(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. To byla všechna přednostní práva a nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, já bych chtěl vystoupit se změnou programu schůze na téma migrace, jak už tady anoncovala paní Vildumetzová Mračková, a je to otázka právě migrační vlny a jejího řešení. Padla tady čísla 306 000 registrovaných běženců z Ukrajiny. V současných dnech skutečnost je, že tady Ukrajinců v České republice je více a ne všichni jsou registrováni. Jsou tady čísla kolem 100 000 dětí školou povinných, 24 000 ukrajinských, dneska už dá se říct téměř spoluobčanů, se podařilo zaměstnat, a to je poměrně číslo zajímavé, a z hlediska budoucího vývoje, jak jsme se tady o tom i ve Sněmovně bavili, možnost zaměstnávání Ukrajinců dlouhodobá, eventuálně při jejich dlouhodobém setrvání v České republice, může být zajímavá pro další vývoj třeba v naší republice.
My jsme se dostali na bezpečnostním výboru k problematice registrací takzvaných KACPU, což jsou ta krajská registrační místa, a vlastně tím jsme si otevřeli problematiku bezpečnostní, protože mezi námi jsou i specialisté, kteří dříve třeba pracovali v cizinecké policii a podobně a viděli určitá i možná nebezpečí pro vnitřní bezpečnost v České republice podle toho, když by ta registrace nebyla důsledná. Dneska se ukazuje, že tematika, kterou jsme otevřeli na bezpečnostním výboru, byla správná, protože pro bezpečnost v České republice je důležité, aby migranti nejenom byli řádně zaregistrováni, ale hlavně abychom pro ně zajistili ubytování, abychom pro ně zajistili školy, abychom pro ně zajistili zdravotní péči. Na tom všem se samozřejmě pracuje, ale chyběl na začátku migrační plán.
A proto vzhledem k tomu, že 10. 3. na výboru pro bezpečnost jsme měli možnost hovořit s ministrem vnitra, který byl přítomen na tomto výboru, jsme ministra požádali o to, aby zhruba v horizontu čtrnácti dnů připravil migrační plán, respektive aby ho připravila vláda. Ten plán by se měl připravit - a to byl náš požadavek - podle počtu migrantů a podle vývoje migrační situace, protože samozřejmě tam je více neznámých - doba trvání válečného konfliktu a možnost návratu některých migrantů třeba na území, kde již se nebojuje, respektive při ukončení válečného konfliktu i návrat většího počtu migrantů, samozřejmě namodelovat různé situace. Hlavním ale cílem bylo podle počtu přicházejících migrantů zajistit ubytování, zdravotní péči, školství tak, aby byly připraveny.
To vše se řeší v takzvaném nouzovém stavu. Nouzový stav je vlastně rámec krizové problematiky, ve které se podle krizových zákonů tato situace dá řešit. Tady jenom připomenu, že v minulosti nouzový stav, když jsme ho chtěli využít v rámci covidové situace, tak se to nesetkalo s úspěchem a byl nahrazen potom - tady pamatujete všichni to dlouhé projednávání třeba ve vztahu ke covidu - pandemickým zákonem, ale ukázalo se, že v řešení migrační krize je to důležitý nástroj, a současná vládní pětikoalice si jej tady nechala prodloužit dokonce až do 28. května. My jsme s tím souhlasili, protože víme, co nouzový stav vlastně umožňuje. Umožňuje rychle reagovat, umožňuje třeba i rychlé nákupy a to, co vše je potřeba zařídit v reálné době. Ale z nouzového stavu vyplývá jedna věc, a to je, že v době nouzového stavu za koordinaci jednotlivých ministerstev a koordinovaný postup těchto rezortů zodpovídá Ministerstvo vnitra, potažmo ministr. Zachytili jsme také tu skutečnost, že vláda hodlá ustanovit koordinátora pro migrační krizi nebo pro migraci, a tady si myslím, že trošičku z toho zákona utíkáme, a připomínám, že nouzový stav je platný až do 28. května a že minimálně do této doby by i ze zákona měl být zodpovědný ministr vnitra za tuto problematiku.
Proto jsme ministra vnitra oslovili 10. 3. na tom zmiňovaném výboru pro bezpečnost, kde jsem načetl návrh usnesení, který byl posléze schválen, a v rámci tohoto usnesení byl vznesen požadavek, aby vláda předložila komplexní migrační plán s postupy stanovenými podle počtu registrovaných běženců v termínu do 31. 3. O ten termín si tam řekl ministr Rakušan tak, aby ho mohl mezirezortně koordinovat a aby ten plán byl opravdu komplexní.
Dále jsem na schůzi Poslanecké sněmovny dne 29. 3., kdy se tady projednávalo prodloužení nouzového stavu, opět načetl návrh usnesení, který právě zavazoval vládu České republiky přímo zde v Poslanecké sněmovně obdobným požadavkem. Tehdy ale tady pan ministr Rakušan si řekl o posunutí termínu, že se to nedá stihnout, čili ten termín, který nám přislíbil na výboru pro bezpečnost, si tady nechal posunout o čtrnáct dnů a my jako opozice jsme s tím souhlasili.
Dne 14. 4. nám skutečně byl představen dokument strategie postupu při migraci podle jednotlivých rezortů. Ten dokument ale nesplňoval to, co jsme požadovali, čili škálování podle počtu migrantů nebo škálování třeba podle počtu pohybu migrantů. Chci jenom připomenout pro dokreslení, protože to vím z konkrétní zkušenosti: ono se skutečně o pohybu migrantů příliš neví, a kdybychom chtěli nějaká opravdu validní čísla, tak bychom museli požádat telefonní operátory, kteří nám řeknou, kolik skutečně migrantů je v současnosti v České republice, nebo s určitou přesností. Dějí se totiž takové věci, že řada běženců není zaregistrována na registračních místech a pohybují se po republice. Máme konkrétně zkušenost v Hradci Králové z jednoho rekreačního zařízení, které jsme uvolnili pro migranty a které bylo nutné v těchto dnech uvolňovat. Nabídli jsme jim jiné ubytování a z těch zhruba devadesáti migrantů, co tam byli ubytováni, čtyřicet bez problémů si převzalo jiné ubytování, které jim bylo nabídnuto. Třicet, kteří byli zaregistrováni, zmizelo někam jinak, nenahlásili, kam šli, a pak se ukázalo při kontrole, že šestnáct z těch, kteří tam bydleli, vůbec neprošli KACPU.
Takže je tady určité riziko, určité procento migrantů, kteří se tady pohybují - v podstatě dá se říct v uvozovkách - ilegálně. Shodou okolností těch šestnáct byli mladí muži v produktivním věku. Tlačili jsme také na to, aby na těch KACPU se prováděla důsledná evidence, a to evidence nejenom z hlediska bezpečnostního jako je fotografování běženců, respektive i v některých případech třeba daktyloskopie, otisky prstů či zjišťování dalších údajů. Chápu, že to na začátku nebylo možné, ale například k tomu fotografování se přistoupilo až v době, kdy bylo v České republice zaregistrováno více než 250 000 migrantů. Musela se pro migranty zařídit řada věcí, a za to je potřeba poděkovat a asi i trochu zatleskat, protože máme ten názor všichni, že je potřeba se o migranty kvalitně postarat, takže když řeknu například zdravotnictví a vyřešení zdravotního pojištění těchto migrantů cestou získání statutu státního pojištěnce, další věc potom třeba umožnění jejich i přeregistrování k jiným pojišťovnám, pokud získali zaměstnání, a podobně, to všechno poměrně dobře funguje.
Nicméně i zde je ale vláda povinna získat na to dostatečné finanční zdroje, protože ve stejné situaci nebo ve stejném okamžiku, kdy nám tady přibylo více než 300 000 zdravotních pojištěnců, z velké většiny státních zdravotních pojištěnců, tak souběžně se má od 1. července snížit příspěvek za státního pojištěnce o 400 korun. ***
