(12.40 hodin)
(pokračuje David Štolpa)
Byl to právě on, kdo se podílel na počátku konceptu rekodifikace stavebního práva v České republice a kdo byl po dlouhých diskusích a jednáních faktickým architektem odděleného modelu. Vycházel přitom ze svých mnohaletých zkušeností z aplikací práva a praxe na malých vesnicích i velkých městech. Reagoval tak na svou dlouhodobou spolupráci se Svazem měst a obcí České republiky. Pan doktor Kadlečka bohužel v srpnu 2020 náhle zesnul, jinak by dnes jistě hlasitě volal proti snaze reformu zahodit a fakticky ponechat současný stav. On tu být nemůže, máme však štěstí, že jeho myšlenky, teze a argumenty ano.
S ohledem na význam kroků, které se nyní rozhodujete učinit - a musím předeslat, že jsem přesvědčen o tom, že je to jediný krok, ke kterému se fakticky dostanete, respektive na kterém se domluvíte - tedy odsunutí účinnosti základních tezí reformy stavebního práva, mi dovolte upozornit vás na článek, který doktor Kadlečka publikoval a který nazval zcela signifikantně Proč nelze v organizační rovině jinak: "Proti té části organizační reformy, jež opouští delegaci státní stavební správy na územní samosprávné celky, se od počátku staví Svaz měst a obcí České republiky i Sdružení místních samospráv České republiky," píše doktor Kadlečka ve svém článku a dále pokračuje: "Bez organizační reformy, respektive konstituování státní správy právě tak, jak je vymezena věcným záměrem stavebního zákona, však nelze odstranit uvedené příčiny stávajícího neuspokojivého až krizového stavu, tedy ani dosáhnout cílů rekodifikace veřejného stavebního práva. To znamená, ani naplnit programové prohlášení vlády. Je tomu tak konkrétně z následujících důvodů.
Návrh nového stavebního zákona nadto neusiluje o odstranění spojeného modelu veřejné správy jako takového. Jeho předmětem je pouze vynětí agend veřejného stavebního práva, u nichž je s ohledem na typově konfliktní charakter v území, často přítomné politické zájmy obcí, jakož i s ohledem na jejich komplexnost, četnost, odbornost a procesní složitost smysluplné a efektivní integrovat je do samotné autonomní institucionální soustavy orgánů čisté státní správy. Oproti redukci stavebních úřadů navrhované Ministerstvem vnitra je navíc řešení obsažené ve schváleném věcném záměru vstřícnější k občanům, neoddaluje výkon státní správy od občanů, a je tedy komplexně bližší tomu, co všechny dosavadní reformy veřejné správy vždy sledovaly, to znamená právě její přiblížení občanům. Takovýto postup je nadto vůči územním samosprávným celkům jistě šetrnější než opatření aktuálně navrhovaná Ministerstvem vnitra, jako je odvolávání tajemníků obecních úřadů a podobně.
Vyloučení stavební správy ze spojeného modelu veřejné správy, tedy to, že agendu v oblasti státní stavební správy již nebudou realizovat územní samosprávné celky v přenesené působnosti, má především umožnit vést ono sjednocené povolovací řízení a vydávat sjednocené stavební povolení. Současně ovšem má přinést eliminaci problémů systémové podjatosti a zásahu samosprávy do státní správy. Proto je třeba oddělit agendu státní stavební správy od politických a zájmových vlivů územních samosprávných celků a jejich vedoucích představitelů. Respektive z opačného úhlu pohledu tento problém může plnohodnotně vyřešit a odstranit pouze nová soustava přímé státní stavební správy oddělená od územních samosprávných celků.
Dále eliminaci problémů nedostatečné horizontální a vertikální koordinace činnosti stavebních úřadů a s tím spojeného rizika jednotného a nedostatečně odborného výkonu agendy. Například výroční zpráva o stavu veřejné správy v ČR za rok 2017 tak konstatuje, že analýzou údajů o práci stavebních úřadů byla odhalena relativně vysoká míra úspěšně uplatněných opravných prostředků. Ta pro rok 2017 dosáhla 43 %. Dále eliminaci problémů nákladů výkonu státní správy přenesených na samosprávy a z opačného úhlu pohledu i problému neadresnosti finančních příspěvků na výkon státní správy, či zajištění nezbytného jednotného vybavení stavebních úřadů, zejména hardwaru a softwaru.
Odborně ani návrh slovenského stavebního zákona již nepočítá s výkonem přenesené státní správy orgány územní samosprávy. Integrace stavebních úřadů a dotčených orgánů, tedy vytvoření jednotné soustavy profesionální státní stavební správy, která nejen převezme stávající koncepce stavebních úřadů všech typů, obecných i speciálních, a úrovní - ústřední, regionální, místní - ale umožní i odstranění dosavadních desítek závazných stanovisek prostřednictvím integrace dotčených orgánů do státní stavební správy. V zásadě není představitelná v prostředí spojeného modelu územní veřejné správy, neboť by pak stát musel na obce delegovat v zásadě veškerou státní správu týkající se rozvoje území a výstavby, tedy i veřejnou správu, jež dnes vykonávají například krajské hygienické stanice, ČBÚ, ÚCL, Drážní úřad, speciální a jiné stavební úřady. Navíc by tu na první pohled paradoxně došlo k oslabování samosprávy, jež je přitom garantovaným ústavním právem územních společenství.
Ostatně i analýza aktuálního stavu veřejné správy - vláda ji vzala na vědomí svým usnesením číslo 924 ze dne 14. 12. 2011 - zpracovaná Ministerstvem vnitra konstatovala již v roce 2011, že základním problémem koncepce obcí je vysoký rozsah přenesené působnosti, který převyšuje i obvyklou situaci v zemích se spojeným modelem výkonu veřejné správy. Tento rozsah přináší určité nevýhody, zejména z hlediska přehlednosti kompetenčních a odpovědnostních vztahů. V tomto smyslu by bylo potřebné uvažovat o případném převodu některých kompetencí v přenesené působnosti do samostatné působnosti obcí nebo naopak do kompetence orgánů státu. Stejný materiál dále uvádí, že redukce stavebních úřadů v jakékoliv podobě může mít řadu odpůrců, především z řad územních samospráv s argumentem, že redukce stavebních úřadů popírá jedno z hlavních hesel reformy veřejné správy přiblížení veřejné správy občanům.
V souvislosti s tím je však potřeba si uvědomit, že stát může podporovat dekoncentraci a decentralizaci za každou cenu, neboť jednotlivé agendy je potřeba vykonávat na takové úrovni, kde může být zajištěna jejich kvalita. Spojený model veřejné správy ostatně ani nikdy nezahrnoval celé spektrum veřejnoprávních agend, viz například katastrální správa, pozemková správa, finanční správa, hygiena, požární ochrana, inspekce hájící složkové veřejné zájmy a tak dále. Nemůže tedy nepochybně představovat automatickou a univerzální mantru proti jakýmkoliv a jakkoliv věcně opodstatněným snahám reformovat stávající systém. To platí i v případě vynětí určité agendy ze spojeného modelu.
Právě integrace stavebních úřadů a dotčených orgánů je přitom nezbytnou podmínkou toho, aby mohlo být vydáváno jedno rozhodnutí o povolení stavby, které vzejde z jednoho povolovacího řízení integrujícího zejména dnešní územní řízení či jeho alternativy, posouzení vlivu na životní prostředí podle zákonu EIA, řízení podle zákona o integrované prevenci a další řízení o vydávání závazných stanovisek podle složkových zákonů a nahrazující dnešní stavební povolení. Právě a jedině v případě takové integrace bude v rovině věcné možné na jednom místě stavbu posoudit z pohledu různých zájmů a vzájemně jednotlivé veřejné zájmy chráněné při povolování stavby vyvážit v rámci stavebního řízení jednoho vnitřního komunikačního a kooperujícího orgánu, složeného z několika úředníků. Tohoto prostě bez integrace dosáhnout nelze, viz současný tolik kritizovaný roztříštěný stav plný závazných stanovisek. Jedině v podmínkách nové soustavy státní stavební správy současně dojde v oblasti personální k zásadnímu posunu nezávislosti úředníků, ale i dalších podmínek pro personální stabilitu, kariérní růst a řádný výkon jejich činnosti, dále k zefektivnění sdílení odborných personálních kapacit a zdrojů. ***
