichž hrozí státu škody, které by šlo jen obtížně odstranit, avšak parlament nezasedá a nemůže se včas sejít, aby mohl schválit případná zákonná opatření. V takovém případě může spolkový prezident na návrh spolkové vlády přijmout na vlastní zodpovědnost a zodpovědnost spolkové vlády tzv. prozatímní nařízení, jimiž může změnit zákon, a tím předejít škodám, které by vznikly, kdyby nařízení přijato nebylo. Podle tohoto článku může spolková vláda návrh na přijetí nařízení podat jen se souhlasem stálého podvýboru hlavního výboru Národní rady a takové nařízení musí spolková vláda spolupodepsat.***
