(16.50 hodin)
(pokračuje Vlastimil Válek)
Já bych byl velmi rád, kdyby ten zákon prošel do prvního čtení, intenzivně se diskutoval ve výborech. Souhlasím s tím, že ten zákon nikam nespěchá, nechvátá. Já jsem velmi zvažoval, zda nevyužít toho, že se změnila vláda, a nestáhnout ho, ale myslím si, že část práce na něm byla odpracována. V Poslanecké sněmovně je řada špičkových lékařů, mých kolegů a kolegyň, ve zdravotním výboru je silný potenciál na to dopracovat ten zákon, ministerstvo s tím bude spolupracovat. Možná to úplně není politické, co teď tady říkám, ale myslím si, že máme na to, abychom dali dohromady kvalitní zákon poté, co bude projednán zdravotním výborem a případně schválen, a aby finálně ten zákon pomohl k tomu, že větší množství lékařů bude moci očkovat, a možná i zubařů a farmaceutů. Koneckonců my nevíme, co se stane za půl roku, nevíme, kdy nebudeme potřebovat tady tuto vlnu, a tímto směrem se - málo platné - ten vývoj na světě ubírá. My mu můžeme vzdorovat, my se můžeme bránit, ale stejně ho nezastavíme. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. A nyní poprosím pana poslance Špičáka, aby se ujal slova.
Poslanec Julius Špičák: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem skutečně překvapen tímto jednáním, protože je to jednání velmi rozporuplné a je to jednání, které nevede k cíli. Takže nejdřív bych si dovolil definovat kýžený cíl. Kýžený cíl je velká proočkovanost, a jak víme, situace vypadá tak, že v podstatě očkování tak, jak probíhá, přírůstek je marginální. A na jedné straně nám v podstatě v jednotkách přibývají plně naočkovaní jedinci, na druhé straně se nám zase zvyšuje počet těch, kde ať už prodělané onemocnění, nebo očkování je tak vzdálené, že v podstatě jejich imunita je nedostatečná.
Já bych si dovolil popsat současnou situaci třemi základními fakty. Za prvé, je tady jakási úmrtnost. Ta úmrtnost dosahuje až 50 jedinců denně. Já tady nesouhlasím s kolegou Brázdilem, že problém je za námi, on za námi prostě není. Ta úmrtnost je prostě obrovská. Představme si, že denně umírá normálně přibližně 330 lidí a nyní jich umírá 50 navíc. Byly dny, kdy jich umíralo 200 navíc! Ale stále je to 50 navíc, je v podstatě více, než dalo by se říct jakékoli jiné onemocnění. Ale my jsme k té situaci nějakým způsobem otupěli, což je lidská přirozenost. Za prvé je to už s námi dlouho a za druhé v podstatě vnímáme nějak podvědomě, že my, společensky aktivní lidé, jsme tím, že jsme vesměs proočkovaní, jsme tedy chráněni. My bychom se měli zamyslet nad tím, kdo to vlastně umírá. Kdo je to těch 50 lidí, kteří tady umírají? Tato analýza z řady důvodů není dostatečná.
Já bych si dovolil říct druhý naprosto nesporný fakt - přestože tady kolegyně Maříková samozřejmě zmínila to, že omikron se tady šíří bez nějakého většího vlivu na očkování - z těchto přibližně 50 nadúmrtí denně nikdo není očkován třemi dávkami. Já bych rád, aby toto explicitně zaznělo buď z úst pana ministra, anebo z úst ředitele ÚZISu. Já jsem tuto explicitní formulaci neslyšel a považuji ji za naprosto zásadní a důležitou. Ta by měla mít ten jakýsi motivační význam.
No a pak je tady třetí faktor, který se kupodivu nezmiňuje, a to je počet - my sledujeme počet nakažených a v podstatě dochází samozřejmě k úlevě, že ten počet klesá - ale ne všichni sledujeme počet proočkovaných a počet testovaných. Počet testovaných za dva měsíce klesl na nějakých 20, 25 %. Jinými slovy, my počet pozitivně testovaných musíme dnes násobit třemi, čtyřmi, abychom se dostali k reálné hodnotě skutečně nakažených lidí. Já se mohu podívat kolem sebe do reálné situace našeho zdravotního institutu a já tam vidím, že tam je doslova exploze pozitivně testovaných, ale i poměrně vážně nemocných kolegů. Nikdo z nich se nedostane k hospitalizaci, nikdo z nich neskončí na jednotce intenzivní péče, pochopitelně, to zní dobře, nicméně jsou zkrátka... mají poměrně výrazné potíže, podobně jak například referoval tady pan premiér Fiala, jsou vyřazeni z pracovního procesu a musím říct, že naprosto reálně v současné době ambulance IKEMu je v podstatě paralyzována nemocností na covid-19.
Takže když to všechno shrnu, situace je poněkud jiná, než tady situace byla na podzim, protože byla jiná varianta. Zásadní faktory jsou tady dva: omikron se rychle šíří, šíří se nekontrolovatelně. On se šíří tak nekontrolovatelně, že se domnívám, že žádné společenské restriktivní opatření nehraje žádnou roli, kromě zabalení se do igelitu a absolutní izolace. Vidíme to například i na Číně. Takže to je jeden parametr, to je ten omikron, který se nekontrolovaně šíří. A pak je tady ten druhý, další, zásadní, že společnost zkrátka proti problému otupěla, ale ten problém tady je a je velmi závažný. Takže my skutečně musíme dát maximální akcent k tomu, aby se vakcinovalo. Samozřejmě jakási kolektivní imunita je v podstatě hypotetický termín, který nemá de facto žádný obsah, a samozřejmě to neznamená žádných 70, 80 %. Vakcinace se musí blížit v podstatě hodnotám absolutním.
A teď se vrátím k navrhované novele. Tato navrhovaná novela vyšší provakcinovanost prostě neslibuje. Tím, že to jenom mechanicky rozšířím o další poskytovatele, pokud není dopracován způsob - já jsem zaprvé zásadně proti tomu, aby se to rozšiřovalo na tyto navrhované poskytovatele, protože zcela souhlasím s předřečníky, že farmaceut a zubní lékař není vybaven, aby mohl podávat takovouto dávku, a já se domnívám, že z důvodů legislativních oni ani nebudou chtít vakcinaci provádět. Takže nemyslím si, že vakcinace se zvýší tím, že rozšířím počet dalších poskytovatelů. Musíme stále pracovat s motivací za prvé těch, kteří jsou v nejbližším kontaktu s nemocnými, což jsou praktičtí lékaři, takže stále pracovat s organizacemi praktických lékařů, pracovat s odbornými společnostmi, aby zde byla maximální angažovanost, maximální motivace, to je jedna věc. A dále musíme analyzovat skupinu lidí, kteří se stále nedostali k vakcinaci. A znovu musím říci - ono to není tím, že oni byli absolutní odpůrci. Oni už se prostě necítí býti pod tlakem kampaně.
Takže znovu musím říci: Maximální motivace dosavadních poskytovatelů, hladká organizace a maximální motivace těch, kteří dosud proočkovaní nebyli. Takže mně tato novela, tak jak byla předložena, se nelíbí a já navrhuji, aby byla přepracována. Navrhuji tuto novelu k přepracování předkladateli. Děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, pane poslanče. Navrhujete tedy vrácení návrhu navrhovateli k dopracování? Děkuji.
A nyní s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Petr Fifka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fifka: Děkuji. Kolegyně, kolegové, je hezké poslouchat debatu, kdy tady návrh z pera bývalého ministra zdravotnictví je podroben jisté kritice. Já jsem také pro to, abychom si to vzali do výborů a tam to projednali. Tohleto je skutečně široká problematika a tady pan profesor Špičák nastínil, že se to netýká jenom rozšíření očkovacích míst. Jako farmaceut vám můžu říct, že předpokládám, že kolegové nestojí příliš o to, aby očkovali ve svých lékárnách. Možná o to budou stát nějaké řetězce, které v tom budou vidět jistou obchodní příležitost, ale my musíme řešit jinou záležitost, a to je to, že covid tady s námi bude, pravděpodobně se z něj stane klasické normální předsezonní očkování tak, jako jsme byli zvyklí u chřipky, a ten systém očkování nevíme, jestli půjde dál masivními očkovacími centry, jako to bylo doteď. Takže pojďme se k tomu vrátit, pojďme o tom debatovat, pojďme hledat nějaké praktické řešení, které bude proveditelné nejen na příští sezonu, ale na příštích několik let, dokud nás bude tady covid jako sezonní viróza trápit. Děkuji. ***
