Já zde nechci citovat, co všechno vaši kolegové říkali, ale dovolte mi aspoň dvě tři citace.

Pan dnešní ministr vnitra Rakušan: "Podnikatelé neustále poslouchají věty o tom, že si v příznivých dobách měli udělat polštáře, aby zvládli krizové situace. A to je falešná argumentace. Doba pokročila. I podnikatelé s rezervou jsou v existenčních problémech a chceme po vládě, aby uhradila 100 %." Ještě jednou to říkám, pane ministře průmyslu, jestli tady ještě jste, jestli ne, tak vám to pošlu: 100 % nákladů podnikatelům a firmám a 75 % ušlého zisku. Krátce nato Senát říká, že chce, aby vláda zahájila podporu podnikatelů na principu náhrady veškerých - ještě jednou podotýkám, veškerých - prokazatelných nákladů. Když říkám veškerých, tak rozumím, že to je 100 %, možná se mýlím, ale já jsem to aspoň takhle četl. A koalice SPOLU, aby to bylo férové, věří. Ano, koalice SPOLU věřila v jednoduchou cílenou rychlou pomoc všem podnikatelům bez výjimky a živnostníkům a díky odškodňovacímu zákonu a tak dále chtěli, aby se kompenzovalo 100 % fixních nákladů. 100 % fixních nákladů. A Piráti a STAN poté alarmují a kritizují, že chtějí, aby na pomoc dosáhly všechny firmy. Pan Ferjenčík, Pirát, vyzval Havlíčka, aby podmínky ještě vláda vylepšila. Prostě neměli jsme tolik zdrojů, dávali jsme kolem 50 %, chtěl 70 %. A pan dnešní ministr financí, tehdy předseda poslaneckého klubu a hlavně šéf sněmovní komise pro podporu podnikatelů, se zamyslel a říkal: "Vyplacená přímá pomoc je malá. Mohla být větší a měla být větší. Musíte se více snažit, pane správče." A teď přijde pan ministr průmyslu a řekne, že ta podpora byla příliš velká a že byla příliš helikoptérová. Ano, byla helikoptérová, protože jsme museli podpořit 700 000 subjektů. 99 % z nich byly malé a střední firmy a živnostníci. A museli jsme to udělat v horizontu několika měsíců. Ano, souhlasím, že něco bylo pomalé, souhlasím, že ze začátku to nebyla žádná sláva. Pak jsme se do toho dostali.

Takže jestliže jsme dneska kritizováni za to, že naše podpora byla příliš plošná a příliš velká a pro všechny, potom je to přesně podle toho, co chtěla opozice, s jediným rozdílem - nebyla tak velká, protože jsme na to neměli tolik zdrojů.

V jaké pozici jsou dneska firmy? Zkusme si to jenom představit a vyjděme na chvíli tady z toho uzavřeného prostoru Poslanecké sněmovny, našich přátel a kamarádů, bankovního prostředí a tak dále a zkusme se zamyslet nad tím, co dneska ty firmy prožívají. Rostoucí ceny energií zásadním způsobem. Rostoucí úrokové sazby díky politice centrální banky, čemuž tleská, jak jsem zaregistroval, současná koalice. Ty úroky komerční se dostávají dneska na úroveň 5 % a nebude to trvat dlouho a hypotéky půjdou na 7 %. V důsledku toho ti, kteří exportují, se dostávají do svízelné situace, protože posiluje koruna, a ještě se potýkají s covidovým, možná postcovidovým obdobím, to znamená stále ještě někdy s nižší poptávkou.

A v tuto chvíli, kdy jsme chtěli pouze jednu jedinou věc, od polovičky prosince, když jsme předávali úřad, nebo úřady, aby se dotáhla podpora za listopad a za prosinec, covidová podpora v kontextu toho, co jsme dělali celou dobu, a v kontextu toho, k čemu jste nás - a teď se dívám na pravou stranu Sněmovny - vyzývali, to znamená podporu takovou, že splní to, co jsem tady před chvílí představoval. První reakce resortu průmyslu a obchodu: nebude už nic, prostě nebudou peníze. Druhá reakce po obrovském tlaku nás jakožto opozice, ale i podnikatelů - a logicky to od nich vím, protože s těmi asociacemi a svazy jsem nechci říct v denním kontaktu, ale několikrát týdně s nimi komunikuji a poměrně přesně mi říkají, jak ta jednání probíhají. Tak po tom velkém tlaku a obavě současné koalice, že by se provalilo to, že podnikatele chce hodit Ministerstvo průmyslu a obchodu přes palubu, tak se začalo narychlo něco vymýšlet s jediným cílem: ať to nejsou Havlíčkovy programy. Dobře, tak člověk nemusí být ješitný, ať to jsou programy kohokoliv, to přece není podstatné. Kdyby byly slušné, rychlé a dobré, ať se nazvou jakkoli. Tak se to připravilo. Ale protože to nebyly Havlíčkovy programy, tak nebyly notifikované, tak se přišlo s geniální myšlenkou, že ty 3 miliardy, které se na to vláda rozhodla vyčlenit, se vytvoří na bázi nového programu - takzvaného de minimis. Úplný nesmysl, protože ten se dělá na začátku. De minimis by de facto vyautoval většinu těch, kteří už čerpali podporu, ze hry. Takže se opět podnikatelé ozvali, opět jsme museli alarmovat, co se alarmovat dalo. A musím korektně říct, že Ministerstvo průmyslu a obchodu konečně po dvou měsících přišlo s docela dobrými programy. A světe, div se, jsou v podstatě stejné, jako jsme předávali v polovičce prosince. Nejsou úplně stejné, abych byl přesný, a nevyčítám v tomhle případě vládě to, že ty programy zredukovala, protože jsem to vždycky říkal: použijte ty programy, které jsou, a upravte si ty parametry, dejte tu podporu o něco menší. My jsme navrhovali 70 %, vláda se rozhodla 50 %. Dobře. Podle mého názoru nejsou připraveny špatně, jde tam méně peněz, než jsme předpokládali my, my jsme očekávali 6 až 7 miliard, což jsme měli v rozpočtové rezervě, nakonec to bude možná 5 miliard, ale to se domnívám, že už není tak zásadní rozdíl, a znovu říkám, ty programy nejsou připraveny špatně.

Energetika. Opět, podívejme se do toho, co zde probíhalo v těch posledních dvou měsících. Nechci už se vracet, proč jsou vyšší ceny za energii. Věřím, že všichni to vědí, a není to ani vláda současná, která za ně může, ani minulá, je to prostě v důsledku celosvětové energetické krize a jsem přesvědčen, že ty důvody dobře znáte. Co je důležité ale vědět, je to, že při té energetické podpoře se musí vycházet z nějakých čísel. V České republice je dlouhodobě, a je to analýza Vysoké školy ekonomické a TAČRu, mezi 500 až 700 tisíci domácnostmi, které jsou na hranici energetické chudoby. To je prostě fakt. Je to jakýsi výpočet, který je dneska veřejně dostupný. Proto jsme kritizovali to, že vláda se rozhodla jít cílenou podporou pouze pro 200-250 tisíc domácností. Kdyby to ale alespoň bylo těch 200-250 tisíc domácností. To, že se dnes chlubíme tím, že po měsíci, kdy se to vyhlásilo, kdy se to s velkou pompou představilo, se přihlásilo 21 tisíc subjektů, to přece musí každý vidět, že je debakl, to je prostě fiasko. To, na co jsme upozorňovali, že ta pomoc přes příspěvek na bydlení nebude pohodlná, že je byrokratická, že je nedůstojná, a že mimo jiné i proto ten příspěvek na bydlení dneska využívá jen třetina domácností, se přesně potvrdilo. Prostě ti lidé si nechodí pro tu podporu.

Proto jsme navrhovali už od polovičky prosince - a dokonce na ten listopad, prosinec, kdy to ještě bylo v naší pravomoci, jsme to takto schválili - plošnou podporu, ke které se dneska kloní jedna evropská země za druhou. A padlo to tady dneska, už nebudu znovu opakovat ty země, které to udělaly. Jenom si vezměme, že země okolo nás, Polsko, Slovensko, Rakousko, Německo, všechny zavedly plošnou podporu. Ano, ta plošná podpora může být různá, může to být přes DPH, může to být přes obnovitelné zdroje. Alespoň jednou bychom ukázali to, že dokážeme taky obyvatelům a firmám vrátit ten solární tunel, který tady způsobili předchůdci současné koalice v roce 2009-2010 a který nás bude stát 600 miliard korun! (Poslanec Blaha mimo mikrofon: To byli vaši koaliční partneři.) Nikoliv, pane poslanče. Pokud se podíváte detailně - a nechtěl jsem to teď tady říkat, ale když jste zareagoval, tak to říct musím.

Tak jedna dobrá zpráva konkrétně pro ODS a pak jedna špatná zpráva. Ten zlom tohohle solárního tunelu nastal ve dvou hlasováních. První v roce 2005, kdy se rozhodovalo, jestli se bude ustupovat o 10 %, nebo o 5 %. A tehdy všichni ti, kteří byli dobře zlobbováni, navrhli ústupek pouze o 5 %, nikoliv ODS, ta tenkrát správně stála na té straně, aby to bylo 10 %. Všechno se otočilo v roce 2010, kdy tady na tomto místě Poslanecká sněmovna rozhodovala o naprosto zásadním dalším postupu, kdy se mělo v dubnu rozhodnout o tom, že v dubnu se ukončí ta nehorázná podpora, která byla, načež přes velké tlaky někdo navrhl, že se to posune do konce roku. Takže se vytvořil prostor mezi dubnem 2010 až prosincem roku 2010 pro to, aby nastal ten obrovský boom a aby se vyplácela podpora na úrovni 12 až 13 korun za kilowatthodinu, což bylo desetinásobně víc, než byla v té době tržní cena! Přesně takhle to bylo! ***