(19.40 hodin)
(pokračuje Jana Pastuchová)
Takže já vás moc prosím, když už ten návrh byl puštěn až do třetího čtení minulou Poslaneckou sněmovnou, abyste ho pustili znovu do druhého čtení, klidně s prodlouženou dobou, ale pusťte ho do druhého čtení, abychom o tom mohli diskutovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, paní poslankyně. A nyní mám přihlášenou paní poslankyni Renatu Oulehlovou s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo a dvě minuty.
Poslankyně Renata Oulehlová: Takže dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás také velice chtěla poprosit o to, abyste pustili tento návrh zákona do druhého čtení.
Sama jsem starostkou města Sokolova, které řekla bych už úpí pod tím, že máme sociálně vyloučené lokality. Pracující lidé opravdu trpí, snižuje se hodnota jejich majetku. Opravdu máme, každý den nám na úřad přicházejí lidé, kteří jsou zoufalí, kteří chtějí pomoc. A stejně tak, jako říkala navrhovatelka, obrací se na město a strašně se diví, že s tím nemůžeme nic dělat. My máme opravdu prázdné ruce, opravdu je tady zneužívání dávek lidmi, kteří - máme už tři generace, které nepracují. Máme děti, které ze základní školy jdou rovnou do evidence Úřadu práce. Máme obchodníky s chudobou, kteří zneužívají tohoto systému. Prosím, začněme chránit lidi, kteří pracují, vychovávají děti, posílají je do školy, platí daně, a přestaňme chránit lidi, kteří mají několik pokut za rušení pořádku, ale jenom se nám vysmívají do obličeje, protože ví, že prostě my nic nezmůžeme. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, paní poslankyně. A táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Ano, paní poslankyně Golasowská, prosím, máte slovo.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo. Tentokrát vystupuji ne jako zpravodaj, ale sama za sebe.
Takže já jsem si vyslechla debatu k návrhu zákona a musím říct, že ve spoustě věcí souhlasím. Máte pravdu, ale nedá mi to, abych neřekla, že tento návrh má i svá úskalí, jakkoliv jeho záměr je bohulibý. Tak bych jmenovala aspoň některé.
Že podmínkou k získání hmotné nouze by byly byty vhodné k bydlení. Víme, že ne všechny byty by splňovaly podmínky dle návrhu tohoto zákona, byť je tam dán termín dopadu nesplnění standardů bydlení do dávkové pomoci k 1. 7. 2025. Myslím si, že návrhy by měly jít ruku v ruce s návrhem zákona o dostupném či sociálním bydlení, který zatím nemáme, a nemyslím si, že je vhodné schvalovat nejdříve zákon o hmotné nouzi a pak řešit dostupné bydlení. Ještě lepší variantou by bylo nejdřív řešit zákon o sociálním bydlení a pak zákon o hmotné nouzi, anebo oba zákony ruku v ruce.
Dále že šetření mají provádět například orgány pomoci v hmotné nouzi, orgán ochrany veřejného zdraví, stavební úřad, OSPOD. A tady je na místě otázka dostatku osob, které budou šetření provádět, protože víme, že už teď jsou úřady zahlceny úkoly, které jen tak tak stíhají řešit. Tento navrhovaný systém kontrol by přinášel pro zmíněné instituce jen větší zátěž a já si nejsem jistá, že by tohleto fungovalo.
Myslím si, že tento návrh není návrhem, který by řešil problém vyloučených lokalit, protože ten problém je daleko širší. A musím taky na závěr zmínit, že v legislativním plánu vlády je taky návrh zákona o hmotné nouzi, a proto podávám návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, paní poslankyně, a eviduji tedy váš návrh na zamítnutí tohoto návrhu.
Nyní v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně a místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené kolegyně, kolegové, budu velice stručná, protože jsme to tu obšírně rozebírali v minulém období. Já bych chtěla jenom opravdu pár větami shrnout, že bohužel ty cíle, které přednášela paní navrhovatelka, nejsou pravdivé.
Já bych ráda zdůraznila, že se jich nedá dosáhnout tím návrhem tak, jak je předložen. Všichni bychom si přáli, abychom vyřešili sociální vyloučení a další související problémy, ale to, čeho bohužel by ta norma dosáhla, je zcela odlišné, a já to jenom stručně shrnu.
Již dnes je ten systém hmotné nouze nastaven velice přesně tak, aby byl dostupný jenom právě pro lidi, kteří se snaží z tíživé situace aktivně dostat, a pro ty, kteří aktivně pracovat nemohou. To chci říct, že je ta zákonná definice, jak to nyní v hmotné nouzi je, a tento návrh to samozřejmě nijak nemění, proto s tím všichni souhlasíme. Zatím, co tady zaznělo, zatím, co tady nebylo, že dneska, když někdo práci hledá a odmítne, je samozřejmě na šest měsíců vyřazen z evidence úřadu práce, sám si šest měsíců hradí zdravotní pojištění. Samozřejmě že v hmotné nouzi je zhruba 60 000 domácností, zatímco v šedé ekonomice se odhaduje, že načerno pracuje zhruba 670 000 osob. Jenom cituji odhady pro srovnání toho rozměru problému.
Takže v čem máme problém? Ne v tom, že by bylo málo šetření v místě bydliště, která provádí úřad práce. V roce 2019 jich provedl 178 000, kdy na těch 60 000 domácností to máte zhruba třikrát šetření v jedné domácnosti. V některé domácnosti se protočí, tak třeba dvaapůlkrát. Ale máme problém v tom, že prakticky neuplatňujeme některé možnosti, které úřady práce mají.
Dám příklad, že zkrátka ta pravidla, která už dnes jsou, třeba nejsou uplatňována, že by v rámci kraje pracovníci z jiné pobočky šli na některá šetření v okamžiku, kdy jim dá konkrétní paní pracovnice tip, že ona tam jít nechce, aby potom nemusela s těmi klienty osobně jednat, když třeba bydlí ve stejném městě. Dávám praktický příklad těch podnětů, které také dostávám z terénu.
Takže když to shrnu, vystupuji tady s tím, že řada lidí, kteří nás, různé strany, volí, si přeje, aby naše společnost byla soudržná a dobře fungovala. Akorát k tomu fungování bohužel nepřispěje zákon, který z ubytoven udělá větší byznys. A to je potřeba si říct, to za prvé, protože ty závady, jaké jsou tam popsány, tam nejsou popsány pro ubytovny. Je tam čistě specifikace toho, co by ztížilo ubytovávání v bytech. Za druhé, ten návrh by vedl k dalšímu odsouvání lidí, třeba s duševním onemocněním, více do ústavů. A za třetí je to zákon, který by opravdu dokázal připravit lidi o bydlení čistě kvůli plísni na zdi. Opravdu je důležité si uvědomit, že to má takové nedokonalosti, jako že když tam je napsáno "čistě", že musí být zajištěno dostatečné větrání obytných místností, tak by pak ti úředníci na úřadu práce museli posuzovat, co je dostatečné větrání.
Já se chci tím připojit ke slovům paní zpravodajky k návrhu na zamítnutí. Chci zdůraznit, že již dnes je systém hmotné nouze legislativně tím, co můžeme my tady udělat, co se týče na papíře, nastaven pro ty, co se snaží. Nefunguje to vždy ideálně v praxi, proto jsem dala ty konkrétní příklady, co by se dalo v praxi dělat, v praxi upravovat, a věřím, že se tyhle věci posouvat budou. Ale současně jsem proto také říkala, že probíhalo těch 178 000 šetření v místě bydliště. Číslo, kdy se konstatovala nepotřebnost dávky, čili že třeba neměla být v té vyplácené výši vyplácena, tak to bylo v 1,3 % případů, čili o něco víc než v jednom procentu případů. Takže probíhají tu kontroly. Ty problémy, které úřad práce konstatuje, jsou v 1,3 % případů. A ve skutečnosti už dnes, když někdo práci hledá a odmítne, tak to znamená jasné sankční vyřazení na šest měsíců z evidence.
To jsou věci, které jsem chtěla připomenout, a říct, že skutečným řešením sociálního vyloučení a problémů kolem sociálně vyloučených lokalit jsou ty dlouhodobé pracné věci, které zmiňovala třeba paní zpravodajka, ať už trpělivá sociální práce, provázanost akčních věcí na obcích s bydlením a samozřejmě také masivní podpora škol v těchto lokalitách. ***
