Dlouhodobým cílem návrhu je pak podpora pozitivního propopulačního a demografického vývoje české společnosti, to znamená zejména podpora dlouhodobého, nejlépe stálého a stabilního zvyšování porodnosti, což je žádoucí trend jednak z obecného společenského hlediska, ale také z pohledu makroekonomického, například v souvislosti s udržením či zkvalitněním a posílením našeho sociálního systému, zejména pak jeho důchodové složky. Jinými slovy se jedná o klíčový zájem ve smyslu budoucího vývoje české společnosti tak, aby zde bylo dlouhodobě zajištěno financování sociálních transferů, na prvním místě takzvaných mandatorních sociálních výdajů, především pojistných sociálních dávek, i dalších součástí vyspělého systému naší sociální politiky a sociálních služeb, a to i v širším smyslu slova včetně financování zdravotní péče, školství a dalších důležitých veřejných politik.

V souvislosti s celkovou filozofií návrhu považuji za důležité zmínit výsledky průzkumu agentury NMS Market Research z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí další dítě výhradně z finančních důvodů kvůli nedostatku financí a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení takzvané mateřské, neboli peněžitá pomoc v mateřství, a rodičovského příspěvku. 18 % respondentů by pak jeho největší pomoc vnímalo právě zvýšením daňového zvýhodnění na děti.

Navrhovaná opatření neznamenají pro žádného nyní pracovně aktivního plátce daně z příjmu zhoršení jeho současné situace a naopak pro vysoké množství plátců daně z příjmů znamenají snížení reálně odváděných daní, a tedy zvýšení jejich čistých příjmů. V případě daně z příjmu na úrovni Evropské unie platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států Evropské unie. I z tohoto důvodu se orgány Evropské unie, pokud jde o daně, věnují zejména úpravě výběru daní nepřímých, tedy spotřební daně DPH, a to zvláště těm jejich aspektům, které mají mezinárodní charakter a které jsou obhajitelné z hlediska projektu evropského, neboli unijního vnitřního trhu - například zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům a podobně.

Přímý finanční dopad navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze zcela přesně a beze zbytku detailně odhadnout a formulovat. Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatření poklesnou příjmy státu a veřejných rozpočtů v oblasti přímých daní, konkrétně co se týče objemu výběru daně z příjmu fyzických osob. Ještě významněji by ovšem přímé negativní dopady navrhovaného opatření na příjmy státního rozpočtu a potažmo na rozpočty krajů a obcí v rámci takzvaných sdílených daní kompenzoval vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní, tedy DPH, spotřební daně, v důsledku postupného zvýšení koupěschopné poptávky domácností.

Pokud vyjdeme z posledních relevantních dat Českého statistického úřadu o sčítání lidí, domů, bytů a domácností a o počtech rodin s jedním, dvěma, třemi a více dětmi, lze rámcově propočíst a dovodit u vědomí pravděpodobnosti různých odchylek, způsobených mimo jiné časovým vývojem a průběžnými neustálými změnami některých z těchto dat, že celkový předpokládaný objem propadu výběru daně z příjmu fyzických osob v důsledku předkládaného návrhu zvýšení jednotlivých daňových zvýhodnění na děti a kompenzovaný zvýšeným výběrem daní jiného typu by mohl činit zhruba 40 miliard korun ročně. Samozřejmě s tím, že toto je odhad, který plně nezohledňuje například ukončení a přerušení studia u dětí, pohyby na trhu práce, růst a pokles nezaměstnanosti, počty nezaopatřených dětí v náhradní péči, počet osob s nulovou daňovou povinností a tak dále.

Obdobně teze platí i v případě dopadu navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, kde dle zákona o rozpočtovém určení daní lze očekávat na jedné straně alikvotní propad na straně příjmů, to znamená u rozpočtu krajů o 8,92 % a u rozpočtu obcí o 23,58 % z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů. To je, že u krajů by šlo zhruba o propad o 3,5 miliardy ročně a u obcí o 9,5 miliardy ročně a na straně druhé zase o růst objemu příjmů rozpočtů těchto územně samosprávných celků v rámci podílů z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Pro podnikatelské prostředí by toto opatření znamenalo významný stimul, v první řadě ve smyslu očekávatelného znatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů dost výrazně stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru, a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka mnoha zaměstnavatelů po pracovní síle.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi tedy krátce shrnout tento návrh, který se týká zvýšení daňových zvýhodnění na vyživované děti, což je specifická forma slevy na dani v české legislativě, která jako dosud jediná umožňuje vznik takzvaného daňového bonusu, tedy situace, kdy čistý příjem poplatníka může být vyšší než jeho hrubý příjem a kdy jeho daňová povinnost má zápornou hodnotu a kdy naopak obdrží v daňovém vyrovnání další peníze navíc. Cílem této mé navrhované úpravy je významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilních čistých příjmů pro daňové poplatníky, konkrétně pro naše pracující rodiče, pro jejich rodiny, rodinné příslušníky a pro děti, o které pečují a které vyživují. S tím samozřejmě úzce souvisí snaha o zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to zejména rodin s více dětmi, a taktéž snaha o to, aby pracující rodiče a jejich rodiny nebyli nuceni často velmi ponižujícím a složitým, mnohdy neúspěšným způsobem, žádat o dávky státní sociální podpory, z čehož o sociální dávky pomoci v hmotné nouzi jen proto, aby zabezpečili základní životní potřeby pro sebe a pro své děti, což se nyní, v době raketového růstu cen energií i cen dalších životních nákladů, stává čím dál aktuálnější.

V souvislosti s filozofií našeho návrhu si dovolím ještě zmínit výsledky průzkumu agentury NMS Market Research, a sice z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí další dítě výhradně z finančních důvodů a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. A doplním k tomu ještě komentář hlavní ekonomky Raiffeisen Bank Hany Horské, která uvádí, že nejvíce rodin se třemi a více dětmi je nyní mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním a naopak nejméně mezi vysokoškoláky. Pokud by tedy stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit na střední vrstvu, což je přesně i ambicí tohoto mého návrhu. A právě ze zmíněných důvodů je zde nejcitlivější podpora adresovaná pracujícím rodičům pečujícím o tři a více dětí.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, uvědomuji si, že tento návrh na jedné straně oslabí příjmy státního rozpočtu v položce výběru daně z příjmů, ale současně velkou část objemu těchto prostředků vrátí do ekonomiky v podobě zvýšeného výběru nepřímých daní v důsledku vyšší kupní síly a spotřeby pracujících rodin, a hlavně jde o klíčovou investici do pracujících lidí a do naší budoucnosti, o budoucí sílu, stabilitu a prosperitu našeho státu a jeho obyvatel. Prosím vás o zařazení tohoto návrhu zákona jako jednoho z bodů pořadu této schůze. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvu. Dnes se z jednání poslanecké schůze z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Robert Stržínek. Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Lucie Šafránková. A i ten druhý bod je váš, paní poslankyně. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Lucie Šafránková: Já vám děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezké dobré ráno. Navrhuji zařadit na program dnešní schůze náš návrh na změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi, pro který se již v minulém volebním období, kdy zde byl projednáván poprvé a dostal se až do třetího čtení, vžilo neformální označení návrh na ukončení zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými. Jedná se o sněmovní tisk č. 3.

Je nepopiratelné, že současné legislativní nastavení čerpání sociálních dávek a fungování tohoto systému v praxi umožňuje v mnoha ohledech účelové jednání jejich příjemců a žadatelů o ně, chování a jednání, které je na hraně zákona či za ní, chování a jednání, které je jednoznačně za hranou dobrých mravů, chování a jednání, které vede k tomu, že jsou tyto dávky vypláceny mnohdy zcela mimo jejich zákonný účel a smysl. Panuje na tom shoda napříč odbornou veřejností i napříč úřady práce, které tyto dávky administrují, i napříč sociálními odbory úřadů místní veřejné správy, se kterými jsme o tomto návrhu vedli dlouhosáhlé jednání. A potvrzují to i výsledky kontrol těchto orgánů. Úřad práce například sdělil, že na základě rozsáhlé kontroly osob v jeho evidenci čerpajících sociální dávky, které uváděly, že nemohou plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci či úrazu, zhruba 25 % z nich porušovalo příslušná opatření anebo nepokrytě podvádělo. Tyto sociální dávky jsou tedy v mnoha případech zneužívány jednak v důsledku podvodného jednání žadatelů o ně a taktéž i z důvodů mnoha mezer v předmětných zákonech, které jejich čerpání upravují. ***