(13.00 hodin)
(pokračuje David Štolpa)
Vaše nezodpovědné počínání nedopadne nicméně na lidi, ať již na ty, kdo si sami chtějí stavět, nebo kdo bude chtít byt kupovat, na ty, kdo si jej koupit nebudou moci, protože proces tímto návrhem zcela zablokujete a nedostatek bytů v České republice se dále zhorší, na lidi, kteří věří v budoucnost České republiky. Jenže zajímaví a lákaví investoři, kteří by mohli být skvělou budoucností naší republiky a přinést do ní nová pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou, a tím by podpořili také vzdělávání a posunuli nás kupředu, půjdou raději o město dále, do Varšavy či Bratislavy, které jsou pro ně vstřícnější. Dopadne na lidi, kteří věří ve stabilní zásobování, jež bude narážet na vývoj logistických a dalších prostor.
Možná dnes máme pocit, že nedopadne na oblast výstavby silnic, dálnic či železniční infrastruktury, protože s ní si přece ponecháváme model, který běžnému člověku upíráte. Proč tedy chcete, aby se zde stavby schvalovaly dvěma způsoby? Je zřejmé slovy klasika "co je povoleno pro bohy, není povoleno pro voly". Pan Kupka jako ministr dopravy si ponechává změněný fungující model, běžnému člověku jej ale upře. Obávám se nicméně, že tento zmetek a zmatek nebude ale na konci fungování ani zde, ani lidé se díky tomu rychlejšího spojení nedočkají.
Vaše rozhodování o osudu stavebního práva v České republice není věcné, ale politické. To by zde mělo zcela jednoznačně zaznít. A odpovědnost za toto politické rozhodnutí na svá bedra vezme každý poslanec, který se vysloví pro odklad účinnosti moderní stavební legislativy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. K faktické poznámce je přihlášen pan ministr Bartoš.
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl nechat, aby zazněly všechny ty další názory. I já si někdy vezmu text, zejména, když mám úvodní slovo, a čtu z něj ty věci, abych nezapomněl na to, co má zaznít. Je trošku nešťastné, když po několika hodinách jednání v předčítaném textu zaznívají argumenty, které jsem tady já, pan Kupka či další vystupující v reakcích třeba na pana poslance Vondráčka nebo paní předsedkyni výboru dávno vypořádali a zodpověděli. Možná by stálo za to si aspoň ten text proškrtávat, aby nám zde nebylo vyčítáno, že něco nereflektujeme, když jsme tady na toto odpovídali.
A pak jenom prosím, když už citujete tedy zesnulého pana doktora, podívejte se, jak se jmenoval. My jsme s ním spolupracovali, není to pan Kadlečka.
Ale spíše ta moje argumentace míří k tomu, když už tady trávíme ten čas a máte ten projev připravený, tak si aspoň proškrtejte ty věci, které zde vypořádány byly. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy. Teď už je na řadě pan poslanec Strýček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Strýček: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dneska tady máme před sebou sněmovní tisk, kterým vláda v podstatě zamýšlí odsunout alespoň částečně účinnost nového stavebního zákona. Nový stavební zákon je z jedné strany označován za ideální formu stavebního práva, z druhé strany za nějaký paskvil. Já vždycky zastávám názor, že je to někde uprostřed, to znamená, že se domnívám, že se v dnešní době jedná o maximum toho možného, co v politické konstelaci minulých let bylo možno dosáhnout. Není to samozřejmě reforma ideální. Vím, že ve většině případů nám tady nechodí úplně ideální návrhy zákonů, že se to tady na Sněmovně opravuje. Kolikrát jsme tady opravovali zákon, který už byl i uveden do legislativní praxe. Znovu opakuji, není to samozřejmě reforma ideální, ale je to reforma nutná, kterou je podle mě nutné neodkládat, ale je naopak třeba začít provádět, ustavit předpokládané úřady, naplňovat je a uvádět je do života.
Co v uvozovkách hrozného nám nový stavební zákon přináší, že je tedy teď nutné to narychlo odložit? Já jsem v minulém volebním období nebyl ani jedním z těch členů garančních výborů, které se tímto stavebním zákonem úplně dopodrobna zabývaly. Já jsem se v podstatě nějakým způsobem s tou velmi rozsáhlou materií seznámil, protože na mě jako na poslance byly vznášeny dotazy v rámci regionu, občané se mě ptali a tak dále.
Já bych si samozřejmě nějakým způsobem - protože to není lehké, je to opravdu rozsáhlá materie, na které se pracovalo dlouhou dobu, je to hodně stran - tady dneska dovolil načíst nebo zdůraznit zhruba asi pět bodů, které mě na tom zaujaly, byť už tady zazněly, a jak říká pan ministr, byť už tady byly nějakým způsobem vysvětleny.
Za prvé je to jednotná soustava stavebních úřadů a jejich oddělení od samospráv. Tady ten zákon totiž zavádí jednotnou soustavu státních stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Podle mě se jedná o systémovou změnu, která řeší zásadní problém systémové podjatosti, o které již tady bylo hovořeno, to znamená rizika zasahování místních samospráv do rozhodování o povolování staveb. Vznik této jednotné soustavy státních úřadů těmto případům může zabránit. Benefitem taky samozřejmě může být jednotný a předvídatelný výklad stavebních předpisů. Podmínkou pro to je samozřejmě nicméně zajištění přechodu dostatečného počtu kvalitních úředníků a organizační zajištění této soustavy.
Já si myslím, že všichni z nás, jak jsme tady, kteří něco stavěli, nebo měli jednání na stavebních úřadech, se s tímto určitě setkali, protože ne všichni úředníci, kteří na těch stavebních úřadech pracují, jsou ve stejné kvalitě, a tak dále. A mně se to taky osobně stalo, že mi bylo vysvětleno něco, podle čeho jsem začal konat, a pak jsem se od toho úředníka dozvěděl, že je to jinak. Takže si myslím, že to opravdu nutná věc.
Dále je to zjednodušení a zrychlení stavebního řízení. Já tomu říkám úřední ping-pong. To považuji taky za hlavní důvod přijetí nového stavebního zákona, protože existuje značná komplikovanost a roztříštěnost současné právní úpravy a jejím důsledkem je neúměrná délka řízení o povolování staveb. Tento schválený zákon zavádí jedno společné řízení o povolení stavby namísto současného územního a stavebního řízení a řady dalších takzvaných zvláštních postupů. S tím samozřejmě souvisí i integrace některých dosud samostatných povolení a stanovisek o rozhodnutí povolení stavby. Rozhodnutí stavebního úřadu bude tedy vznikat ve spolupráci více oprávněných úředních osob. Samostatná tady, jak už bylo samozřejmě řečeno, zůstávají například stanoviska Agentury ochrany přírody pro záměry ve zvláště chráněných územích, rozhodnutí orgánů Státní památkové péče v ochranném pásmu, kulturní památky, památkové zóny, stanoviska hasičských záchranných sborů, vyjádření báňských úřadů a Veterinární správy a tak dále.
Co já považuju taky za velmi důležité a hodnotím to velmi kladně, je, že odvolací úřad kromě toho nebude oprávněn rozhodnutí vydané v prvním stupni rušit a vracet, ale vždy bude muset rozhodnout s konečnou platností. Tím se zabrání opakovanému projednávání věci, to je ten takzvaný úřednický ping-pong, se kterým se určitě všichni z nás měli taky možnost setkat.
Změny v územním plánu a změny v požadavcích na výstavbu. To je další bod, který jsem tam nějakým způsobem vypíchl. Jedná se o to, že územněplánovací dokumentace na všech úrovních, tedy územní rozvojový plán pro území celého státu, zásady územního rozvoje kraje, územní plány obcí a regulační plány budou pořizovány v jednotně upraveném procesu. Zavádí se také lhůty pro její pořízení, byť nezávazné.
Podrobněji je upravena možnost pořizování změn územněplánovací dokumentace a regulačních plánů z podnětu oprávněných osob a úřadů. Územně plánovací dokumentace se tedy bude povinně vyhotovovat v elektronické verzi ve strojově čitelném formátu a její vybrané části v takzvaném jednotném standardu, tedy stejným formálním způsobem ve všech případech.
Zákon také nově obsahuje definici takzvané modrozelené infrastruktury a její obecnou podporu v územním plánování jako nástroje pro efektivní hospodaření s vodou ve městech. ***
