(9.40 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Na vysokých cenách energií v České republice se rovněž, a to je poměrně málo známé, podílí daň z elektřiny a daň ze zemního plynu, které zde byly zavedeny k 1. lednu 2008. A víte proč? Na základě podmínek členství České republiky v Evropské unii. Sazba daně z elektřiny pro rok 2022 činí 28 korun a 30 haléřů za jednu megawatthodinu a je součástí ceny služeb podobně, jako je tomu u daně z přidané hodnoty. Daň ze zemního plynu je povinná složka ceny této komodity. Jde o daň z plynu pro fyzické a právnické osoby, které jsou dodavateli nebo spotřebiteli zemního plynu. Podle účelu, k jakému je plyn dodáván, je pak stanovena sazba této daně. Základem pro výpočet výše této daně je množství plynu v jedné megawatthodině, takzvaného spalného tepla. Daň ze zemního plynu, kterou platí konečný spotřebitel, je nyní na úrovni 30 korun a 60 haléřů za jednu megawatthodinu. Daň ze zemního plynu se týká právnických a podnikajících fyzických osob. Čili jde o daně, které poměrně tvrdě a hlavně zbytečně zatěžují naše živnostníky a podnikatele a snižují jejich konkurenceschopnost, a jsou to daně nařízené nám Evropskou unií.
A nyní něco k těm zahraničním zkušenostem s řešením vysokých cen elektřiny a plynu. Slovenská vláda se v tomto týdnu dohodla s největším výrobcem elektřiny v zemi, společností Slovenské elektrárne, na dodávkách elektrické energie za ceny, které jsou výrazně nižší než ceny na trhu. Znamená to, že přestala dodávat část energie vyrobené Slovenskými elektrárnami na komoditní burzu a přímo tu energii prodala slovenským občanům. Slovenské rodiny a domácnosti by takto měly na svých účtech za elektřinu v následujících třech letech ušetřit celkově zhruba miliardu eur, tedy v přepočtu něco okolo 25 miliard korun. Tomu se říká pomoc. Průměrná úspora na domácnost se bude pohybovat na úrovni 500 eur, tedy asi přes 12 tisíc korun.
Maďarská vláda zase zajistila tisícovkám malých podniků a firem přístup k levnější elektřině a současně se rozhodla stanovit na přechodnou dobu i strop cen pohonných hmot. Zatím to platí pro podniky s deseti a méně zaměstnanci. Protože ty samozřejmě budou ohroženy jako první. Orbánova vláda již předtím snížila ceny elektřiny a plynu pro domácnosti, a to nikoli poprvé. My jsme samozřejmě navrhli i takový zákon v Poslanecké sněmovně o zastropování cen energií. Ale protože by se vláda musela vzepřít Evropské unii, tak samozřejmě tento zákon se nedostal ani na plénum, ani nebyl nikdy pro jistotu projednáván. A již před několika lety Maďarskou ve snaze o zajištění levnější energie několik rozvodných společností zestátnilo a snížené ceny pro domácnosti od té doby zůstávají v platnosti. Maďarská vláda navíc od letošního února snížila ceny šesti základních potravin, a to mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřového a kuřecího masa, které musí celostátně klesnout na úroveň z poloviny loňského října, a zavedla cenový strop nejen na energie a paliva, ale i na sazby hypotečních úvěrů.
Něco k těm potravinám. Potravinová krize je něco, co nás čeká. Něco, co je závislé na samozřejmě dovozu, na nesoběstačnosti České republiky na potravinách a také samozřejmě na cenách energie. Takže i my, bohužel, ironicky říkám, se můžeme těšit na to, že se nám začnou zvedat ceny potravin, a opět česká vláda s tím nic nedělá. Jako by to nečekala, jako by to nevěděla, jako by se nic nedělo.
Polská vláda zase dočasně snížila DPH u pohonných hmot, a to o 15 procentních bodů, či u potravin, a to z pěti procent na nulu. Zatím na půl roku. Polská vláda rovněž snížila na čtyři měsíce daň na energie. A my teď jezdíme, hlavně lidé z Náchoda, lidé, kteří žijí v polském pohraničí, jezdí nakupovat pohonné hmoty a potraviny do polských obchodů a česká vláda neumí nic jiného než poslat celníky na hranice, aby hlídali, jestli náhodou si nepřivážejí o jeden chleba víc nebo o pár rohlíků víc z Polska, místo toho, aby řešila problémy, které tady s potravinami a s energiemi a s palivy máme my. Ale hlavně, Polsko jako jediné nesouhlasilo s dohodou Green Deal. Vyjednalo si výjimku na výrobu energie z vlastních uhelných zdrojů, nepřipojilo se k závazku dosažení takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050 a ještě k tomu získalo příslib ohromných finančních subvencí z unijních fondů.
Doslova před pár dny pak představil chorvatský premiér Andrej Plenković balíček opatření, kterým hodlá přispět ke zmírnění dopadů zdražování energií. Hlavním bodem balíčku je výrazné snížení DPH na plyn a elektřinu. Nová opatření v celkové hodnotě téměř 15,5 miliardy korun jsou zaměřena plošně na všechny Chorvaty. Já si pamatuji, a není to dávno, kdy takový návrh na snížení DPH byl i tady v Poslanecké sněmovně, ale vláda řekla, že by to Evropská unie nedovolila, takže se snižování DPH nekonalo. Současně v Chorvatsku dochází ke snížení na 5 % u DPH na základní potraviny, například u masa, vajec, ovoce, zeleniny, másla, jedlých olejů a tuků.
Jak všem těm hrozbám, které jsem popsal, můžeme čelit? U nás doma především urychlenou výstavbou dalších jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně, přičemž odstavování uhelných zdrojů by mělo být podmíněno až dokončením výstavby jejich odpovídající náhrady, ne nějakým datem, které nám řekne Evropská unie. Nezapomeňme na to, že stavba těch dvou bloků v Dukovanech je jenom výměna za ty, co v roce 2035 ukončí svoji činnost, protože skončí jejich provozní možnosti a je nutné je vyměnit za ty nové. Takže my nezískáme žádnou novou energii, my pouze vyměníme staré za nové. Je potřeba stavět dál. Česká republika nikdy nebude závislá na obnovitelných zdrojích. My prostě budeme závislí, jediná naše šance v budoucnu je jádro a plyn. A my musíme podle mého názoru okamžitě začít plánovat stavbu dalších bloků v Temelíně.
Odstavování zdrojů by mělo být podmíněno až dokončením výstavby jejich odpovídající náhrady bez ohledu na Green Deal; zájmy České republiky a jejích občanů musí být na prvním místě. A to se uvidí, jestli na to vláda bude myslet. Jestli na prvním místě budou zájmy Evropské unie, anebo občanů České republiky. V rámci Evropské unie musíme trvat na tom, že v situaci, kdy vysoké ceny elektřiny vznikají generálně mimo území České republiky a hlavně u našich německých sousedů, vedou k ohrožení sociální a ekonomické stability velké části českých domácností u nás. Budeme prodávat českou elektřinu přímo českým občanům, nikoliv přes lipskou burzu. Je to něco, co je podle mého názoru nejdůležitější. My nemůžeme vyrábět elektřinu za pět korun, posílat ji na lipskou burzu a kupovat ji zpátky za padesát, za sto korun. My se musíme zachovat stejně jako Slováci. A jestli na to vládo nemáte odvahu, tak to řekněte a běžte od toho! Jde o obranu proti tomu, aby náš bohatý a ekonomicky silný soused, který si nezajistil dostatek energetických zdrojů, tím mám na mysli samozřejmě Německo, přeplácel české občany a český průmysl při nákupu elektřiny vyrobené v České republice. Jasně, proč by nezavíral elektrárny, když jim to vyrobíme velmi levně?
Dalším důležitým bodem je opuštění systému obchodování s emisními povolenkami, protože vyjednání jeho smysluplné reformy je prakticky nemožné. Znovu opakuji: je prakticky nemožné. Musíme konat, a to rychle. Vysokými cenami energetických komodit jsou ohroženy hlavně nízkopříjmové pracující skupiny občanů a také náš průmysl, zejména ten energeticky náročnější. Musíme se spoléhat výhradně sami na sebe, nikdo zvenčí nám nepomůže. Naopak, nová německá vládní koalice chce v oblasti přechodu od uhlí a jádra k obnovitelným zdrojům a elektromobilitě ještě přitvrdit. Jsou to ideologičtí blázni. Je tak velmi nepravděpodobné, že Evropská unie bude na nastávající situaci reagovat racionálně. Rozumná cesta je tedy, zdá se, jediná: rychlá obnova české energetické suverenity, soběstačnosti a bezpečnosti.
Děkuji vám za pozornost.***
