(17.40 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
A já chápu, že musí tady někdo i z té odborné části obhajovat. Vaše role byla nezáviděníhodná v tuto chvíli. A já se pokusím to, co jsem jenom pobrala, co jste tak v rychlosti, co jsem tak stihla, nestihla jsem si dělat ani poznámky.
Určitě se shodneme na tom, že nemůžeme právo - vy jste mladší určitě než já, tak tipuji, a já jsem prošla Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kdy se v těch letech učil takový ten pozitivistický styl vyhledávání v normě, to si myslím, že bylo dávno překonáno, zejména v judikatorní činnosti Nejvyššího správního soudu, tam někteří soudci začali být okouzleni v těch začátcích teologickým výkladem a výkladem po smyslu normy, ale proč ne? Někdy samozřejmě na to mohou být různé názory. To znamená, že my když to tam explicitně nemáme napsáno, tak samozřejmě, a o to se opíral podle mě i závěr stálé komise v Senátu, který prostě... Já jsem ho tady četla, nebudu to opakovat. Ale to, že to tam není napsáno, tak vlastně oni říkají, vláda rozhoduje a může do 30 dnů a pak jde před Parlament. Tam už není zase, že může zase jenom o 30 dnů. Ale z toho smyslu zákona, a proto ani naše vláda nikdy neuvažovala, že by žádala o delší lhůtu než třicetidenní. A vy jste tady citoval... (K poslanci Haasovi hovořícímu s kolegou.) Možná pan kolega vždycky začne debatovat, když k někomu mluvím, omlouvám se, prostřednictvím paní předsedající. (Pobavení v sále. Schůzi právě řídí místopředseda Havlíček.) Protože já mluvím k panu poslanci, prostřednictvím pana místopředsedy, omlouvám se, pana místopředsedy. Oni se tak rychle střídají, že to nestíhám zaznamenat.
A vy jste tady citoval judikaturu Ústavního soudu, tuším, a říkal jste, já si to pamatuji, protože se to vlastně týkalo naší vlády, že je to výsostně politické rozhodnutí vlády, které podléhá kontrole Parlamentu. A to je přesně to, o co jde. A to je ta podstata demokracie. My jsme se tady nepřeli o to, že to tam není explicitně napsáno. Nikdo tady z předřečníků, aspoň já, pokud jsem tu byla, a myslím si, že kromě hygienických pauz jsem nevytáhla z této místnosti paty, nikdo neřekl, že tady došlo k nějakému zneužití nebo porušení nebo omezení. Ta vláda samozřejmě koná v rámci tohoto právního rámce a bude konat dál po prodloužení nouzového stavu, ať už to dopadne jakkoli. A my voláme po jediném: právě po té parlamentní kontrole. My říkáme, a ze smyslu, a podpořila nás zrovna dnes, když tady vedeme tuto debatu, tak zrovna dnes nás podpořila ta stálá komise a před chvílí, možná jste to zaznamenal - já počkám, až vám to pan kolega řekne, prostřednictvím pana místopředsedy - a před chvílí to podpořil i předseda Senátu. To už je silný politický vzkaz vládní koalici. I předseda Senátu - druhý nejvyšší ústavní činitel. A my se tady bavíme spíš v politické rovině než ve striktně právní.
To, že my tam vidíme těch 30 dnů, a nejsme sami - znovu se tady opírám o ústavní právníky, o experty na tuto oblast, protože víme, že každý právník se specializuje na nějakou oblast, o stálou komisi, předsedu Senátu jsme také přesvědčili, je vlastně ve vašem stranickém tričku, ale věřím, že se zachoval s ohledem na funkci, kterou zastává, a proto se tak vyjádřil, je to čerstvá zpráva asi půl hodiny. A ti všichni se domnívají - a my se nechystáme k Ústavnímu soudu, Ústavní soud to řekl jasně, je to politická věc, politické rozhodnutí a mělo by podléhat posouzení a kontrole Parlamentem. A my říkáme: poslouchejte všechny tyto odborníky, využijte podanou ruku, to, že my jsme připraveni pro těch 30 dnů hlasovat, nerozdělujte společnost, nevyvolávejte další témata pro debaty. Já vás prostě nechci podezírat z toho, přes všechno, co už tady dneska padlo, tak si říkám probůh, že to snad neděláte proto, že my pro to chceme hlasovat, že proto snad jste si neřekli 58, byť vím, že jste uvažovali i o devadesáti, 58, protože hnutí ANO chce hlasovat pro 30. To věřím, že by vás nenapadlo. To by bylo hodně hloupé. Ani to tu nezaznělo, abych byla spravedlivá. Zazněly tu jiné výroky, už jsem je komentovala, nebudu se opakovat.
Shrnuto, podtrženo, my jsme si až tak neodporovali. Vy jste se tady snažil obhájit to, že i 58 dní má oporu. Já si myslím, že by to musel říct až nezávislý soud. Ten jediný může interpretovat naše právní normy. Jinak to bude názor velké skupiny proti minoritní skupině. To je dneska už víceméně jasné. A myslím si, že tato debata by skončila a vůbec by nebyla, ani by se nerozhořela, a už jsme mohli být dneska hotoví a mohli jsme se věnovat jiné práci, protože sami říkáte, co máte práce. Vládní lavice už zejí prázdnotou hodně dlouho. Děkuji panu prvnímu vicepremiérovi, ministrovi vnitra, že tu sedí (u zpravodajského stolku). Je už sám. A tuhle debatu jsme si mohli ušetřit. Už jsme mohli mít několik hodin odhlasováno. A mohlo být tady... Co by bylo za problém? Já to pořád nechápu. Vláda by dostala 30 dnů - povolení Parlamentem, schválení Parlamentem. A po 30 dnech by prostě přišla znovu. Byla by chytřejší o zkušenosti, o to, co se děje, o počty. Slyšeli jsme ministra školství, říká: My nevíme, jestli těch dětí bude tolik. Já tomu rozumím. Celou řadu ministrů jsme neslyšeli. Ministra zdravotnictví - ten mě velmi zajímal, řada mých kolegů, paní profesorka Adámková, pan doktor Mašek, prostřednictvím pana místopředsedy, všichni se tady vyjadřovali. A nedostali jsme odpovědi, protože tady není. Je služebně, jak bylo řečeno panem prvním vicepremiérem, pryč.
To znamená, že debata byla dnes určitě věcná, určitě slušná, to je bez debat. Aspoň mluvím tedy za náš klub a za tím si stojím. Ale zůstala bez odpovědí a zůstane po ní pachuť toho, že pravděpodobně vládní koalice to přehlasuje tou silou. A zůstane pachuť nejen v nás, my jsme na to zvyklí a my se s tím nějak srovnáme, ale zejména v občanech a v lidech, že tady není něco v pořádku, že prostě tady je nějaká disproporce, nějaká nesrovnalost, nějaká nejasnost - teď už mluvím naprosto jenom pro občany, nemluvím teď k expertům. Věřím, že mě doplní ještě paní profesorka Válková. A je to úplně, úplně zbytečné. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní předsedkyně. Další s přednostním právem je přihlášený pan zpravodaj Nacher. Máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych také chtěl reagovat na svého ctěného kolegu Karla Haase, vaším prostřednictvím. Dělal jsem si poctivě poznámky.
Za prvé, my jsme říkali od začátku, že prodloužení nouzového stavu o 30 dnů je pouze v té první větě, že lze, že to nesmí být na dobu delší než 30 dnů po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny, a poté, při tom pokračování, už těch 30 dnů není. To také tady nikdo ani neříkal, že by tam 30 bylo. Ale je tady nějaká implikace toho, že tomu tak je. Když se podíváte na to usnesení vašich kolegů ze Senátu, ti to tam píší naprosto pregnantně, tak já tady nebudu vymýšlet něco originálního. Kdyby rozhodnutí vlády o prodloužení nouzového stavu na základě jednoho uděleného souhlasu nebylo vázáno žádnou lhůtou - tím se dostávám k tomu, co říkal Karel Haas, který tady říkal, že hranice dva měsíce není, ale kdyby to bylo dva roky, tak už by to bylo za limitou, jak on říkal, tak v té chvíli bych se zeptal, co je tedy ta hranice? Dva měsíce to nejsou, ale dva roky jo. Rok ano, nebo ne? Do konce roku by to tedy bylo za tou limitou, nebo nebylo? Tím, že to není určeno, tak kdo by byl ten, kdo by určil, co je to ta limita? Byl by to půlrok, rok, dva roky? To by mě docela zajímalo.
Dále oni pokračují, že v té chvíli může trvat až do zrušení vládou nebo Poslaneckou sněmovnou třeba i roky, a to bez dalšího meritorního parlamentního projednání, protože politické propojení vlády s většinou v Poslanecké sněmovně zahrnuje riziko blokování jednání o návrzích na zrušení nouzového stavu, tím spíše, že při jediném užití tohoto institutu dne 18. února se o zařazení na pořad vůbec ani nehlasovalo. To je závěr vašich senátorů. ***
