(7.00 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Proto je třeba v těchto zákonech, zejména v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, provést takové změny, které popsanou praxi ukončí anebo ji alespoň minimalizují. Změny, které by mimo jiné zaměstnancům úřadů práce také umožnily efektivnější kontrolu oprávněnosti čerpání sociálních dávek. Změny, které by současně vedly k významné úspoře veřejných prostředků. Obdobně je nutné provést podstatné změny v zákoně o státní sociální podpoře, zejména co se týče pravidel pro čerpání příspěvku na bydlení, a taktéž i v zákoně o životním a existenčním minimu, který definuje, jaké typy příjmů se zohledňují v posuzování žádostí o příslušné sociální dávky.
Navrhované úpravy nezakládají naprosto žádné negativní dopady na státní rozpočet ve smyslu zvýšení veřejných výdajů. Naopak, jejich přijetím by došlo ke snížení veřejných výdajů zhruba v řádu až jedné miliardy korun ročně. Navrhované změny rovněž mohou být a budou pro mnoho osob nevyhnutelnou motivací k hledání si zaměstnání a obstarávání si příjmů zejména vlastní prací, což povede i ke zvýšení příjmů státu z příslušných daní a odvodů.
Dalším cílem a záměrem našeho návrhu je i snaha nevytvářet prostřednictvím systému sociálních dávek prakticky trvalou závislost určitých skupin občanů na nich a ztrátu jejich pracovních návyků, což ve svých důsledcích vede pouze k prohlubování sociálního vyloučení těchto příjemců sociálních dávek bránícímu jejich sociální reintegraci. Není přece možné tolerovat stav, kdy mnoho osob čerpá sociální dávky neoprávněně a kdy jsou nedobrovolně financováni a sponzorováni z peněz poctivě pracujících daňových poplatníků. Zkrátka sociální dávky musí sloužit hlavně jako přechodná finanční pomoc občanům v krátkodobé existenční tísni. Občanům a rodinám s nízkými pracovními příjmy a občanům, kteří z objektivních důvodů již pracovat nemohou, nikoli jako výpalné pro ty, kdo se celý život úmyslně vyhýbají práci, anebo jako snadný a bezpracný zdroj příjmů pro takzvané obchodníky s chudobou či pro některé neziskové organizace napojené na veřejné penězovody v sociální oblasti.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás prosím o zařazení tohoto bodu.
Dále také navrhuji zařadit na program dnešní schůze projednání návrhu skupiny poslanců hnutí SPD na změnu zákona o sociálních službách. Jedná se o sněmovní tisk číslo 9. Jde o návrh, jehož podstatou je snaha o zvýšení příspěvku na péči zdravotně postiženým osobám v prvním a druhém stupni závislosti. Těmto osobám byl příslušný příspěvek zvýšen před šesti lety, v roce 2016, a to i pouze o zhruba 10 %, zatímco ve třetím a čtvrtém stupni závislosti byl v poslední době tento příspěvek, a je to tak správné, zvyšován citelněji a markantněji. Jen pro vaši bližší představu, nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti mají ve věku do 18 let osoby, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejsou schopny zvládat tři základní životní potřeby, a ve druhém stupni závislosti osoby, které nezvládají čtyři až pět základních životních potřeb. Ve věku nad 18 let pak mají nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti osoby, které nejsou schopny zvládat tři až čtyři základní životní potřeby, a ve druhém stupni osoby, které nezvládají pět až šest základních životních potřeb. Čili jde o osoby s docela vážnými zdravotními hendikepy a životními omezeními. Pro přiznání příspěvku na péči se posuzuje schopnost zvládat deset základních životních potřeb: mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a u osob nad 18 let je to ještě péče o domácnost. Dosavadní výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za jeden kalendářní měsíc 3 300 korun, jde-li o stupeň jedna, a 6 600, jde-li o stupeň dvě. Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let pak aktuálně činí za kalendářní měsíc 880 korun, jde-li o stupeň jedna, což je něco naprosto neakceptovatelného, když si uvědomíme, že jde o osoby, které nezvládají až čtyři základní životní potřeby, a 4 400 korun, jde-li o stupeň dva.
Stále výrazněji se tak otevírá finanční propast mezi výší příspěvku na péči u osob v prvním a druhém stupni závislosti na straně jedné a u osob ve třetím a čtvrtém stupni závislosti na straně druhé, přičemž současná výše příspěvku u té první skupiny zdravotně postižených osob, to znamená u osob s lehkou a středně těžkou závislostí, je už absolutně nedostatečná zejména v některých z těchto kategorií a nemůže osobám v domácí péči v žádném případě zajistit pořízení odpovídající kvalifikované péče, pomoci či asistence. Nehledě na to, že hranice mezi jednotlivými stupni závislosti je opravdu často jen velmi tenká a minimální.
Důsledkem absolutní nedostatečnosti výše těchto typů a druhů příspěvků je potom mnohdy i umisťování osob závislých na péči druhých z jejich přirozeného domácího a rodinného prostředí do různých zařízení pobytových sociálních služeb, což nelze hodnotit rozhodně jako pozitivní trend, a to nejen z ekonomického hlediska veřejných rozpočtů. Proto tedy navrhujeme zvýšit příspěvek na péči u osob do 18 let věku o 50 % v prvním stupni závislosti z 3 300 korun měsíčně na 4 950 korun měsíčně a ve druhém stupni závislosti z 6 600 korun na 9 900. A dále zvýšit příspěvek na péči u osob v prvním stupni závislosti nad 18 let o 200 % ze současných 880 korun alespoň na 2 640 měsíčně. U osob starších 18 let ve druhém stupni závislosti pak navrhujeme zvýšení tohoto příspěvku opět o 50 % ze současných 4 400 na 6 600 měsíčně.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás prosím, zařaďme tyto body, protože jsou pro naše občany nesmírně důležité. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za přednesení vašich návrhů. Zdravím všechny kolegy a přebírám řízení schůze. A vyzývám paní poslankyni Ivetu Štefanovou, aby se ujala slova s řádnou přihláškou k návrhu programu. Děkuji. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji zařazení mimořádného bodu na pořad této schůze, a to bod s názvem Zákon o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti se zrušením soudních exekutorů, jedná se o sněmovní tisk číslo 5, a to z toho důvodu: Přijetím exekučního řádu v roce 2001 došlo k rozšíření tehdy existujících druhů exekucí o další druh exekuce prováděný soudními exekutory podle exekučního řádu, tehdy koncipovaného jako zvláštní právní předpis ve vztahu k obecné procesní úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Exekuční řád delegoval část pravomoci soudu, a to výlučně tu, která je uplatňována po vydání soudního rozhodnutí, případně rozhodnutí jiného státního orgánu, a to při zachování pravomoci soudu, popřípadě jiných státních orgánů i pro oblast výkonu rozhodnutí dle úpravy obsažené v občanském soudním řádu. Dosavadní druhy exekucí vykonávané do té doby soudy či jinými státními orgány tak zůstaly zachovány beze změny.
Zavedením institutu soudního exekutora bylo sledováno především zrychlení procesu vymáhání pohledávek, o nichž bylo příslušným subjektem pravomocně rozhodnuto. Soudní exekutor je vlastně státem jmenovaná a zmocněná osoba k výkonu exekuční činnosti. Cílem nově zakotvené regulace tak bylo za pomoci materiální zainteresovanosti soukromého subjektu vpustit do procesu výkonu rozhodnutí subjekt, který ve svém vlastním zájmu bude usilovat o co nejrychlejší vymožení rozhodnutí s co nejvyšší výnosností pro oprávněné subjekty. Motivací soudního exekutora ke zvýšenému výkonu je tak především jeho odměna. ***
