(20.20 hodin)
(pokračuje Eva Fialová)
A pojďme se podívat na průměrnou cenu emisních povolenek podle ERÚ od roku 2015, kdy nejnižší byla v roce 2016, a to 142 korun na tunu. Loni tak vzrostla téměř na desetinásobek. Průměrná cena v roce 2015 byla 217 korun, 2016 142 koruny, 2018 144 koruny, 2019 399 korun, 2020 607 korun a 2021 1 355 korun. Ke zdražení energií lidé nic neudělají. Máme několik možností, radí nám experti. Ale vliv podle pana Sobíška, ekonoma Jakuba Seidlera mají rovněž spekulace. Emisní povolenky mohou nafukovat nejen firmy, které je potřebují pro svou činnost a aktivitu, ale i řada dalších hráčů na trhu, která začala na další růst cen emisních povolenek spekulovat v souvislosti s klimatickými ambicemi Evropské unie, což vedlo loni k jejich skokovému zdražení.
Tím pádem se sama obávám, zda bude vůbec možno realizovat investice. Pochybuji nad slovy, že všechno nám zařídí Modernizační fond, což uváděla ministryně životního prostředí. Já se tedy ptám, a není to dotaz na předkladatele, ale spíš výzva k vládě, jaký bude vláda zastávat názor ke Green Dealu? Není načase se zelené diktatuře Evropské unie a ve světle informací postavit a hledat rychlá a efektivní řešení? Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen poslanec Ondřej Babka. Připraví se poslanec Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi pochválit opatření, kterými novela zachovává podporu na energii z biomasy. Já stejně jako celé naše hnutí ANO tuto změnu zákona podporuji. Nicméně upozorňuji na to, že to je jenom špička ledovce. Proto bych rád zde mluvil o problémech s tímto souvisejících. Teď asi nikoho nepřekvapím, ale nedá mi to, musíme to říkat nahlas a znovu.
Když se podíváme třeba na míru inflace v eurozóně v březnu, která vystoupila na 7,5 % a v Evropské unii na 7,8 %, tak je to rekord od zavedení eura před 20 lety. A zvyšují se právě zejména ceny energií. Válka na Ukrajině a sankce proti Rusku vyhnaly ceny pohonných hmot a zemního plynu na rekordní úroveň. Míra inflace tak zůstává vysoko nad cílem České národní banky, ale také Evropské centrální banky, které ji stanovily na 2 %. Česká republika má ze zemí Evropské unie třetí největší hodnotu inflace, a to 11,9 %. Předběhlo nás jen Estonsko s mírou harmonizovaného indexu spotřebitelských cen ve výši 14,8 % a Litva, která má obdobný index na úrovni 15,6 %. A jen pro srovnání: Malta 4,5 %, Francie 5,1 %, Itálie 6,8 %, Řecko 8 %, Maďarsko 8,6 %, Slovensko 9,6 %, Polsko 10,2 %. A do toho Česká republika s již zmiňovanými 11,9 %.
Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny dle ČSÚ v březnu tohoto roku o 12,7 %, což bylo o 1,6 procentního bodu více než v únoru. Zrychlení meziročního cenového růstu nastalo zejména u cen pohonných hmot a olejů, a to na extrémních 50,6 %. V únoru 31 %. Tento nárůst cen výrazně snižuje mobilitu českých občanů, a to ji máme jednu z nejnižších v krajinách OECD. Pro značnou část populace se stává cesta do práce luxusním statkem, který si nemohou dovolit. Celkově cena dopravy měla nárůst v České republice o 21,6 %. Nárůst cen pohonných hmot spolu s rušením slev na jízdné dopadá výrazně na ty nejzranitelnější v naší společnosti. Pro současnou vládu to však asi není zásadní argument.
Navyšování cen pohonných hmot se však neprojeví výhradně jenom v ceně přepravy. Vyšší ceny pohonných hmot pocítíme všichni v cenách základních potravin, v cenách oblečení, v cenách obuvi.
Často slyšíme argumenty od pětikoalice, že už jsme historicky měli vyšší ceny pohonných hmot v poměru k průměrné mzdě. Ano, může to být pravda. Ale v minulosti nebyl extrémní nárůst cen pohonných hmot doprovázen zvyšováním cen energií, plynu, surovin, nedostatkem čipů, nárůstem cen potravin. A tím se dostávám k nárůstu ceny elektřiny o 29,7 % v únoru, zemního plynu o 37,7 %, výrobků a služeb pro běžnou údržbu a opravu bytů o 16 % a tepla a teplé vody o 14 %, ceny nájemného o 4 %, vodného o 5 %, stočného 6,4 %, tuhých paliv o 20 %. V oddíle potraviny a nealkoholické nápoje byly meziročně vyšší ceny mouky o 30,3 %, polotučného trvanlivého mléka o 20,1 %, másla o 31,9 % a brambor o 21,4 %. Ceny oděvů vzrostly o 19,9 % a obuvi o 15,4 %. Imputované nájemné, což jsou náklady vlastnického bydlení, vzrostlo o 16,3 %, a to zejména v důsledku cen stavebních materiálů a cen nových bytů pro vlastní bydlení po celé České republice. Ceny zboží úhrnem vzrostly tedy o 14,3 % a ceny služeb o 10,4 %.
Rozumím, že se tato čísla neposlouchají úplně dobře, ale musím tady vypíchnout ještě jedno číslo. V důsledku takto extrémně vysoké inflace české domácnosti nepřekvapivě, ale rekordně chudnou. Tento rok, je to dle odhadů Českého statistického úřadu a Ministerstva financí České republiky, poklesly reálné mzdy v roce 2002, nebo pokles reálných mezd je predikovaný až ve výši 7 %, a v druhém kvartálu tohoto roku dokonce pokles reálných mezd atakuje výšku 10 %. Půjde velice pravděpodobně o nejhlubší propad životní úrovně v novodobé historii České republiky. Asi stále málo pro poslance pětikoalice.
Tímto však negativní informace o aktuální situaci nejen na energetickém trhu nekončí. Čeští spotřebitelé se dle českých statistiků obávají růstu cen, zhoršení celkové ekonomické situace a jejich vlastní finanční situace. Hodnota indexu ekonomického sentimentu je u českých spotřebitelů nejnižší za téměř 10 let na úrovni 81,3 % a stále dynamicky klesá. Problémem jsou podle aktuálních výzkumů Českého statistického úřadu vysoké ceny v celém národním hospodářství. Ale respondenti hodnotí negativně téměř všechny sledované aspekty. V České republice se významná část dotazovaných domácností domnívá, že jejich současná finanční situace je horší než v předchozích letech.
Musím bohužel konstatovat, že kabinet Petra Fialy dělá strašně málo. Strašně málo pro lidi, a pomoc, kterou tato vláda do této chvíle představila, očividně nefunguje. Já samozřejmě kvituji, že pětikoalice konečně po našem opakovaném tlaku představila konkrétní pomoc podnikatelům, ať to byla silniční daň, nebo snížení spotřební daně na pohonné hmoty. To říkám proto, že nechci být za každou cenu kritický, a za tento - byť malý - krok se určitě sluší vládu částečně pochválit. Jenže to nestačí. Stejně tak nestačí tato podpora, kterou zřídíme přijetím tohoto zákona o podporovaných zdrojích energie.***
