(23.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
A teď vlastně vysvětlím nezbytnost takové navrhované právní úpravy a odůvodním hlavní princip, proč navrhujeme takovou právní úpravu. Účelem navrhované právní úpravy je změnit pořadí, v jakém se bude hradit dluh na jistinu, již určené náklady, úroky z prodlení, úroky oproti stávajícímu, pro dlužníka nevýhodnému pořadí. Již určené náklady, úroky z prodlení, úroky a nakonec jistina. Principem návrhu je, že nebude nutné, aby dlužník činil jakékoliv prohlášení, jakou část dluhu plní, a přednostně bude plnit na jistinu, bude se tedy splácet samotný dluh, čímž se mu bude snižovat tato úročená část dluhu, zatímco ve vztahu k příslušenství by se mu úročily pouze již určené náklady. Úroky, ani úroky z prodlení, by se neúročily. Nově by také nebyl vyžadován souhlas věřitele se změnou pořadí, v jakém by hradil dluh. Návrh posiluje postavení dlužníka v rámci závazkového vztahu tak, aby i bez projevu vůle a souhlasu věřitele mohl plnit přednostně základ dluhu - jistinu, čímž pádem když se splácí ta jistina, už mu nenaskakují další a další úroky a také úroky z úroků neboli úroky z prodlení.
Návrh akcentuje myšlenku posílení postavení dlužníka bez ohledu na to, zda se jedná o spotřebitele. Zvláštní úprava pro spotřebitele v samotném odstavci by pak nadále postrádala významu. Princip, že se nejdřív započítá dluh na jistinu, posílí postavení všech dlužníků v oblasti nestandardního dluhového financování, které je založeno na netržním, někdy i lichvářském stanovení úroků. Opravdu v České republice bohužel, přestože se o to hnutí SPD několikrát pokoušelo, nemáme zastropované úroky a můžou tady být krátkodobě úroky i ve stech, možná i tisících procentech, protože se nám to nepodařilo zastropovat, protože koalice byla proti, a jsem přesvědčen, že byli proti i díky takové lichvářské lobby, která se tady Českou republikou potuluje od západu k východu a zpátky. Jako jedna z mála zemí Evropy nemáme zastropované úroky a nemáme definovanou lichvu. Nemáme definovanou lichvu, nevíme, kolik vlastně procent úroků už je lichva a kolik není. A myslím si, že je to velká škoda a že bychom to měli co nejdříve napravit.
Princip, že se nejdřív započítá dluh na jistinu, posílí postavení všech dlužníků v oblasti nestandardního dluhového financování, které je založeno na netržním, někdy i lichvářském stanovení úroků. Dlužníci se tím dostávají do dluhové spirály, ze které je těžké se vymanit. V konečném důsledku doplácí na sanování dluhu stát, který nese náklady na upadnutí do dluhové pasti a vymanění se z ní, náklady soudního a insolvenčního řízení systému státní podpory ve formě příspěvku, přídavku či získání nového zaměstnání osoby, která se dostane do finančních problémů.
Nová úprava by mohla zmírnit dopady nestandardního chování a smluvních podmínek jednostranně výhodných pouze pro věřitele. Je to tak. K čemu nám bude, když budeme mít stále větší počet dlužníků, kteří se nebudou schopni oddlužit, protože úroky jim budou pořád běžet, oni jistinu budou splácet až na konec, a samozřejmě tudíž nebudou platit, nebudou vydělávat, nebudou platit ani daně, nebudou přispívat do žádného systému, ani sociálního, ani zdravotního, a my jim budeme nakonec platit sociální dávky? Já jsem přesvědčen, že to pro český státní rozpočet ani pro nás všechny není dobré a že je potřeba to změnit.
Je nutné zdůraznit, že návrh nemůže způsobit problémy v běžném hospodářském životě a nebude mít negativní dopad na různé smluvní typy, například překlenovací úvěry ve stavebním spoření, reverzní hypotéky či jiné, většinou bankovní produkty. Důvodem je skutečnost, že předmětné ustanovení občanského zákoníku ponechává volnost stran, aby jeho aplikaci vyloučily. Navíc u citovaných smluv si pořadí započtení stanoví v naprosté většině případů, ne-li vždy, samy finanční instituce - banky a stavební spořitelny - a to v obchodních podmínkách, které často mohou jednostranně samy změnit. Riziko negativního dopadu do hospodářské či ekonomické oblasti je proto minimální a zanedbatelné, protože je stanovena dostatečně dlouhá lhůta pro nabytí účinnosti, kdy může dojít ke změně dokumentace.
Znemožnění dalšího úročení úroků, takzvaný úrok z úroků, to je neskutečná věc. V případě, že dlužník uhradil jistinu, je to institut, který účinně zabraňuje lichvářským praktikám. Ekonomickou podstatou úvěrování je poskytovat finanční prostředky osobám, které je potřebují, na stanovenou dobu tak, aby je po skončení jejich potřeby vrátily zpět věřiteli. Principem je, aby se věřiteli vrátila částka, kterou poskytl dlužníkovi, a byla mu kompenzována ztráta tím, že nemohl peněžními prostředky disponovat, k čemuž slouží úroky. Navyšování zadlužení formou úročení úroků je synonymem lichvářských praktik, kterým se má stát účinněji bránit.
Do návrhu se nevkládá přechodné ustanovení, odkdy se odlišné pořadí započtení aplikuje, protože v souladu s legislativními pravidly se nový postup bude vztahovat na veškeré způsoby plnění, na které vznikne dlužníkovi právo po dni nabytí účinnosti této novely. Lhůta šesti měsíců pro její účinnost je dostatečná, aby subjekty přizpůsobily své interní mechanismy či smluvní dokumentaci nové možnosti započtení. Bez ohledu na novou úpravu zůstává v platnosti princip, že smluvní strany, tedy věřitel a dlužník, mohou ve Sněmovně (ve smlouvě) dohodnout pořadí odlišně, než stanoví novela. Z uvedeného důvodu proto ani nemůže dojít k narušení smluvní volnosti stran a také ani legislativně technicky není rozpor mezi nově navrhovaným ustanovením § 1932 odst. 2 a stávajícím § 1806, které umožňuje si úroky z úroků sjednat, protože i nové ustanovení umožňuje, aby si ho strany sjednaly odlišně, to je, že se budou úročit úroky v případě splacení jistiny, nicméně se musí jednat o výslovnou dohodu obou smluvních stran, jinak se uplatní zákaz úroku z úroků.
Tato navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, stejně jako s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy, které by upravovaly pořadí umořování pohledávky. Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi oblastí pořadí umořování dluhu dosud nezabýval. Návrh zákona se dotýká především ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Při zásazích do tohoto základního práva předkládaný návrh zákona plně respektuje zásadu, že při stanovení mezí základních práv musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Posílení postavení dlužníka v závazkovém vztahu nepovažujeme za zásah do takového práva, kdy nároky na pohledávku samotnou a její příslušenství nejsou dotčeny a dochází pouze k potenciálnímu omezení části příslušenství s příslušenstvím.
Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky, například zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu. Navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovaná úprava je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů EU a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Podle stanoviska Parlamentního institutu se na předložený návrh mohou případně vztahovat pouze principy takzvané soft law, principy evropského soukromého práva, a návrh společného referenčního rámce, které jsou ale právně nezávazné, jak Parlamentní institut výslovně potvrzuje, a slouží pouze k inspiraci, jakým směrem se mohou ubírat kodexy soukromého práva v jednotlivých členských státech. ***
