(6.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Teď budu opět citovat, a to jak fungovala média za socialismu. Myslím si, že asi většina z vás s tím má, jak už jsem jednou říkal, své osobní zkušenosti, a myslím si, že tu podobnost s tou současnou situací tam potom začnete vidět, pokud ji tedy budete chtít vidět. Budování socialismu si v Československu prožily tři generace a každá z nich jako by symbolizovala jednu historickou etapu téhle doby. Ta první žila v době radostného budování nové nekapitalistické společnosti, kolektivizace, budovatelských písní, procesů s agenty imperialismu a také lásky a vzápětí hlubokého zklamání z osobnosti Josifa Vissarionoviče Stalina. Druhá vyrůstala v době liberalizace života, kdy k nám pronikali Beatles a rock and roll. Mládež se vysmívala úderníkům, otevřeně se kritizovala 50. léta, každý znal spoustu vtipů na socialismus a do života lidí vstoupila televize. Jenže pak se všechno sesypalo jako domeček z karet a na Václavském náměstí se objevily sovětské tanky. Třetí generace národa poznala normalizaci. Nebyla sice tak drsná jako ta po druhé světové válce, ale byla. Lidé si dál žili po svém, mladí snili o vlastním, leč nedostupném bytě, na trhu se objevily škodovky, jezdilo se na dovolenou s Čedokem nebo ROH a radost dělali národu hokejisté a fotbalisté, rozhodně víc než komunistické vedení země. Bahnitá nehybná tůně, do níž nikdo nedokázal pořádně nahlédnout. A po Únoru 1948 převzali komunisté kontrolu nad médii velice snadno. Pokud totiž chcete připravovat revoluci, je třeba vždycky držet v rukou nejen nástroje pro zdárný průběh, ale hlavně pro její pokračování.
Z hlediska propagandy by se tedy zdálo, že je třeba zajistit si vliv v redakcích novin. Jenže to je omyl. V revoluci je důležitější ovládnout prostředky, jimiž se ideologie šíří, a to komunisté věděli. V případě novin to byly tiskárny a také papírny. K čemu je, pokud píší redaktoři ideologicky správně laděné články, pokud noviny nevyjdou a nelze je distribuovat? A tak dále, a tak dále. Opět navážu na současnost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já jenom zopakuji, že zdůvodnění bodu by nemělo nahrazovat zprávu předkladatele bodu. Stačí stručné zdůvodnění. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za námět. Jsem za něj vděčný.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vedu vás k pořádku v souvislosti s jednacím řádem.
Poslanec Zdeněk Kettner: Ano, pane předsedající. Ještě jednou děkuji za váš názor. Protože jsem fyzik, tak navážu na ten váš pojem stručně. To já jako fyzik nemám rád. Co je stručně? Deset sekund, deset minut, deset hodin? Je to relativní. Já jako fyzik potřebuji fyzikální veličiny, potřebuji jednotky, to znamená přesný, časově měřitelný údaj. To je potom skutečně objektivní. Pokud není zavedený nějaký objektivní údaj, tak jsme zase u té subjektivity. A k subjektivitě bychom neměli sklouzávat, protože subjektivní názory je potom bohužel cesta k té totalitě, ke které samozřejmě, předpokládám, nikdo z nás nechce dospět.
Pak tady máme moderní média. Nebojte se, je to předposlední bod a to jsou moderní média. Rozhlas prý, opět budu citovat, už není v čase internetu a jeho různých vychytávek moderní médium. Ale prosím, nebuďme tak pyšní a soustředění jen na nepatrnost našeho přítomného okamžiku. Lidé žijí na této planetě už několik milionů let, komunikují desítky tisíc let. Verbální přenos informací má za sebou tisíce let a ten psaný a tištěný řadu staletí. Kolik let za sebou mají internet a sociální sítě? To je tak nepatrný časový úsek, že se to snad ani nedá na hodinách běhu téhle planety vyčíst. Je důležité, čím více smyslů najednou se na komunikaci podílí, tím tu informaci lépe vstřebáme. Ale pozor, dnes si mnozí matadoři sociálních sítí myslí, že Einstein byl proti nim duševní mrzák, a oblažují nás příspěvky typu: to bych rád viděl ty ... píp, nechci použít vulgární slovo, nečteš ty náhodou Mateřídoušku? Pak to univerzální anglické všeobjímající slovo, všeobjímající nadávka. Takže více techniky neznamená v komunikaci bystřejší úsudek či více inteligence. Dobrá, ale my nemůžeme ani nějakým způsobem soudit. Já nemůžu, je to zase subjektivní pocit: ty jsi hlupák, ty tomu nerozumíš, já tomu rozumím lépe. Co mi dává to oprávnění, tu pravomoc někoho nějakým způsobem zostouzet?
Já neustále slyším, že voliči SPD jsou takoví a makoví, že každá strana má určitý typ voličů. Stejně jako máte průřez, průměrná inteligence celé populace, tak naprosto stejným způsobem by se to dalo aplikovat na voliče, to znamená, každá politická strana má vysokoškolsky vzdělané, středoškolsky vzdělané, s výučním listem. A jsme zase u té statistiky. Když budu chtít nějakým způsobem pohanit, mám k dispozici ta média, tak udělám nějaký průzkum, udělám statistiku tak, aby to vypadalo, že nějaká strana má ty voliče pouze hloupé. A je to takové, protože nikdo nechce být samozřejmě hloupý, z podstaty lidského chování. To znamená, že už je to taková ostrakizace. Ne, prostě já nemůžu tuto stranu, já se k tomu ani nesmím přihlásit, že tuto stranu volím, protože bych byl stejně špatný a hloupý, jako jsou oni, jak mi to říkají v těch médiích. A jsme zase u té svobody. Pokud v těch médiích bude jenom jednotný názor, že jedna strana je taková a maková a není možnost nějakého protikladu, informace z té druhé strany, zase už je to selektivní a o svobodě myšlení si můžeme nechat jenom zdát.
Takže já už tedy budu končit. Znovu tedy pro pořádek zopakuji téma toho bodu, které jsem říkal hned na začátku, a bylo by to téma Diskuse na téma omezování svobody projevu, myšlení a role médií. Děkuji za pouze jedno přerušení a přeji hezký den. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Radovan Vích. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radovan Vích: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dobré ráno. Já bych chtěl navrhnout do pořadu této schůze nový bod s názvem Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, který je v systému uložen pod sněmovním tiskem č. 22.
Teď odůvodnění tohoto zákona, nebo této novely, nebo návrhu tohoto zákona. V současné době zná náš právní řád ve smyslu zákona o daních z příjmů několik druhů slev a zvýhodnění v oblasti daně z příjmu fyzických osob. Tou z nejznámějších a univerzálních je takzvaná základní sleva na poplatníka. Dále zde existuje sleva na druhého manžela, slevy pro zdravotně postižené pracující, to je konkrétně sleva na invaliditu prvního a druhého stupně, sleva na invaliditu třetího stupně, sleva pro držitele průkazů ZTP/P, tedy zvlášť těžce postižení s průvodcem, a sleva na pracujícího studenta. Takzvaná daňová zvýhodnění na děti činí 15 204 korun ročně na jedno dítě, u držitele průkazu ZTP/P je to dvojnásobek, 22 320 korun ročně na dvě děti, u držitelů průkazů ZTP/P je dvojnásobek, a 27 840 korun ročně na třetí a každé další dítě v rodině, u držitelů ZTP/P opět dvojnásobek.
Cílem navrhované úpravy je významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilního čistého příjmu pro daňové poplatníky, konkrétně pro pracující rodiče, jejich rodiny, rodinné příslušníky a děti, o které pečují a které vyživují, a s tím úzce související zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to zejména rodin s více dětmi, a v neposlední řadě taktéž snaha o to, aby pracující rodiče a rodiny nebyli nuceni často velmi ponižujícím, složitým a mnohdy i neúspěšným způsobem žádat o dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi jen proto, aby zabezpečili základní životní potřeby pro sebe a pro své děti. ***
