(11.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Přesto vláda, byť jde o návrh ministra za Pirátskou stranu a kritiku jeho stranického kolegy v podstatě, tyto špatné návrhy předala se svým souhlasem do Poslanecké sněmovny. Stavebníci by mohli skončit tak, že budou žádat soud, a už to tady zaznělo od kolegyně Peštové, aby jim řekl, jak mají žádost podat, například v případě obce o vodovodní přípojku pro hasičskou zbrojnici. Je to proto, že návrhy neřeší doprovodný zákon a zcela ho ignorují. Riziko, před kterým ve svém stanovisku varuje, se vztahuje nejen na povolení staveb, ale i na územní plány, a chaos, který by vznikl, je v podstatě dnešní optikou těžko předvídatelný.
Dovolte mi, abych ještě jednou citoval ze stanoviska LRV: "Problém se dotýká například ustanovení o vodovodech a kanalizacích, které se vztahuje na stavby, jež jsou součástí prakticky všech řízení o povolení stavby - například vodovodní nebo kanalizační přípojky jsou prakticky v každé stavbě." (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale přece jenom hluk v sále je poměrně vysoký. Poprosím především pravou část sálu o ztišení. Prosím, pokračujte.
Poslanec Radek Vondráček: Rozsah neřešitelného aplikačního problému je veliký. Domnívám se, že může být skutečně velmi závažný. Znamená to totiž, že by ze spojeného modelu byly vyňaty agendy, které by neměly kam přejít. Spisová rozluka, to znamená předání dokumentace vedené úřady, by rovněž mohla být v časovém nesouladu, a obávám se i dalších na první pohled těžko identifikovatelných problémů. A už vůbec si to nedokážu představit bez diskuse, jak bylo navrhováno, že ten návrh měl jít podle § 90. To absolutně nechápu, že vláda vůbec zvažovala takovýto postup.
Předseda LRV ve svém stanovisku uvažuje nad tím, že by zřejmě došlo k jakési výkladové novele těchto dalších zákonů, o je ale nepředstavitelné. Jak by se mohl kdokoli, občan, stát, úředník, podnikatel vyznat v zákoně, který by sice byl platný a účinný, ale neplatil by, protože výkladem jiného zákona by se dospělo k jinému závěru a k jiné aplikaci? To, co se tím otevírá, není právní řád, ale skutečně právní chaos, kterému bychom tady měli společně nějakým způsobem - ještě nevím, ale musí být nějaká dohoda - zabránit. Skoro to vede k úvaze, jestli by potom nebylo lepší všechny zákony zrušit, ať se to všechno řeší nějakým výkladem.
Takovýto návrh je podle názoru řady právníků v rozporu s ústavou, protože nezajišťuje právní jistotu a odporuje principu legitimního očekávání. K tomu legitimnímu očekávání - pan profesor Gerloch formuloval pět postulátů, které má z hlediska právní jistoty naplňovat právní stát: jistota, že bude tvořeno dobré právo, jistota, že nikdo nebude bez zákonných důvodů omezen ve svých právech, jistota, že bude šetřeno nabytých práv, jistota, že se každý domůže svých práv, a jistota, že bude spravedlivě postižen každý, kdo právo porušuje.
Co je to dobré právo? Základní princip demokratického právního státu a stěžejní normativně hodnotové východisko práva. Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti a právech. Formální aspekty dobrého práva jsou například bezmezerovost, což je dobré si připomenout v této souvislosti, nerozpornost, opět problém, konzistentnost. Dobré právo je stabilní - nutný základ právní jistoty. Stabilita ústavněprávní, stabilita zákonů i stabilita výkladu práva. Kvalita práva podmiňuje i naplňování dalších atributů právní jistoty. Obecně jednotlivé prvky právní jistoty tvoří spojené nádoby. Právní jistota je požadavek, který je kladen ústavou na právní řád i na jeho aplikaci. Rozumí se jím takový stav, kdy jsou objektivní a subjektivní právo fyzických a právnických osob dlouhodobě stabilní, jednotné, relativně jednoduché a předvídatelné a je tak naplňováno legitimní očekávání fyzických a právnických osob. (Hluk v sále.)
Vám to možná přijde jako nudná přednáška, ale to jsou věci, které by každý předkladatel práva měl znát a měl by je v prvé řadě respektovat, jinak se dostáváme do konfliktu s ústavním pořádkem.
V právním systému, který prochází transformací, což bylo třeba u nás po roku 1989, samozřejmě není možné dosáhnout maximální právní jistoty. Často jsou předpisy složité, nepřehledné, rychle se mění. Soudy, úřady rozhodují. Ptám se ale, jestli jsme po třiceti letech od roku 1989 stále v takovéto situaci?
Princip naplnění legitimního oprávněného - říkám legitimního oprávněného - očekávání je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a rozumí se jím takový stav, kdy jsou objektivní právo i subjektivní právo fyzických osob a právnických osob stabilní, jednotné, jednoduché, předvídatelné a je tak naplňováno to očekávání. Opakování je matka moudrosti. Já to tady budu říkat zřejmě při prvním, druhém i třetím čtení, jestli nedojde k nějakému kompromisu mezi koalicí a opozicí. Tento princip třeba brání mimochodem měnit daňové zákony v neprospěch poplatníků během účetního období, měnit podmínky výběrového řízení po zaplacení vstupního poplatku nebo výběrová řízení neodůvodněně rušit a podobně. Jako příklad takové špatné praxe mohu uvést třeba zákon o pozemních komunikacích, který s účinností od 1. ledna 2007 zavedl systém elektronického mýtného, na předchozích dálničních známkách však bylo uvedeno: Konec a platnost 31. ledna 2007. To znamená, bylo to přímo v rozporu s principem legitimního očekávání. Ale tento příklad byl v podstatě marginální, drobný, proti tomu, jaký hluboký zásah může znamenat tato novela do stavebního řízení a stavebního práva v České republice.
Ústavní soud ve svých četných judikátech dovozuje existenci pojmu právní jistota z prvního odstavce článku Ústavy České republiky, ve kterém se píše, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodě člověka a občana. Právě v závazku bytí právním státem spatřuje Ústavní soud pramen právní jistoty v Česku, když na základě teoretickoprávních principů vysvětluje, že právní jistota je jedním z neoddělitelných znaků právního státu. Právní jistotou rozumíme míru předvídatelnosti, míru, do jaké se subjekt práva může spolehnout, že ke konkrétnímu případu bude přistupováno pokaždé stejně, že soudce o stejné věci rozhodne zítra tak, jak o ní rozhodl dnes. Právní jistota neznamená nutně spravedlnost, spíš se jedná o výraz spolehlivosti. Důležitá je v tomto ohledu záležitost právní kontinuity, která bývá narušována zejména při událostech majících povahu historického předělu, jak jsem uvedl před chvílí.
Ještě bych chtěl říct, potřeba takové záruky je velmi dobře zřejmá zejména v dnešním světě, kdy hodnota morálky v mezilidské, a především mezinárodní komunikaci značně ustupuje ekonomickým zájmům. Jedině pevný a funkční právní řád umožní, aby byl stát vnímán okolním světem jako spolehlivý partner, což je ve finanční oblasti mimořádně významné. To platí samozřejmě i pro stavební řízení, pro stavební legislativu. Stát, v němž právní jistota neexistuje, dnes těžko může počítat se zahraničními investicemi či s pomocí okolních států, neboť nikdo se neodváží svěřit své peníze do rukou někomu, kdo mu nedokáže zaručit, že mu je bude moci zase vrátit, třeba proto, že právo, podle kterého si je dnes půjčil, už zítra platit nebude.
Tolik k mé nudné právní přednášce, kterou jsem částečně směřoval i na kolegu ministra a předsedu Legislativní rady vlády, protože jsem se o něm dověděl z životopisu, že je i pedagogem na mé alma mater, Masarykově univerzitě, a přednáší duševní vlastnictví. A třeba brněnští právníci a vysokoškolští pedagogové Jan Hurdík a Petr Lavický v roce 2010 ve své publikaci Systém zásad soukromého práva považují právní jistotu za jeden z vůbec nejdůležitějších principů právního státu a zdůrazňují, že je třeba mít jej na zřeteli nejen v každém okamžiku tvorby práva, ale potom následně také během jeho aplikace a interpretace.
Měl jsem ještě připravený krátký citát z rozhovoru pana předsedy Legislativní rady vlády, ale protože jsem nečekal, že se faktické poznámky tak rozšíří během naší diskuse, tak možná potom soukromě nebo v rámci nějaké faktické poznámky. ***
