(3.40 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
A teď nějakou zmínku o tom, proč zrovna referendum, výhody, nevýhody. Za prvé při dostatečně velkém a správně vybraném vzorku bývají průměrní - takzvaní průměrní - lidé úspěšnější v odhadech než malá skupina expertů. Týká se to přitom právě těch nejsložitějších rozhodovacích kauz. Lidé se totiž rozhodují na základě nejen informací, ale i svých životních zkušeností. Výhodou rozhodování expertů může být možnost dobře prostudovat problematiku. Zásadní nevýhodou je však možnost korupce těchto expertů. Pokud není řádné vysvětlení problémů v médiích, jsou lidé zmanipulovaní a volí i proti svému zájmu. V politice jde vždy o něčí zájmy a veřejný zájem je až na posledním místě.
Otázky referenda musejí být dobře formulovány. Nejsnáze se záměr referenda zlikviduje právě otázkou.
Referendem, přímou volbou a odvoláním politiků lze řešit hlavní deficity nepřímé demokracie. Proto SPD prosazuje novelu Ústavy České republiky s cílem posílení prvků přímé demokracie v našem politickém systému.
Nyní si vás, kolegyně a kolegové, dovolím seznámit s důvodovou zprávou předloženého ústavního zákona o celostátním referendu, předloženého SPD.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku. Předkladatelé navrhují tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezena a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší. Od 1. ledna 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu - jak už jsem řekl - ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 ústavy nepřímo vyzývá. Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o obecném referendu nemají. - Myslím, ještě dvě další země to jsou.
Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním zamítnut. Vzhledem k tomu, že zákon, který ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, nemohlo být ani žádné obecné referendum.
Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.
Podstatou nyní navrhované právní úpravy je, že je jejím předmětem referendum a nikoliv plebiscit, jak je znám především z francouzské praxe Napoleona III. a Charlese de Gaulla. Zatímco plebiscit se omezuje na zásadní otázky, věci politiky, výkonu státní moci, jako je ústava či suverenita, referendum je širší a jeho předmětem jsou všechny politické otázky. Referendum má být proto předem neomezené, vyjma základních povinností státu vnitrostátních i mezinárodních. Návrh zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice jako i v každé demokracii jsou občané, kteří buď svou moc delegují na své zástupce, nebo ji vykonávají přímo. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar, je možné ho darovat pouze dobrovolně. Dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným, ukradeným mandátem.
Právo hlasovat v referendu má každý občan České republiky. Jde o občany, kteří nejpozději v den konání referenda dosáhli zletilosti. Rozhodnutí v referendu je přijato, pokud se pro ně vysloví nadpoloviční většina hlasujících, jestliže se zároveň referenda zúčastnilo alespoň 20 % občanů České republiky oprávněných v referendu hlasovat.
Ustanovení čl. 10a ústavy je k navrhované právní úpravě referenda ve vztahu lex specialis. Na referendum vyhlášené na základě ústavního zákona ve smyslu čl. 10a ústavy, to je za účelem vyjádření souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, kterou se přenesou některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, se právní úprava obsažená v tomto předloženém návrhu ústavního zákona o celostátním referendu nepoužije a bude se postupovat podle zvláštního ústavního zákona podle čl. 10a ústavy. Postup podle zvláštního ústavního zákona je v tomto speciálním případě zvolen proto, neboť podle čl. 10a ústavy se rozhoduje o přenosu některých konkrétních pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, a je na posouzení a rozhodnutí ústavodárce, zda k ratifikaci konkrétní mezinárodní smlouvy, kterou se přenáší některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, bude třeba souhlasu Parlamentu, nebo zda bude přijat ústavní zákon, který stanoví, že k ratifikaci bude třeba souhlasu daného v referendu. K vyhlášení referenda podle čl. 10a ústavy by mohlo být přistoupeno například při přenosu dalších pravomocí orgánů České republiky na Evropskou unii. Právní úprava obsažená v tomto návrhu ústavního zákona se nepoužije ani na referendum ve věci výpovědi mezinárodní smlouvy podle čl. 10a ústavy.
V právních řádech vybraných evropských zemí je institut celostátního referenda upraven následovně.
Francie. Francouzská ústava na celostátní úrovni rozlišuje takzvané ústavní a legislativní referendum. Legislativní referendum je zakotveno v čl. 11 francouzské ústavy. Tento článek umožňuje prezidentu republiky na návrh vlády nebo na společný návrh obou komor Parlamentu předložit občanům návrh zákona. Takovým návrhem zákona lze upravovat otázky týkající se organizace veřejné moci, reforem národních hospodářských, sociálních a environmentálních politik a veřejných služeb, které k nim přispívají, a schválení ratifikace mezinárodní smlouvy mající vliv na fungování orgánů za podmínky, že mezinárodní smlouva není v rozporu s francouzskou ústavou.
Od 1. ledna 2015 může být k těmto otázkám uspořádáno referendum takzvané sdílené iniciativy. Lze jej vyhlásit na základě iniciativy pětiny členů Parlamentu, která musí být podpořena desetinou voličů zapsaných na seznamech voličů. Tato iniciativa má formu návrhu zákona a nesmí derogovat ustanovení právního předpisu v době jednoho roku od jeho vyhlášení. Referendum ke stejnému návrhu je možné konat po uplynutí dvou let od konání referenda, v němž návrh nebyl schválen. Byl-li návrh schválen, zákon je automaticky přijat. Toto referendum je blíže upraveno v ústavním zákoně č. 2013-1114 ze dne 6. prosince 2013 o použití čl. 11 francouzské ústavy.
Ústavní rada přezkoumává ve lhůtě jednoho měsíce od předložení návrhu zákona veškeré výše uvedené podmínky. Dále přezkoumává rozpor s francouzskou ústavou. O těchto otázkách ústavní rada rozhoduje odůvodněným rozhodnutím. Začátek období sběru podpisů voličů je stanoven do měsíce od zveřejnění rozhodnutí ústavní rady o splnění podmínek referenda. Sběr podpisů trvá devět měsíců a provádí se v elektronické formě. Zpětvzetí podpisu není možné. Voličům je prostřednictvím největších obcí v každém kantonu umožněn přístup k elektronickým službám, kterými mohou podpořit návrh zákona. Ústavní rada zajišťuje řádnost celého procesu sběru podpisů a také přezkoumává všechny stížnosti. ***
