Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji. To byl pan poslanec Karel Rais a nyní s přednostním právem se nejprve přihlásil pan místopředseda Karel Havlíček, tak se dohodněte. Paní předsedkyně, prosím.

Poslankyně Alena Schillerová: Já moc prosím, paní místopředsedkyně. Pan ministr školství tady před chvílí byl. Bylo potvrzeno, že přijde, přišel, aby po chvíli zase zmizel. Mohla bych vás poprosit nebo mohla bych poprosit zástupce vládní koalice, aby přišel do sálu a reagoval na mého ctěného kolegu pana profesora Raise, který kladl konkrétní dotazy, ptal se tady na koncepci školství, jak se to bude řešit, začlenění ukrajinských dětí? Moc prosím, jestli byste ho mohli zavolat, ať se vrátí do sálu. Já v tuto chvíli skutečně, protože než vystoupí můj kolega, pan místopředseda Havlíček, který bude mít určitě zase jiné téma, tak si myslím, že by si to zasloužilo reakci na pana profesora Raise. Můžeme se domluvit, stačí vám pět minut? Je tady někde v budově? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážená paní předsedkyně, chce reagovat pan ministr. Tak, s přednostním právem. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pan ministr Gazdík má pracovní jednání s panem ministrem Stanjurou. Já jsem mu dělal tady velmi podrobné poznámky, které mu předám, a myslel jsem si, a já s tím také počítám, že ta naše reakce přijde potom v nějakém souhrnu, až se bude ten počet přihlášených blížit ke konci. Ale co vám mohu garantovat, je to, že pan kolega Gazdík jistě na slova pana profesora, pana kolegy Raise zareaguje. Děkuji. (Poslankyně Schillerová: Děkuji.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vnímám, že to je tímto ze strany paní předsedkyně nyní pokryto, a prosím, pan místopředseda Karel Havlíček.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, vážení členové vlády, já dnes nebudu nějak mimořádně kritický, protože si myslím, že se jedná o navýsost citlivou a důležitou záležitost, ale dovolte mi alespoň několik úhlů pohledu. Budu poměrně krátký.

Nouzový stav je mimořádný stav bez jakékoliv diskuse a válka je mimořádná situace, notabene válka spojená s uprchlickou krizí je stejně tak velmi mimořádná věc. A podobně jako v době covidu, který jsme považovali za zcela mimořádný, a prosazovali jsme, dokonce několikrát, nouzový stav, tak i tady nemůže říct nic jiného, než že ano nouzovému stavu. Ano, v dané chvíli není jiné řešení.

Za další. Jsem přesvědčen, že jakákoliv opozice má být tvrdá, má být důsledná, ale neměla by být mstivá. To bychom popřeli sami sebe. Pokud bychom se my měli chovat tak, jako se někdy chovala opozice covidová, tak v dané chvíli bychom nediskutovali o tom, jestli má být nouzový stav na 30 dní, nebo 58 dní, ale diskutovalo by se, jestli vůbec má být. Vzpomeňme si na jaro minulého roku, kdy jsme měli 15 až 20 tisíc lidí v nemocnicích a kdy tehdejší opozice vystavila stop stav nouzovému stavu a dostala nás do prekérní situace, a nebýt tehdy krajů, tak nevím, jak by ta situace dopadla. Nechceme se chovat tímto způsobem, chceme být rozumní.

Víte, že my jako opozice za ANO jsme podpořili ve většině kroky vůči Ukrajině, vůči agresorovi jakožto Rusku, nicméně je pravda, že s řešením uprchlíků nejsme už na úplně stejné vlně, nikoliv proto, že bychom odmítali uprchlíky, ale protože si uvědomujeme, že se ta situace začíná dostávat do fáze, kdy se to řeší více intuitivně než koncepčně, strategicky, a i z tohoto důvodu se nemůžeme vzdát a nechceme vzdát určité míry kontroly. Proto chceme, aby se skládaly účty v uvozovkách vždy po 30 dnech, a pokud po těch 30 dnech uvidíme, že je opět situace taková, že je nezbytné ten nouzový stav prodloužit, rádi tak učiníme. My jsme si ani v době největší covidové krize nedovolili navrhovat nouzový stav na déle jak 30 dnů. Proto považujeme těch 30 dnů za férové. A to, že tady možná budeme diskutovat několik hodin, nepovažuji s ohledem na to, že nouzový stav je velmi mimořádná situace a nemůžeme si zvykat na to, že to bude pravidlem, tak to nepovažuji za nic mimořádného. Patří to k práci koalice, patří to k práci opozice setkat se ve Sněmovně a vyříkat si ty věci.

A to poslední, co jsem chtěl říct. Nezapomínejme, že i v nouzovém stavu můžeme dělat celou řadu hospodářských mimořádných opatření, a v dané chvíli, a tady myslím, že je třeba to jasně říct, vláda tak jako ji nekritizujeme za přístup k Ukrajině, tak bohužel nezvládá tu hospodářskou situaci. Dostává nás do takřka kritického stavu, ať už s ohledem na inflaci, kdy už jsme třetí nejhorší v Evropě, ať už s ohledem na energetickou nepodporu, kde jsme mezi třemi nejhoršími v Evropě, s ohledem na předpokládaný růst hrubého domácího produktu, kde to vypadá, že budeme nejhorší ve středu a ve východu Evropy, tak je třeba si uvědomit, že toto rovněž souvisí s tím, jakým způsobem budou vnímáni uprchlíci, a to je spojeno logicky i se všemi stavy, které zde dnes odsouhlasujeme, protože nemohu souhlasit s tvrzením, že máme vůči vám být vstřícnější v rámci hospodářské politiky, protože zde dnes máme důležitější věci na práci. Ano, souhlasím, že důležité je dnes, aby se uchoval mír, respektive aby se zabezpečil mír, aby se přestalo válčit, je nesmírně důležité podporovat Ukrajinu, uprchlíky, ale pokud budeme podceňovat hospodářské problémy, tak jako je podceňujeme v těch posledních týdnech, ve finále se to neotočí jenom vůči vládě, ale otočí se to i vůči uprchlíkům. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za váš příspěvek. Ještě sdělím omluvu neúčasti pana poslance Jiřího Kobzy dnes mezi 15. a 19. hodinou. A další přihlášenou je paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si také se vyjádřit k žádosti vlády o prodloužení nouzového stavu, a to především v souvislosti s oblastí ubytování a bydlení. Nouzový stav začal v Česku platit 4. března, vláda ho vyhlásila na 30 dní a dnes nás žádá o jeho prodloužení. Oprávnění vlády v době nouzového stavu mohou být poměrně rozsáhlá. Jedná se o zrychlení způsobu administrace a zjednodušení a zrychlení jednotlivých procesů v důležitých oblastech, jako je zdravotnictví, školství, sociální oblast nebo oblast registrace a mnoho dalších. Odsouhlasením prodloužení nouzového stavu ponechává Sněmovna v rukou vlády tyto pravomoci, a proto je logické, že chceme, aby nás vláda seznámila s plánovanými opatřeními jak v rámci nouzového stavu, ale také se střednědobými a dlouhodobými plány ve všech důležitých oblastech. Jak už jsem zmiňovala, jedná se o bydlení, zdravotnictví, sociální oblast, školství a další.

Ale nyní již k té oblasti ubytování a bydlení, což je jednoznačně jedna z těch nejzásadnějších oblastí pomoci, ale zároveň je to oblast, která má mnoho problémů, a i dlouhodobých problémů. V současné době máme v České republice mnohem větší počet uprchlíků, než vláda, a nejenom vláda, předpokládala. Téměř se vyčerpaly možnosti běžného bydlení, uprchlíci jsou nyní ubytováváni v různých takzvaných náhradních budovách, jako jsou tělocvičny, kulturní domy, haly, výstaviště a podobně. Pokud bych měla ohodnotit prvotní krizové a operativní řešení, tak zde je třeba říci, že města a obce byly ve velmi krátké době schopny se přizpůsobit, našly běžné byty a dokázaly se vypořádat i s náhradním ubytováním. Ale v současné době a především do budoucna nevystačíme s krizovým operativním řízením a je nezbytné, aby se postupovalo systematicky podle plánů a podle stanoveních jasných a konkrétních kroků.

Vláda v oblasti bydlení přijala nařízení vlády o příspěvku na bydlení pro solidární domácnost. Částka tohoto příspěvku je 12 000 korun jako maximum. Navíc ubytování v domácnosti může vypadat různě, aniž by to mělo vliv na výši kompenzace. To znamená, že to může být jedna místnost v suterénu, ale stejně tak 3+1 v Praze. A většina uprchlíků míří do Prahy a do větších měst, kde je tržní nájemné daleko vyšší. Soukromí majitelé nemovitostí, kteří by třeba uprchlíky ubytovali, jistě tuto minimální kompenzaci uvítají, ale vzhledem k její výši by potřebovali také nějakou záruku ze strany státu, že po nějaké době uprchlíky sám bude schopen ubytovat. V současné době i představitelé měst hovoří o tom, že s dočasným ubytováním by problém nebyl, ale vzhledem k tomu, že momentálně nelze předpovědět, na jak dlouho budou uprchlíci z Ukrajiny potřebovat azyl, tak některé formy ubytování nebude možné využít na delší dobu. Přechod na ubytování humanitárního typu, tedy v halách, tělocvičnách, tak jak jsem o tom hovořila, připustil i ministr vnitra Vít Rakušan, když řekl, že jsme na mnoha místech v situaci, kdy standardní ubytovací kapacity jsou z velké míry nebo zcela vyčerpané. ***