(12.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Samozřejmě že je tady ještě druhá věc. Ze zákona jasně vyplývá, že propagace politických stran a hnutí na půdě vzdělávacích institucí je nepřijatelná, proto mě například zarazila ta akce Člověka v tísni. Já osobně Člověka v tísni vždycky respektoval, když skutečně pomáhali lidem v postižených oblastech hladomorem, zemětřesením a podobně, ale část jejich náplně najednou sklouzla do politické agitační činnosti, a tam už s nimi opravdu souhlasit nemůžu - jedná se mi o předvolební akci Volby nanečisto ve školách. Pokud by to bylo pojato tak, že by se vzaly základní systémy fungování politických stran a systémů, žáci, studenti by si vytvořili nějaké imaginární politické strany, své představitele, udělali by nějakou předvolební diskusi, hlasování tak, aby pochopili principy v obecné rovině politického systému, tak bych proti tomu absolutně nenamítal vůbec nic. Ale tady jste měli přímo reálné politické strany a pak veřejně z toho byly výstupy, že studenti volí takové a takové reálné..., a to už je za mě absolutně nepřijatelná manipulace s veřejným míněním, kde je vlastně podsouváno těm jiným mladým - podívejte se, jak máte volit, abyste byli ti dobří. Ale za druhé mě zaráží, že z mého pohledu - nejsem právník čili nedokážu to úplně právně klasifikovat, jestli to splňuje tu skutkovou podstatu - ale za mě, co se týká amatéra, který si dokáže přečíst zákon a chápe ho jenom jako psaný text, tak prostě za mě už je tohle porušení zákona. A rozhodně bych to klasifikoval jako propagaci konkrétních politických stran na půdě vzdělávacích institucí.
Pak tady máme fake news, taky velice skloňované téma. Pojem lživá, falešná, zkreslující zpráva není objevem moderních manipulátorů. Abychom si rozuměli, tak označuji nikoli údajné autory neověřených zpráv, ale jejich kontrolory a fanatické cenzory. Cenzura je totiž cenzura, ať ji maskujeme sebebohulibějšími úmysly, o tom už jsem tady mluvil. Neexistuje - ono vůbec je takový nešvar poslední doby dávat k jasně vymezeným pojmům nějaké přívlastky, pozitivní diskriminace, například - prostě diskriminace bude diskriminace a diskriminace ve své podstatě - vždycky na tu diskriminaci někdo doplácí. Tak jak něco takového může být pozitivní?
Cenzura - dobrá cenzura, špatná cenzura - prostě cenzura je ze své podstaty špatná, pokud se nejedná o obhajování trestného činu a tak dále, ale vykládat nějakou cenzuru za dobrou, to nedává vůbec žádný smysl. V genech každé cenzury je manipulace s myšlením a svobodou lidí. Je to tak, cenzura je prostě manipulace. My přesně vymezíme, které informace ke koncovému uživateli mají dospět, a tím mu vlastně neříkáme na rovinu, co si má myslet, ale my toho docílíme tak, že mu dáme ty informace, které my uznáme za vhodné, tak, aby to bylo v náš prospěch.
Naštěstí byli cenzoři tak hodní, že v původní definici připustili, že existují umělecké žánry, které se tomuto pojmu vymykají, konkrétně třeba taková parodie či satira není fake news. Jenže ty začal stíhat a zakazovat kodex korektnosti, protože dnes nesmí být satira o ničem, co by se dotklo lidských práv, integrity, víry, politických názorů, vzhledu, rasy či osobních postojů jedince, takže jsme se dostali z deště pod okap.
Technologie manipulace s veřejným míněním nachází podle teoretiků živnou půdu hlavně v otevřených společnostech, které nemají úctu k tradici, ztratily pevné zásady a nedokážou racionálně rozlišit dobro a zlo. Jinými slovy, nejsnáze manipulovatelné jsou demokratické společnosti bez jasné ideologie a víry, ochotné přijmout vše, co je zdánlivě správné, moderní a korektní. Naopak, nemanipulovat... co nemanipuluje, jsou skupiny lidí spojené pevnou vírou, tradicionalistickou vládou anebo žijící v sociální, sexuální či psychologické izolaci. Metodu, jak probíhá manipulace s veřejným míněním v otevřených společnostech, popsal americký filozof Overton. To znamená, že tady se dostáváme v otevřených společnostech, které nemají úctu k tradici, ztratily pevné zásady. A tady už jsme zase u toho, jakým způsobem na půdě Evropské unie se útočí na tradice, na kterých stojí jednotlivé národní státy, takže když jsem si toto prostudoval, už jsem tomu začal rozumět, proč se tak útočí na tradici, proč ta tradice, proč je vlastně prezentováno, že národ je něco špatného, naprosto něco fuj, něco jako toxická maskulinita, to znamená, když já budu muž, který dokáže ubránit ženu před nějakým násilníkem, tak jsem ve své podstatě taky ten špatný násilník, měl bych ho asi přesvědčit květinou a líbezným úsměvem, aby od svého konání upustil.
Pak tady máme - já už to trošku zkrátím - co se týká médií, samozřejmě máme tady Českou televizi, která by opravdu měla nestranně informovat absolutně o všech, i nám politikům nepříjemných tématech. Problém je v tom, že informovanost by měla být skutečně, jak se říká, padni komu padni. A už proběhla spousta a spousta případů, kdy tomu tak nebylo, kdy nějaká věc je médii, pokud je to ta politická strana nebo ten politik, jemuž jsou nakloněna, tak to bagatelizují, obhajují, případně taktně pomlčí, spoléhají se na to, že lidé v dnešní době čtou jenom bulvární titulky jak v Blesku. To znamená, dám tam nějaký titulek, který absolutně nekoresponduje s textem jako takovým, ale manipuluje s tím člověkem. Nemělo by to tak být, a obzvlášť u České televize, nezávislé, by to mělo být médium, které by skutečně mělo plnit státotvornou funkci informovat naprosto nestranně o komkoliv. Neříkám, že je to tak neustále a pořád, ale určitě tam najdeme nějaké křiklavé případy.
To je za mě všechno. Já tedy ještě jednou... (Otáčí se směrem k předsedající.) Nevím, jestli musím, mám ještě zopakovat to znění toho bodu nebo...
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nemusíte. Vy jste ho jako jeden z mála dokonce napsal na tu samotnou přihlášku, pane poslanče, což děkuji, je to ulehčení, takže myslím, že v pořádku. (Poslanec Kettner: Tak já také děkuji.) Také děkuji.
Další je přihlášený Jaroslav Dvořák, který je přihlášený taktéž k bodu programu, a vidím i přednostní právo, takže přednostní právo pana předsedy Fialy má přednost. Prosím.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že jsem tady stihl ještě pana ministra vnitra, protože tady hovořil o tom, co se děje vašim poslancům, a já to chápu, rozumím tomu. Ani SPD není přítelem žádného násilí, naopak jsme proti násilí, proti válce, pořád to deklarujeme a souhlasíme s tím, pokud pan ministr vnitra provede takové kroky, aby ochránil poslance před nějakou perzekucí, násilím, aby chránil nejenom poslance, ale všechny lidi v České republice. ***
