(15.50 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Ukrajinci, kteří sem přicházejí, a to myslím, spousta občanů si uvědomuje, já to tady znova řeknu, to jsou lidé, kteří donedávna žili stejné životy, jaké žijeme my. Chodili do práce, děti chodily do školy, starali se o rodiče, měli svoje plány, sny, představy, měli své domovy a měli také své úspory. To všechno jim válka sebrala, ze dne na den. Úspory, které v řadě případů vlastní - a to je také potřeba říct - nemají kvůli faktické nesměnitelnosti hřivny možnost proměnit na žádnou měnu, ani na českou korunu. A tito lidé - znovu říkám, stejní lidé jako my, kteří ještě před měsícem žili stejný život, jako žijeme my - musí mít od nás aspoň minimální možnost, aby si pořídili nezbytné věci pro sebe a pro své děti. A proto jsme schválili dávku ve výši 5 000 korun měsíčně, kterou mohou pobírat maximálně po dobu šesti měsíců a na kterou mají nárok, když o ni požádají, jenom do té doby, dokud nezískají práci a ty věci, které s pracovním místem souvisejí. A to je další věc, kterou jsme udělali. A to i díky vám tady v sále, a za to děkuji, jsme schválili úpravu legislativy, která umožní Ukrajincům, kteří se zaregistrují, legálně pracovat.
Samozřejmě, ten cíl je jasný, my se snažíme co nejvíce z těch, kteří přišli, přesunout co nejvíc do běžného života, aby přestali být závislí na sociálních dávkách, měli možnost sami uživit své děti, hradit svoje životní potřeby. Postup, který tady sledujeme, je určitě správný, opět je sociálně únosný, a navíc, i když to není ten prvotní cíl, ale nepřímý dopad to také má, napomůže to českému průmyslu a službám, které v řadě případů velmi obtížně hledají zaměstnance, a víte, že situace tady dlouhodobě z tohoto hlediska není dobrá. Ale jak říkám, to je vedlejší efekt. I kdyby tento efekt nebyl, tak všechny kroky, které děláme, bychom dělali, a měli bychom je dělat a snažit se, aby co nejvíce lidí, kteří k nám přišli, pokud pro to mají podmínky, schopnosti, vzdělání, rodinnou situaci, aby se bez překážek co nejrychleji zapojili do práce. To je určitě správná cesta.
Připomenu ještě několik kroků, které jsme v této souvislosti udělali nebo děláme. Ministerstvo práce a sociálních věcí upravilo podmínky pro fungování dětských skupin, tedy je zde možnost přijetí dítěte s dočasnou ochranou do dětské skupiny bez prokázání vazby rodiče na trh práce, ale při zachování nároku na příspěvek ze státního rozpočtu, a možnost cizince, který má tu dočasnou ochranu, vykonávat činnost, kterou se uskutečňuje výchova a péče o dítě v dětské skupině, zase za podmínek, že doloží potřebnou praxi a vzdělání, výjimečně po dobu šesti měsíců pouze na základě čestného prohlášení, protože úřady z nich by vlastně získáním nějakého dokladu z jejich země bylo v tuto chvíli nemožné. A tím vlastně zajistíme péči o ty děti, nějakou elementární, v dětských skupinách, což zase pomůže tomu, co jsem říkal před chvílí, a to je, aby ti rodiče, ty maminky, protože jsou to převážně maminky, měly možnost jít do práce.
Jenom připomenu, že z té první vlny, která k nám přišla, lidí, kteří utíkali před válkou v Ukrajině, zhruba 80 % dospělých tvořily ženy a zhruba polovinu, více než polovinu z celkového počtu tvořily děti. Utíkají sem skutečně maminky s dětmi, zatímco jejich mužové zůstali na Ukrajině a bojují za svou vlast.
Když jsem zmínil dětské skupiny, tak se dotknu také oblasti vzdělávání. Primárním cílem je integrace ukrajinských dětí do běžných škol. To samozřejmě také není úplně jednoduché. Jak víte, my jsme u těch lidí, kteří utíkají z Ukrajiny, cílovou zemí, jsme samozřejmě cílovou zemí i vzhledem ke kvalitě života v České republice, vzhledem k tomu, že tu je už silná ukrajinská menšina, ale jsme cílovou zemí i samozřejmě kvůli jazykové blízkosti. Přesto je potřeba, aby děti mohly chodit do škol, adaptace na výuku češtiny nebo pomoc s výukou češtiny. To se nejčastěji děje v dětských skupinách, děje se to ve speciálních třídách nebo se to může dít také začleňováním, přímým začleňováním jednotlivců - tady to nemůže být nějaké masové do českých tříd. Byl schválen takzvaný lex Ukrajina pro školy, který obsahuje některé možnosti nebo podmínky, jak situaci lépe zvládnout - uvolnění počtu žáků ve třídách nebo třeba, což myslím může být také velmi důležité, možnost zaměstnat jako výpomoc ukrajinsky mluvícího pracovníka, který nemá pedagogické vzdělání, a další věci, které dávají nástroj všem, kteří se tím zabývají, včetně škol, aby si s tou situací poradily.
V této souvislosti také podotýkám, že jsme neustoupili z povinnosti povinného očkování dětí v mateřských školách - tam, kde je ta povinnost i pro české děti. Dotkl jsem se tady touto poznámkou zdravotnické problematiky, to je samozřejmě také velkým tématem a je nesmírně důležitá. Všichni azylanti - to asi víte, jenom to připomenu - jsou registrováni ve veřejném zdravotním pojištění. Registraci provádějí všechny pojišťovny, a tím pádem samozřejmě mají nárok na stejnou lékařskou péči jako čeští občané. Ale současně samozřejmě se také tím snižují všechna možná rizika zdravotní, která by se silnou vlnou migrace za jiných okolností byla spojena.
Děláme i další kroky. Z rozhodnutí ministra zdravotnictví budou zřízeny takzvané UA POINTy ve všech přímo řízených fakultních nemocnicích. Je to pojmenováno takto anglicky, mezinárodní zkratkou Ukrajiny, ale jsou to vlastně, kdybych to převedl do našeho jazyka, jsou to vlastně nízkoprahové ambulance, jejichž smyslem je zajištění plynulého procesu poskytování zdravotních služeb lidem z Ukrajiny, které nebude schopna absorbovat síť poskytovatelů primární zdravotní péče. My tím sledujeme to, že chceme zachovat dostupnost zdravotní péče pro české občany v plném rozsahu, nechceme to tím jakkoliv ohrozit, ale současně chceme vytvořit kapacity pro tuto péči i pro lidi, kteří utíkají z Ukrajiny. Současně Česká republika dělá i další kroky, poptá u Evropské unie zásoby vakcín na tuberkulózu a další nemoci a připravuje ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv také seznam specifických léčiv, o které je potřeba navýšit naše zásoby. Ministerstvo zdravotnictví tedy řeší zajištění dostatečné zásoby léčiv pro český trh, je připraveno vydat zákaz vývozu kritických léčiv, popřípadě nakoupit léčiva v zahraničí. Takže i po této stránce děláme kroky, které jsou potřebné, které jsou i preventivní, aby se ten systém jakkoliv nedostal do problému, aby nebyla v žádném směru - a nebude v žádném směru - ohrožena kvalita zdravotní péče a její rozsah, na kterou jsou čeští občané zvyklí, a současně abychom dokázali zvládnout příchod statisíců lidí z Ukrajiny.
Dovolte mi, abych v tuto chvíli také zdůraznil jednu věc, která zde musí zaznít, protože už občas slyším takovéto stěžování si, a občas to zaznívá i z opozičních lavic: vláda myslí pouze na Ukrajince, na české občany zapomíná, takhle by to nemělo být. Tak já k tomu chci říct velmi jednoduše, že to není pravda. Není to pravda, je to lež. A já při všem porozumění, protože vláda má být kritizována opozicí, opozice má kritizovat vládu a já jsem na tuto kritiku připraven, tak si myslím, že bychom neměli tuto situaci zneužívat, tuto vypjatou situaci zneužívat. My na české občany nezapomínáme, nikdy jsme na ně nezapomínali a nebudeme na ně zapomínat ani v situaci, kdy si musíme poradit důstojným a humánním a správným způsobem s tak silnou uprchlickou vlnou, která po druhé světové válce nemá v Evropě obdoby. ***
