(3.20 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Zdražování je důvodem nejen naší malé potravinové soběstačnosti, ale stále větší závislosti na dovozu potravin z jiných států. Soběstačnost naší země ve výrobě vepřového masa se pohybuje mezi 36 až 38 %, u drůbežího masa je to 55 %, u vajíček 60 % a u mléka kolem 90 %. Nejméně jsme soběstační u ovoce, 30 %, a zeleniny dokonce pouhých 25 %. Problémy se však netýkají jen zvýšení cen, protože s nedostatkem pracovníků v zemích, které k nám dovážejí, se nejen zvýšily ceny o desítky procent, ale dochází k dodávkám ještě nezralé zeleniny a ovoce, které z hlediska chuti a kvality danou zeleninu a ovoce ani nepřipomínají. Každý si můžeme vyzkoušet rajčata, která nám dovážejí - jsou bez chuti.
Podle prezidenta Agrární komory patří čeští zemědělci k nejlepším v Evropě, ale zahraniční potraviny jsou velmi často levnější než potraviny od českých a moravských zemědělců. To souvisí s dotační politikou, protože ve vyspělých západoevropských zemích především původní Evropské unie, patnáctky, dnes čtrnáctky, jsou tamější národní dotace mnohem vyšší, než jsou dotace v České republice. To umožňuje zahraničním farmářům prodávat svoje potraviny na našem trhu levněji než ti čeští.
Problémem také je, že nemáme žádnou kontrolu nad celou výrobou a produkcí potravin v zemích, ze kterých dovážíme. Dovážíme potraviny, kde nemáme žádnou kontrolu nad kvalitou přírodních podmínek. Nevíme, jaká je kvalita půdy, jestli není kontaminovaná například těžkými kovy, nevíme, jak se v dané zemi produkují suroviny, ze kterých se vyrábí dovážené potraviny, a kolik se zde používá pesticidů, herbicidů, průmyslových hnojiv a tak dále.
V České republice máme suroviny pod kontrolou od výroby až po prodej potravinářských výrobků. Náš systém kontroly patří k nejlepším na světě, ale i přesto dovážíme to, co nemusí být nejlepší, a přitom tím ještě přispíváme k znečišťování životního prostředí. Jen transport potravin do České republiky představuje ročně více než 100 000 kamionů, které přivážejí do České republiky potraviny. Když k tomu připočteme další statisíce kamionů, které přes naši zemi jen projíždí do zemí, jako je Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharské a jiné, tak je to ještě více.
Již řadu let se zde prosazuje myšlenka, že by v supermarketech a hypermarketech, které jsou ve vlastnictví zahraničních obchodních řetězců, byly mnohem více zastoupeny české potraviny ve srovnání s potravinami dovezenými ze zahraničí, které jsou často prodávány za nižší ceny. Podstatou této novely zákona o potravinách by bylo zvýšení poměru českých potravin v obchodech až na výši 65 %, a poté by se ročně navyšoval o dalších 5 % až do roku 2027, kdy by tento poměr dosáhl 85 %. Cílem zákona by mělo být zlepšení životního prostředí zejména kvůli dovozu, kdy se potraviny vozí stovky kilometrů, zdraví lidí a ochrana českého kvalitního zboží před dovozy ze zahraničí, které ty české často likvidují.
Co se týče spotřeby potravin, byla vloni rekordní soběstačnost, stále bohužel klesá. Vývozu dominují suroviny a živá zvířata. Mléko vyvážet umíme, horší je to už se sýry nebo tvarohem. Češi v loňském roce spotřebovali rekordních téměř 800 kilogramů potravin na obyvatele. To je o 65 kilogramů více než v roce 1993, kdy vznikla Česká republika. Zároveň jsme však toho opět o něco více snědli než vyrobili. Soběstační jsme pouze v produkci hovězího masa, mléka, cukru, piva a obilovin. S výjimkou piva a obilovin se však i v těchto případech míra soběstačnosti snižuje. Zvyšuje se naopak závislost na dovozu ostatních komodit, což je smutné. Záporné saldo agrární přeshraničního obchodu dosáhlo vloni rekordních 47,5 miliardy korun, což je meziročně o 15 % více. Pokud Češi vyvážejí, tak spíše základní suroviny nebo živé maso namísto zpracovaných výrobků s přidanou hodnotou.
Obyvatelé České republiky toho vloni zase o něco více snědli, než si dokázali sami vypěstovat nebo vyrobit. Potvrdila to i česká statistická data z Českého statistického úřadu a bohužel potvrdila negativní trend stále klesající míry soběstačnosti České republiky v zemědělství a potravinářské výrobě. Celková spotřeba potravin dosáhla v roce 2019 celkem 796 kilogramů na obyvatele. Jde o nejvyšší hodnoty od roku 1993. Nárůst za hodnocené období byl o 65,5 kilogramu a meziroční o 6,9 kilogramu. Spotřeba se přitom zvýšila u většiny sledovaných kategorií potravin. Údaj zahrnuje také možné potravinové ztráty a odpady, které jsou odhadovány až na jednu třetinu spotřeby. Česká zemědělská a potravinářská produkce však nedokázala na tuto rekordní konzumaci zareagovat. Závislost na přeshraničním dovozu se tak zase zvýšila.
Záporné saldo pohybu agrárního zboží přes hranice bylo v rekordní výši 47,5 miliardy korun, meziročně se prohloubilo 14 %. Podílí se na tom především dovoz vepřového a drůbežího masa, vajec, brambor, ovoce a zeleniny. Soběstační jsme pouze ve výrobě obilovin, hovězího masa, mléka, cukru a piva. Ovšem i zde s výjimkou obilovin a piva míra potravinové soběstačnosti v posledních letech klesá. Češi mají více peněz na více jídla. Za zvýšenou spotřebou stojí do značné míry příznivý ekonomický vývoj. Zvýšila se ochota utrácet, rostly mzdy a naopak klesla nezaměstnanost, která byla na minimu 2 %.
To se odráží i ve skutečnosti, že zvýšená spotřeba nevedla k významnějšímu nárůstu výdajů domácností na potraviny a nealkoholické nápoje. Češi museli naopak ze svých peněženek vytáhnout více za bydlení, vodu a bohužel i energie. Historicky nejvyšší spotřeba na obyvatele byla loni dosažena u spotřeby rýže, a to 6,7 kilogramu. Dále u drůbežího masa 29 kilogramů, sýra 13,8 kilogramu, ostatních mléčných výrobků 35,2 kilogramu a jižního ovoce 37,5 kilogramu. Nárůst konzumace drůbežího masa má významný podíl na celkové zvýšené spotřebě masa, která činí 83 kilogramů. Nejoblíbenější vepřové naopak kleslo o 0,3 % na 43 kilogramů na osobu, spotřeba hovězího stoupla o 3,7 % na 9,1 kilogramu. Pokles spotřeby je naopak patrný v posledních několika letech u chleba, králičího masa, konzumního mléka a soli. Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů meziročně klesla o 4,7 litru, zhruba necelá 2 %. Naopak alkoholických nápojů se vypilo o 0,9 litru více, zhruba o 0,5 %. V tomto případě se na tom podílí především pivo, kterého jsme vypili celkem 146 litrů na osobu. O 14 kilogramů naopak narostla spotřeba ovoce, a to na 86,5 kilogramu. Téměř celé navýšení spotřeby šlo nicméně na vrub jižního ovoce, které dosáhlo rekordní hodnoty 37,5 kilogramu na obyvatele. Ovoce mírného pásma jsme snědli 49 kilogramů, z toho polovinu tvoří jablka.
Soběstačnost klesá, záporné obchodní saldo stoupá. Na rozdíl od spotřeby se nemění negativní trend z posledních let, a to stále se snižující potravinová soběstačnost České republiky u většiny komodit. Dnes se tomu říká potravinová bezpečnost. Ta se vyjadřuje podílem výroby a spotřeby na obyvatele. Soběstační jsme, jak již bylo zmíněno, pouze ve výrobě obilovin, hovězího masa, mléka, cukru a piva. To se logicky odráží i na již zmíněném rostoucím západním obchodním saldu, které vloni dosáhlo rekordních 47,5 miliardy korun.
Češi navíc vyváží především základní suroviny nebo živé maso namísto zpracovaných výrobků s přidanou hodnotu. Pěkně to ilustruje příklad pšenice a pšeničné mouky. Právě této mouky jsme v roce 2019 spotřebovali 97 kilogramu na obyvatele, ale soběstačnost dosáhla pouze 68 %. Komodita pšenice je přitom naším významným vývozním artiklem a vysoce kladnou přeshraniční obchodní bilancí. V roce 2019 jsme vyvezli pšenici za více než 8 miliard korun, přesto saldo pohybu pšeničné mouky přes hranice, tedy výrobků s přidanou hodnotou, je záporné a není tomu jinak ani teď. ***
