(16.20 hodin)
(pokračuje Karel Tureček)
Tady je třeba podotknout, že vláda se nesnaží ani tuto situaci řešit ani do budoucna, protože o nákupu obilovin z letošní úrody se rozhoduje už nyní, takže v červenci a v srpnu bude pozdě. Vláda se může dočkat skutečně situace, kdy veškerá nová úroda bude v průběhu června už skoupena spekulanty na domácím trhu. A samozřejmě vláda svými kroky nechce vyprodukované zemědělské komodity uplatnit ve zpracovatelském průmyslu v tuzemsku, naopak dělá kroky, kdy základní suroviny spíše bude chtít vyvážet, a tím prohlubovat saldo agrárního exportu.
Já musím říct, že vláda má výjimečnou situaci v následujícím období využít nouzového stavu a kromě těch základních vstupů, které jsou příčinou růstu cen potravin, ať už je to oblast cen energií, pohonných hmot, plynu, nakonec i v oblasti do určité míry minimalizovat poptávkové tlaky na zemědělské komodity, tak vláda by měla zejména jasně vydefinovat oblast, jak už jsem zmínil, intervenčních nákupů základních zemědělských komodit prostřednictvím institucí, které má k dispozici.
Dále by se vláda vážně měla zamyslet nad masivní podporou domácího zemědělství a potravinářství. Já tady uvedu několik příkladů, kde by vláda mohla jednat prakticky okamžitě. Například v souvislosti s krizí na Ukrajině se hovoří o krizi v oblasti olejářství, zejména nedostatku slunečnicového oleje v Evropě. Od roku 2000 se snížila výměra pěstování slunečnice v České republice o 19 000 hektarů. Mimochodem, tady kdyby ministr zemědělství Nekola chtěl řešit tuto situaci, má jedinečnou možnost, protože o úrodě třeba slunečnice v České republice se bude rozhodovat až nyní. Může stále zasít a může tuto plochu téměř okamžitě zvýšit právě o tu sníženou plochu 19 000 hektarů. Může také využít toho, že v oblasti živočišné výroby, zejména u těch hospodářských zvířat, kde je malý generační interval, prakticky může zejména u drůbeže v sektoru drůbeže a vajec právě těmihle investicemi zvýšit zástavy drůbeže během šesti měsíců tak, aby stabilizoval potravinovou soběstačnost v tomto sektoru.
Nakonec vláda má výjimečnou situaci z hlediska pozice Evropské unie, kdy byla schválena České republice mimořádná podpora ve výši 270 milionů korun právě na tyhle citlivé komodity, na tyhle citlivé sektory v oblasti živočišné výroby a rostlinné výroby. A vláda České republiky může svým rozhodnutím okamžitě tuto podporu dvojnásobně navýšit z národních zdrojů o částku až 540 milionů korun, takže prakticky v jednom jediném týdnu může rozhodnout o mimořádné podpoře sektoru zemědělství a potravinářství o částku 810 milionů korun. Vláda nereaguje, vláda mlčí, vláda nechce podpořit české zemědělce. V neposlední řadě je to i třeba podpora zemědělcům prvovýrobcům v Polsku, kdy polská vláda rozhodla o mimořádné dotaci ve výši 380 eur na jeden hektar, dotaci pro zemědělce na nákup hnojiv, která, jak už jsem tady zdůraznil, vzrostla o 300 až 400 %.
Já chci zdůraznit, že to je jenom několik bodů opatření, která je možno udělat před nastávající potravinovou krizí, která bezesporu Evropu zasáhne. A vláda má jedinečnou příležitost tuto krizi, (její) důsledky pro české obyvatele minimalizovat. Nedělá to. Chci také zdůraznit, že ministr zemědělství nejenom že nechodí na interpelace, nechodí ani do Sněmovny, takže není možné ani na půdě Sněmovny diskutovat o tomto velkém problému, tak bude mít jedinečnou možnost za tři měsíce. Je si třeba uvědomit, že Česká republika bude předsedat Evropské unii, a tady bych chtěl zdůraznit, že společná zemědělská politika je jedna z mála společných politik Evropské unie a on bude předsedou Rady ministrů zemědělství a potravinářství Evropské unie. Co chce v Evropské unii jako předseda Rady ministrů dosáhnout, když zaujímá k této problematice takovýto neodpovědný postup? Uvědomuje si vůbec předseda vlády Fiala tuto velkou odpovědnost a zároveň velkou výzvu pro české zemědělství a potravinářství, že od 1. července, v době nejhlubší krize zemědělství a potravinářství v Evropě, bude Česká republika předsedat Radě ministrů zemědělství, předsedat společné zemědělské politice? Já chci říci, že ještě máme čas předejít nebo eliminovat dopad potravinové krize v České republice. Bohužel musím zároveň zdůraznit, že za dva měsíce už bude pozdě. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášenou je paní poslankyně Balaštíková. Máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Já se vám omlouvám za svůj hlas, ale já jsem se držela doporučení našich pánů ministrů, takže jsem na doporučení pana Stanjury vytáhla kolo, na doporučení pana Síkely ztlumila topení a výsledek je, že jsem přestala mluvit. Nebyly to dobré rady. Já vám říkám, nedržte se jich. To se moc nepovedlo.
Minulý týden jsem se z vyjádření paní Adamové Pekarové dozvěděla, že stát se nemá starat o své občany a nemá je takzvaně vodit za ručičku. Paní Pekarová Adamová mluvila z pozice předsedkyně Poslanecké sněmovny, a tedy hovořila za nás za všechny. A já se důrazně - a říkám důrazně - proti tomuto prohlášení ohrazuji. Dle mého soudu stát má povinnost starat se o své občany a od toho tu ten stát je. Má tu od toho i svou vládu, má tu svůj Parlament a má tu svůj Senát. Pokud by tomu tak nebylo, k čemu by potom státu tyto složky sloužily? Já a jistě řada mých kolegů, a nejenom z naší strany, jsem kandidovala na post poslance právě proto, abych lidem pomáhala. Abych pracovala v jejich prospěch, trochu se vlastně o ně starala. A tak by to mělo být. Patrně tento názor sdílí i řada kolegů paní Adamové Pekarové z pětiprsté koalice, protože vláda dle mého soudu nekoná všechno ve prospěch našich občanů. Nedělá nic zásadního pro své občany a nemyslím si to jenom já. Myslí si to řada našich spoluobčanů a myslí si to i naši voliči. A patrně proto vám i klesají preference. Stačí se začíst do facebookových příspěvků. ***
