(9.30 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Dalším významným krokem bylo i na základě debaty se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv využití plánovacích smluv. Starostové se na nás obraceli, že se chtějí v území dohodnout s tím developerem, stavařem a tak dále, ale že se opravdu pohybují na hranici zákona. Proto jsme říkali, že to musíme zlegalizovat, tento postup, že to nesmí být o takové té tvůrčí činnosti, která skutečně by mohla potom být kriminalizována. A snažili jsme se právě plánovací smlouvy dostat do zákona, to znamená příspěvky investorů v území pro legální prosazování zájmů samospráv vůči stavebníkům a investorům v území, a s tím zvýšení, související zvýšení právní jistoty investorů v území a zajištění souhlasu samospráv.
Dalším bodem, se kterým se na nás obraceli, je: Ano, souhlasíme s tím, zrychlete, zjednodušte, ale nesmíte nikomu ubírat jeho práva. Toto bylo velmi důkladně projednáváno právě na plénu Legislativní rady vlády, takzvané účastenství a koncentrace řízení. Jediného povolovacího řízení se samozřejmě mohou účastnit všichni, kterých se to týká, včetně ekologických spolků, ale námitky mohou uplatňovat pouze jednou a pouze v době, kdy je to poprvé možné, to jest co nejdříve, jinak se k nim nepřihlíží. Skutečně není možné, aby v celé té fázi stavebního procesu, například - teď se omlouvám všem ekologům - nějaký brouček konkrétního typu tam na začátku nebyl a najednou se tam objevil v průběhu řízení, protože to samozřejmě potom velmi limituje stavebníky, ale i případný rozvoj obcí a tak dále. Takže i na toto jsme mysleli, každý může pouze jednou, na začátku, následně k tomu už nebude přihlíženo.
Další důležitou reformou v rámci nového stavebního zákona je reforma opravných prostředků. To znamená, ruší se samostatné přezkumy závazných stanovisek. Vezměte si například studentskou kolej v Praze. Potřebovala více jak 47 závazných stanovisek dotčených orgánů, to znamená 47krát možný samostatný přezkum. Tak si vezměte, jak se to v tom čase neúměrně natahuje a velmi to zdržuje odvolací řízení. Právě reforma opravných prostředků, tam je ten apelační princip, to znamená zrušení ping-pongu mezi stupni, to jest odvolací stavební úřad musí vady napadeného rozhodnutí vždy sám odstranit, nesmí ho jen rušit a vracet k dalšímu řízení.
Dalším velmi důležitým krokem je digitalizace. Digitalizace - a tady myslím, že jsme jednoznačně ve shodě úplně se všemi - celé to řízení má být vedeno elektronicky s originálními elektronickými podklady v informačních systémech jednotně vybavené státní správy. Co se týká samotné digitalizace jako takové, tam musím říci, že se opravdu velmi intenzivně pracovalo se všemi zainteresovanými subjekty. V rámci digitalizace vznikne Portál stavebníka, bude tam samozřejmě i rozhraní pro stavební úřady. Tím, že by byli všichni v jednotné soustavě státní stavební správy, je zajištěna zastupitelnost konkrétních lidí. To znamená, není limitující počet úředníků dnes na obci, protože dnes, pokud tam máte dva tři lidi, nedej Bože, postihne je nějaká nemoc a tak dále, tak tito lidé jsou nezastupitelní, to znamená, žádný jiný úředník z jiného úřadu jim nemůže přijet pomoct řešit konkrétní projekty, a tím pádem se samozřejmě pak nemůžou dodržovat lhůty. Právě jednotná soustava státní stavební správy i díky digitalizaci umožní zastupitelnost tak, aby se skutečně ty lhůty dodržovaly.
Dalším krokem reformy byl soudní přezkum. Dochází ke zrychlení a odformalizování soudního přezkumu, zrovnoprávnění postavení stavebníka se žalobcem, koncentraci žalobních námitek, postihu za podávání šikanózních žalob a přednostnímu projednání žalob s přiznaným odkladným účinkem.
Dalším bodem, který bych velmi ráda zmínila, je územní plánování. Co se týká územního plánování jako takového, tak tam musím říci, že skutečně jsme vyslyšeli některé věci, jako například velmi terorizující vypořádání ať už námitek, nebo připomínek, to znamená, snažili jsme se skutečně ulehčit samosprávám v oblasti územního plánování. Na rovinu, je zde ale samozřejmě obrovské pole působnosti, protože jsme nedotáhli územní plánování do čisté samostatné působnosti. Tady bych rozuměla tomu, kdyby nová vláda skutečně přicházela s další reformou v oblasti územního plánování. Určitě bych tleskala vestoje, protože si myslím, že by se ta reforma celkově dotáhla. Co se týká územního plánování: většina kompetencí na obecní úrovni zůstává na úseku územního plánování nezměněna. To znamená, samospráva rozhoduje o klíčových záležitostech, pořizuje, to znamená, zajišťuje proces pořízení dokumentací, vše, co se děje v přenesené působnosti, ale samozřejmě prodloužili jsme i lhůty pro platnost starých územních plánů až do roku 2028.
Tady bych se ráda zastavila, protože si nejsem úplně jistá, jestli si je předkladatel vědom toho, co nastane, pokud skutečně dojde k odložení účinnosti všech těch procesů, o kterých jsem tady teď hovořila, dochází k prodloužení účinnosti o jeden rok, tedy do roku 2024. Mě na to upozornili právníci, to znamená různé právní agentury, že k nejasným až absurdním důsledkům může vést i navržené znění § 334 odst. 2 nového stavebního zákona týkající se územního plánování. Není totiž vůbec jasné, jaké by měla aktuální novela důsledky pro přechodná ustanovení nového stavebního zákona týkající se územního plánování, která podle současného znění již nabyla účinnosti. Především jde o prodloužení lhůty pro pozbytí platnosti územněplánovacích dokumentací schválené před 1. 1. 2007. Podle platného znění stavebního zákona se tato platnost prodloužila nejdéle do 31. 12. 2028, avšak podle § 334 odst. 2 ve znění aktuální novely, to znamená té novely, kterou dnes máme na stole, by mělo platit, že i v územním plánování v přechodném období, tedy od 1. 7. 2023, se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Co by to znamenalo? Že tím, že jsme v Praze prodloužili územněplánovací dokumentaci do roku 2008, tak tímto krokem by to vlastně neplatilo, že to celé posouváme o rok, a Praha by přestala mít platný územní plán k 31. 12. 2022. Jenom doufám, že si všichni tady uvědomujeme důsledky, které toto může mít. Samozřejmě to se týká i toho, že zastupitelstvo může staré územní plány zrušit, stejně tak jako může zrušit regulační plány a tak dále.
I pro územní plánování jsme nastavili časové lhůty při pořizování územněplánovací dokumentace jak pro pořizovatele, tak pro samosprávy. Dali jsme do zákona i možnost projednání územní studie, která je podmínkou pro rozhodování. Územní studie je vlastně podmínkou pro rozhodování uloženou územním plánem, musí být předložena zastupitelstvu k projednání, nikoliv ke schválení. To znamená, zastupitelstvo územní studii pouze projednává. Zastupitelstvo pak má lhůtu na projednání 60 dnů, poté se má za to, že s návrhem souhlasí. To jsou všechny kroky k tomu, aby se skutečně i to územní plánování zrychlilo, zastabilizovalo.
Co se týká zastavěného území, to půjde vymezit samostatným postupem z moci úřední, to znamená, že o pořízení může rozhodnout pouze obec. Stejně tak lze jako dnes vymezit i v územním plánu, zákon definuje i podrobnější obsahové náležitosti a standard zobrazení. Zároveň v rámci územního plánování jsme se soustředili na veřejné projednávání územněplánovacích dokumentací, a to lze i formou dálkového přístupu. To znamená, je to obdoba současného, ale v zákoně se uvádí výslovně. To tam chybělo. Řeší se i urbanistické studie, územní generely a územní prognózy. Jedná se o podklady pořízené do roku 2006. Nejvyšší stavební úřad je vypustí do tří měsíců od nabytí účinnosti z evidence.
A v neposlední řadě byl zřízen i Národní geoportál územního plánování. Ten je již obsažen ve stávajícím stavebním zákoně, to znamená, cílem bylo, aby byla všechna veřejně přístupná územněplánovací dokumentace v rámci území České republiky přístupná široké veřejnosti. To znamená, jakýkoliv investor se samozřejmě může podívat do Národního geoportálu, aby zjistil, jaká území v České republice nabízí, jaké plochy samozřejmě, k potenciálním investicím. ***
