(18.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže to tady je přesně naopak, a kdyby, protože vy tady s nikým, vy tady nejednáte, neumíte se hlavně domluvit, neumíte se na ničem domluvit, to tady už provází, jsme téměř čtyři měsíce po volbách. Potom se, když neprobíhá parlamentní diskuse, tak logicky se potom musíme ptát tady v plénu na mikrofonu. To je přece logické. Přece nebudeme mlčet. Vy byste nejraději, abychom mlčeli, SPD, ale my mlčet nebudeme, my budeme ze všech sil bojovat za náš politický program, který jsme slíbili voličům. A typicky ten pandemický zákon, ten už v podstatě prošel, když to takhle řeknu, i v posouzení občanů ve volbách. Protože už byl před volbami jednou vámi prohlasován, my jsme byli proti a naše postoje zlegitimizovaly opět volby. Takže tady probíhá legitimní politický souboj v souladu se zákonem.
Potom I. B.d) Odepření práva hlasovat zvoleným senátorům. Tak tomu bych se tady ani nevěnoval, protože to tady není tématem toho, že byste nám jako ve finále odepírali hlasovat, byť byste to nejraději mnozí z vás udělali, to už jsem si všiml, že vám najednou vadí, že je tady nějaká opozice. Ale tady to vynechám, protože to nemá smysl komentovat teď tady něco, co se doufám nebude týkat této situace, protože to už by bylo úplně šílené. Už je to tedy teď šílený, ten váš přístup, ale vůči občanům, ale to, takže půjdeme dál.
Takže I. C) Popis okolností legislativní procedury přijímání napadeného zákona. Tvrzení uvedená v návrhu Ústavní soud konfrontoval rovněž se stenozáznamy z jednání Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich výborů, dále s jejich usneseními a sněmovními tisky volně dostupnými v digitální knihovně na webových stránkách Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky na www.psp.cz a www.senat.cz.
Bod 23. Dne 5. 10. 2010 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, schváleného usnesením vlády č. 672 ze dne 22. 9. 2010, přičemž navrhla projednávání návrhu zákona tak, aby Poslanecká sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení. Jasně, podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Tento návrh byl dne 8. 10. 2010 rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 120/0 - vládní novela zákona v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV. Takže tady je v podstatě popisována ta procedura. Tu proceduru tady nebudu teď zbytečně rozebírat. Tady je právě předkládáno a poukazováno na ten chvat, na to, že se v podstatě ti opoziční poslanci nedokážou dostatečně, že jim ta vláda neumožnila mít dostatečný čas na to se v podstatě připravit. Připravit se, aby to mohlo demokraticky proběhnout.
Takže já bych tady šel za D, protože tady jsou rozebírány některé věci, ke kterým ještě tady úplně tak nedošlo. Takže to tady zase nemusím citovat všechno doslova, abychom mluvili co nejvíce k věci, to bych rád uvítal.
Takže D) Shrnutí. Odstavec 34. V závěru navrhovatelé svůj návrh ve stručnosti zrekapitulovali tak, že v důsledku výše popsaných postupů - ty jsem tady teď vysvětlil, nebo citoval jsem to z ústavního rozsudku - byl návrh napadeného zákona schválen Poslaneckou sněmovnou již v druhý pracovní den po jeho předložení, přičemž teprve během tohoto druhého dne se stalo zjevným, že tento den bude dnem posledním. Kvůli krátkosti času nebylo možno k návrhu řádně připravit a konzultovat pozměňovací návrhy a kvůli kumulaci krátkosti času a vypuštění obecné rozpravy byla zásadně ztížena možnost proti návrhu zákona argumentovat v parlamentní rozpravě v Poslanecké sněmovně. Tady už ty určité paralely vidíme.
Vládní koalice se dle navrhovatelů rovněž záměrně vyhnula důkladné kritické diskusi v Senátu - tady v tomto případě mluvíme o Poslanecké sněmovně -, možnosti předkládat tam pozměňovací návrhy i potenciálnímu využití pravomocí Senátu obnoveného ve volbách zamítnout či vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně. Ano, to byl tady zrovna specifický případ, to tady teď v tomto případě nehrozí. Takže vláda dosáhla ovšem toho všeho, o čem jsem tady hovořil, kumulací zneužití stavu legislativní nouze, nepředvídatelného svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, to není až tak tento případ, jakož i zkrácením času pro projednávání návrhu zákona, a to tady už právě to vidíme, že vzhledem k té závažnosti tady už ty paralely v podstatě jsou také. U zákona, který, a to je důležitá věta, tady je ta paralela tedy úplná, u zákona, který nikoli nepodstatně omezuje základní práva a svobody, tak Parlament naprosto selhal ve své ústavní úloze legitimizační instance. No a to jsme, tak to jsme doma, že jo, tady. To probíhá dneska tady. To probíhá tady.
Já bych ještě jednou zopakoval tu větu, že u tohoto zákona, to je ten váš pandemický zákon, který podstatně omezuje základní práva a svobody, tak tady Ústavní soud právě kritizuje, že Parlament naprosto selhal ve své ústavní úloze legitimizační instance. No tak to je přesně ten problém, co tady předvádí vládní koalice.
Takže dále se tady konstatuje v tomto konkrétním rozsudku Ústavního soudu, tak tady je samozřejmě důležitá věta v tom ústavním rozsudku, a tady je důležité, aby to všichni slyšeli: Přijetí napadeného zákona provázela extrémní svévole vládní většiny a z širšího hlediska navrhovatelé ve způsobu přijetí napadeného zákona spatřovali pokračování tendence, jež je velmi nebezpečná pro vývoj demokracie v České republice. Jako kdybych to tady neříkal. Je to přesně tak a vy přesně v téhle tendenci pokračujete. A co je to ta tendence? Je to tendence vedoucí k marginalizaci Parlamentu a parlamentních debat, což připomněli i poukazem na okolnosti příjímání zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kdy způsob jeho přijetí stejně jako způsob přijetí napadeného zákona ukazují tendenci vládní většiny oklešťovat možnosti svobodné diskuse v obou komorách Parlamentu. Takže to je přesně ono.
A já myslím, že už si všichni rozumíme, proč tady SPD vlastně má... tady se vám snažíme vysvětlovat ty věci, protože my bráníme tu svobodu a demokracii a bráníme Ústavu České republiky. Přesně to jsou ty vaše tendence vedoucí k marginalizaci Poslanecké sněmovny a parlamentních debat. A tendence vládní většiny oklešťovat možnost svobodné diskuse v Poslanecké sněmovně. To je, přímo čtu z rozsudku Ústavního soudu, co se dělat nemá, a vy to děláte. Já vím, že je vám to jedno, že vy nejste strážci demokracie, když máte většinu, tak prostě ať je to nedemokratický, ať omezíte občany, tak prostě jdete válcovat. Pravda, divím se hlavně ODS v tomhle. Protože... no už nedivím, já už vás tady pár let znám, protože vy už dááávno nejste nějaká konzervativní strana. Dááávno už nejste. Proto taky z toho důvodu vám nikdy nemůžou za tohoto způsobu práce narůst ty preference na těch třicet procent, co jste měli. Protože na to prostě nemáte. Nejenom lídra, ale samozřejmě ten program. Proto vám taky utekli v minulosti ti voliči a už se nějakým způsobem příliš nevrací tam, kam byste chtěli. Tak ostatně znám spoustu lidí, kteří jsou v ODS a na úrovni řadových členů, no samozřejmě spoustu, i co zakládali ODS v devadesátých letech, takže to tam znají a opravdu jsou tím vaším vývojem, z toho, že se z vás stala probruselská strana, která v podstatě hájí zájmy už Bruselu, nikoli České republiky a nehájí konzervativní hodnoty, tak jsou z toho samozřejmě zklamaní a o tyto voliče už jste přišli. ***
