(7.40 hodin)
(pokračuje Karel Sládeček)
Předkládaný návrh zákona má za cíl zejména zabránit nárůstu platů poslanců a senátorů ideálně od počátku roku 2022, podle schválení tohoto zákona, do roku 2025, aby nedošlo k jejich zvýšení. Je to z toho důvodu, že se Česká republika a její občané stále ještě potýkají s ekonomickými dopady opatření proti koronaviru SARS-CoV-2, se zvyšujícími se cenami zboží a služeb a nejnověji se skokovým nárůstem cen energií. Poslanci a senátoři a někteří další představitelé státní moci by tím mohli ukázat svou soudržnost s ostatními českými občany. Řešením, které nezvýší jejich platy a zároveň neohrozí jejich dlouhodobé osobní závazky, je zmrazení jejich platů na stejnou výši, jakou měli v roce 2021.
Platný právní stav, co se týče platů poslanců a senátorů, se řídí zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu se určí jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce. Platová základna pak činí u poslanců, senátorů a některých dalších představitelů státní moci od 1. ledna do 31. prosince daného kalendářního roku dvaapůlnásobek průměrné nominační (nominální) měsíční mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.
Novelou č. 587/2020 Sb. byla platová základna na rok 2021 zafixována pro představitele státní moci na částku 84 060 korun a pro soudce na 100 872 korun, tedy tak, aby nedošlo k růstu platů proti předchozímu kalendářnímu roku. Stejný princip předkládaný návrh zákona prodlužuje až do konce roku 2025. Taková úprava je i výrazně přehlednější než stanovení zmrazení platů případným násobkem a nebude docházet k výkladovým nejasnostem. Je spravedlivé, aby v novém volebním období nedošlo ke zvýšení platů poslanců a senátorů a dalších představitelů a tito se solidárně podíleli na ekonomické realitě České republiky. Je třeba hledat úspory všude tam, kde je to možné a kde to nepřinese závažné negativní důsledky. Toto navrhované legislativní opatření prospěje státnímu rozpočtu, pomůže vyrovnat propad příjmů a zvýšené náklady státu, obcí a krajů.
Není záměrem předkladatele, aby návrh zákona měnil plat soudců ani poslanců Evropského parlamentu. V posledně jmenovaném případě z důvodu možné kolize s evropským právem, což by ohrozilo možnost rychlého přijetí legislativní úpravy jako celku. Změna nedotkne ani platu státních zaměstnanců.
Navrhovaná právní úprava dodržuje zákaz diskriminace a je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
Předkladatel navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh novely zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Obsah předkládaného návrhu není předmětem žádné mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Návrhem není do právního řádu České republiky implementováno právo Evropské unie a návrh není s právem Evropské unie v rozporu. Navrhovaná právní úprava se oblasti soukromí a osobních dat nedotýká. Neobsahuje potenciálně korupční rizika, nemá vliv na rizika bezpečnosti nebo obrany státu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, také děkuji, pane poslanče, za váš návrh. A nyní je přihlášena paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím, paní poslankyně. Mezitím načtu informaci, že paní místopředsedkyně Jana Mračková Vildumetzová ruší svoji omluvu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Přeji všem krásný dobrý den. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych zařadila jako další bod na program jednání této schůze sněmovní tisk č. 10. Jedná se o změnu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, takzvaný exekuční řád, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nejprve, abych mohla dojít ke zdůvodnění svého zařazení, mně nezbývá než zhodnotit platný právní stav.
Základní zásady činnosti exekutora jsou uvedeny v § 2 zákona č. 120/2001 Sb. zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle, při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení.
Odstavec 2. Exekutor je povinen vykonávat své povolání svědomitě a při jeho výkonu a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost exekutorského povolání nebo ohrozit důvěru v nezávislý, nestranný a spravedlivý výkon exekuční činnosti. Požadavky na činnost exekutora jsou tedy definovány podobně jako požadavky na činnost soudce. Úkony exekutora se dle ustanovení § 28 věty druhé považují za úkony exekučního soudu. Toto ustanovení zakládá postavení soudního exekutora jako orgánu veřejné moci, což je podmíněno jeho nestranností. Reálná úprava exekučního řízení v České republice však podle názoru předkladatelů neumožňuje praktické uplatnění těchto zásad.
V § 28 exekučního řádu je stanoveno, že exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označil oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Vzniká tak stav, kdy exekutor má být nezávislý a nestranný, avšak fakticky je vybírán jednou stranou sporu, na které je, jak bude podrobně popsáno dále, ekonomicky závislý.
Osoba vykonávající pravomoci orgánů veřejné moci, ať už jde o soudce, úředníka, či třeba lesní stráž, musí vystupovat vždy nestranně. V řízeních vedených před orgány veřejné moci je krajně neobvyklé, aby si jeden z účastníků řízení samostatně, bez ohledu na vůli protistrany, vybíral konkrétní úřední osobu, která řízení povede a bude rozhodovat. Je například nemyslitelné, aby si žalobce u soudu jednostranně určil soudce. Z tohoto pohledu je postavení soudních exekutorů abnormální, a jak se postupně rozšiřuje okruh otázek, o kterých exekutor rozhoduje, také stále méně udržitelné. Tento nerovný vztah mezi oprávněným, tedy věřitelem, a povinným, tedy dlužníkem, byl již popsán skupinou senátorů u Ústavního soudu, konkrétně to byla spisová značka Pl. Ústavního soudu 15/18.
Jedním z hlavních předpokladů nezávislosti je nezávislost ekonomická. Tento předpoklad byl ostatně vysloven už v důvodové zprávě k samotnému exekučnímu řádu, a to, že nezávislost, i ekonomická, na státu je základním předpokladem exekutorovy nestrannosti při výkonu exekuční činnosti. Pověření státu k této činnosti dává exekutorovi veřejnou důvěru, autoritu a vážnost. Stejného názoru je i Ústavní soud, když v četných nálezech k platům soudců vyslovil, že jedním z pilířů nezávislosti soudců je materiální zajištění. Přiměřeně by toto mělo platit i pro soudní exekutory.
V případě exekučního řízení zde však existuje jasná závislost mezi jedním z účastníků řízení, a tím je oprávněný, a soudním exekutorem. Jedná se o závislost procesní a ekonomickou. Exekutor by v řízení neměl chránit pouze zájmy oprávněného, ale dohlížet na zákonnost celého řízení a chránit i zájmy povinného, pokud hrozí jejich porušení. ***
