(7.10 hodin)
(pokračuje Iveta Štefanová)
Materiální zainteresovaností soudních exekutorů na výsledcích exekuce došlo nepochybně ke zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, ovšem především na úkor postavení dlužníků. Exekuční řád samozřejmě předpokládal, že dostatečným prvkem dávajícím limity finanční motivace exekutorů budou relativně podrobná procesní pravidla. Tento předpoklad se ovšem nenaplnil. Exekutorské úřady se v mnoha případech staly státem ve státě a jejich postup mnohdy ignoroval nejenom práva dlužníků, ale mnohdy i oprávněné zájmy věřitelů. Stát přijetím této právní úpravy rezignoval na svou úlohu zajistit výkon rozhodnutí a selhal ve snaze zajistit efektivní výkon exekucí prostřednictvím soudních vykonavatelů, tedy státních úředníků. Výkon rozhodnutí zajišťovaný státním úředníkem přitom v té době bezproblémově fungoval v mnoha zemích.
Dnes se v České republice vytvořila silná exekuční lobby, přičemž její součástí je nejenom ekonomicky silná kasta soudních exekutorů, ale též na ně navázaná advokacie, banky, společnosti zajišťující splátkový prodej čehokoli a další subjekty. Tato silná vlivová skupina samozřejmě brzdí snahy o posílení pozice dlužníků a zkrocení činnosti exekutorů. Navzdory této skutečnosti se v posledních letech podařilo prosadit dílčí změny, které mírně omezují moc exekutorů. Stávající právní úprava je však nadále vedena principem finanční zainteresovanosti exekutorů, kdy tento z lidské přirozenosti zpravidla vždy převáží.
Negativní jevy spojené s činností soukromých exekutorů, jak byly popsány výše, podle našeho názoru odůvodňují vrácení exekucí zpět do rukou státu. Tato změna na stát a jeho aparát samozřejmě klade zvýšené nároky v tom směru, aby nalezl efektivní způsob motivace státních úředníků k rychlému průběhu exekucí, který přitom nevyvolá podobné negativní efekty, jak tomu bylo v případě soudních exekutorů. Zrušením úpravy tehdy přijaté dojde k návratu k úpravě před rokem 2001. Na státním aparátu pak bude, aby prostřednictvím legislativních a organizačních opatření tento efektivní a vůči dlužníkům i věřitelům spravedlivý výkon rozhodnutí zajistil.
Podstatou předpokládané právní úpravy tak jsou především zrušovací ustanovení, kdy dochází ke zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. V konečném výsledku se bude jednat o dosti rozsáhlou novelizaci, protože v souvislosti s přijetím exekučního řádu došlo k novelizaci mnoha zákonů a v průběhu platnosti úpravy došlo ke změně dalších zákonů souvisejících s exekucemi prováděnými soudními exekutory a jejich postavením. V právních předpisech, v nichž bude docházet ke zrušení a úpravě ustanovení navázaných na exekuční řád a soudní exekutory, je třeba legislativně technicky vypustit všechny vazby na tento zákon a tyto instituty, v jednotlivých zákonech naformulovat přechodná ustanovení.
Právní akty Evropských společenství neupravují problematiku řešenou tímto zákonem, neboť se jedná o oblast upravenou právními řády jednotlivých členských států Evropské unie. S těmito právními úpravami je pak tato zákonná úprava srovnatelná a představuje řešení, které zcela odpovídá moderním evropským legislativním trendům, jakož i všem principům právního státu.
Tímto návrhem SPD se předpokládá personální posílení dotčených soudů, přičemž toto by mělo být zajištěno v rámci přesunu z těch oblastí státní správy, ve kterých došlo v minulých šesti letech k nárůstu počtu úředníků, a to i o několik desítek tisíc. Zvýšené nároky na výdajovou stránku související s personálním posílením budou kompenzovány příslušnými poplatky. V sociální oblasti dopady budou pozitivní, když v důsledku odstranění stávající zvůle soudních exekutorů dojde ke snížení počtu fyzických osob, které se ocitnou ve finančních potížích. Z tohoto důvodu žádám, aby byl tento bod zařazen jako další v pořadí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Radek Rozvoral. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi navrhnout zařadit mimořádný bod, a to projednání ústavního zákona, kterým se mění Ústava České republiky, sněmovní tisk 7, přímá volba starostů a hejtmanů. Hnutí SPD navrhuje tuto novelu ústavy s přesvědčením, že následné přijetí prováděcích předpisů o přímé volbě starostů a hejtmanů povede ke kvalitnější demokracii a obrodě správy věcí veřejných v České republice. Od přímé volby je současně předjímáno zdůraznění osobní odpovědnosti osoby primátora, starosty nebo hejtmana a vyšší stabilita systému obecních a krajských zřízení. Nejvíc dojde k podstatnému posílení důvěry občanů, kterým se tak vrátí nutný pocit a zájem, že se podílejí na správě věcí veřejných a skutečně o nich sami rozhodují, což by mělo podstatně zvýšit i volební účasti.
Návrh zákona vychází ze tří analýz, které byly zpracovány na vládní úrovni, a četných odborných pojednání týkajících se výkonu přímé demokracie. První analýzou je analýza zavedení přímé volby starostů. Zde bylo jasně řečeno, že přímá volba starosty musí být spojena i s posílením jeho pravomocí, jinak by změna byla jen formální. Splněním tohoto požadavku dojde ke zvýšení osobní odpovědnosti starosty voličům v obci. Bude mít vyšší rozsah pravomocí, neboť by měl disponovat pravomocemi, které si nebude moci zastupitelstvo vyhradit. Dále bylo konstatováno, že je žádoucí změnit ústavu zejména proto, že ústava nezmiňuje jiný orgán obce než zastupitelstvo. Rovněž jsou označeny přínosy spočívající v nejširším zapojení občanů do správy obce a ve vyšším stupni odpovědnosti starosty.
Analýza zároveň upozorňuje na možnost vzniku konfliktu mezi přímo voleným starostou a přímo voleným zastupitelstvem, čemuž je nutné se vyhnout správným rozdělením kompetencí. V předmětné analýze je pojednáno analogicky i o přímé volbě hejtmanů, kdy významným příkladem je předmětné zakotvení v Ústavě Slovenské republiky a v zákoně č. 302/2001 Sb. V analýze slučitelnosti návrhu legislativních změn nezbytných pro přímou volbu starostů v malých obcích ve volbách v roce 2014 s ústavním pořádkem České republiky se dochází k závěru, že pokud by měl mít přímo volený starosta na základě zákona vyhrazen okruh věcí, o kterých by tak nemohlo rozhodovat zastupitelstvo, muselo by před přijetím takové zákonné úpravy dojít ke změně čl. 101 odst. 1 a čl. 104 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky, které dnes počítají v územní samosprávě s rozhodující úlohou zastupitelstva obce, které má rozhodovat o všech věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu kraje.
Třetím materiálem je mezinárodní srovnávací analýza přímé volby starostů a věcný záměr ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento věcný záměr předpokládal změnu čl. 101, 102 a 104 Ústavy České republiky. Nezbytnost ústavních změn byla podle něho dána skutečností, že na základě čl. 101 odst. 1 a čl. 104 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky by zastupitelstvo mělo mít možnost rozhodovat o jakékoli otázce spadající do samostatné působnosti. Pokud by tedy byly zavedeny vyhrazené pravomoci přímo voleného starosty, měla by s tím Ústava České republiky v těchto ustanoveních počítat. ***
