(3.30 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)

Co se týče... dlouhodobě nesoběstační jsme ve výrobě vepřového a drůbežího masa. V porovnání s rokem 1993 poklesla loni v prvním případě o 61 procentních bodů na 43 %, u drůbežího masa o 32 procentních bodů na úroveň 63 %, v případě hovězího masa je sice stále výroba o něco vyšší než spotřeba, nicméně hodnota potravinové soběstačnosti v posledních letech také nezadržitelně klesá. Vyvážíme živá zvířata, dovážíme maso. Přeshraničnímu obchodu pak vládne dovoz zpracovatelného masa nad vývozem živých zvířat. Do České republiky bylo loni dovezeno vepřové maso za rekordních 16 miliard korun, což je meziročně o 16,5 % více. Vloni bylo vepřové maso dokonce nejvyšší položkou agrárního dovozu. Naopak roste vývoz živých prasat a odchovaných selat.

Děkuji za pozornost a doufám, že něco pro ty zemědělce uděláte. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za vaše vystoupení. A nyní je na řadě s řádnou přihláškou pan poslanec Jan Síla. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přeji vám včasné dobré ráno. (Předsedající: Ó, děkujeme.) Chtěl bych dát návrh na velmi důležitý zákon, na projednání velmi důležitého zákona nejen pro SPD, ale i pro veškerý většinový lid tohoto státu, a je to návrh na ústavní zákon o celostátním referendu.

Zdůvodnění návrhu začnu známým citátem: Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie nebo oligarchie. To řekl již Sokrates.

Můžeme směle konstatovat, že takzvaná demokracie se u nás dostala do poslední fáze, kdy se například oligarchie snaží nařídit totalitní, protiústavní pandemický zákon, nebo povinné očkování vakcínami, na které není nynější mutace koronaviru již citlivá. Demokratia je starořecky síla nebo moc lidu. Vláda lidu je starořecky demarchos. Jak se dnes a denně přesvědčujeme, není důležité, kdo ve společnosti formálně vládne, ale kdo má skutečnou moc. Skupina, která má skutečnou moc, má zajištěný vyšší stupeň politických práv a svobod. Athény v dobách Perikla měly asi 315 000 obyvatel. Vlády se však zúčastňovalo jenom 60 000 mužů určitého věku, kteří nesměli pracovat. Ale tito měli pak rovná práva.

Podmínky pro fungování této demokracie, mimochodem s přívlastkem otrokářské, jsou: čas - je potřeba mít čas věnovaný občany k zabývání se věcmi veřejnými, jim čas zajišťovala existence otroků. Za druhé odlišné chápání svobody, již chápali jako svobodu kolektivní na rozdíl od současného prosazování individuální svobody. Vysokou vzdělanost občanů v oboru správy věcí veřejných, rétoriky, osobní integrity.

Politické pravomoci byly v 5. století před naším letopočtem v Athénách postupně rozděleny tak, že vlastně vládla rada pěti set, fungovala jako procedurální a přípravný výbor sněmu. Hlavní slovo měl lidový sněm, kterého se účastnili všichni svobodní občané, a drželi určitou míru zákonodárné, výkonné i soudní moci. Potom existovaly ještě porotní soudy, jež tvořili svobodní občané vybraní losem. Existoval zde také takzvaný ostrakismus, který sloužil k ochraně demokracie, ve kterém občané rozhodovali, zda nějaký demagog neohrožuje demokracii. Ostrakismus fungoval tak, že na lidovém sněmu každý při příchodu na sněm dostal střep hliněné nádoby, takzvaný ostrakon, na který napsal jméno politika, který by měl být odstraněn. Ten, co dostal nejvíce ostrakonů, byl na deset let vyobcován z města.

Současná obecná definice demokracie zní: forma vlády, ve které se podřizuje menšina většině a je uznávána svoboda a rovnoprávnost občanů.

Teď si probereme skutečný stav demokracie dneška, které mají plná ústa politici euroatlantické civilizace. Pokud by v takzvaných demokratických státech tato definice platila, co by zabránilo chudým, kterých je v každé společnosti většina, aby neodhlasovali vyšší daně bohatým a tyto prostředky neinvestovali do zdravotnictví, školství, bezpečnosti a veřejných služeb? V moderní době bývá demokracie zdůvodňována dvěma základními teoriemi - klasickou liberální Milla a konkurenční teorii demokracie Schumpetera. První vychází z premis z delegace o převádění úkolů voliči na volené zastupitel. Druhá více odráží skutečnou praxi. Volič si vybírá politické strany a po volbách na ně nemá již vliv. Zatímco první teorie spíše odráží koncepci demokratických hodnot, druhá přesněji popisuje skutečnou praxi.

Ve světě zásadní ekonomické nerovnováhy a koncentrace moci v rukou několika málo osob není a nemůže být pro skutečnou demokracii místo, protože skutečnou moc má v každé takzvané demokratické společnosti bohatá menšina.

Chtěl bych teď něco říct o přímé demokracii. Přímá demokracie, která navazuje, nebo která vlastně vysvětluje předmět mého příspěvku nebo mého navrženého bodu, má pozitivní nástroje a negativní nástroje. Pozitivní nástroj přímé demokracie je občanský podnět, lidová iniciativa, referendum a plebiscit. Negativní nástroje: odvolatelnost poslance, takzvaný imperativní mandát. Ten původní, jak jsem se zmiňoval, ostrakismus antického Řecka, se téměř už nepoužívá. Ale právo na odvolání politika vedlo například ve Švýcarsku k rozvoji demokracie, a sice tak, že toto právo dnes již není nutné používat, protože Damoklův meč visí nad každým politikem.

Nyní se oklikou dostáváme k vlastnímu referendu. Zákon o obecném referendu v České republice neexistuje, přestože je v ústavě proponován, ale politická reprezentace se od 90. let nebyla schopna shodnout na parametrech. Celostátní referendum se v Česku konalo pouze ohledně vstupu do Evropské unie. Pro jeho konání byl vydán zvláštní ad hoc ústavní zákon. V České republice existuje pouze zákon o místním referendu. Obecné referendum, jeho charakteristika je taková, že je zakotven v ústavě, návrh zákona je předložen k posouzení občanům. Může být závazné, nezávazné, povinné, nepovinné. Další referendum bych nazval fakultativní. V tomto případě přichází návrh na referendum buď z parlamentu, nebo je referendum iniciováno voliči, splňuje-li jejich hlasy příslušné kvorum pro vypsání tohoto druhu referenda. Toto referendum je nepovinné. Obligatorní referendum pro případy předepsané zákonem nebo ústavou, jedná se o referendum vypisované hlavně pro změny v ústavě, je závazné a je povinné. Ratifikační referendum umožňuje lidu se vyjádřit pro potvrzení přijetí či zamítnutí zákona. Dle působnosti se dělí na lokální a celostátní. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP