(2.50 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Tak až si zase příště budete stěžovat, že poslanec bez přednostního práva, a dívám se na jednoho nejmenovaného poslance, který to velmi často používá u mikrofonu, aniž bych ho jmenoval, a ono to není v tom (nesrozumitelné), na koho se dívám, tak ať začne doma u svého hnutí. K programu kolik bylo přednostních práv? Plný počet. Jak se k tomu mohli vyjádřit řadoví poslanci? Museli počkat asi tak 11 hodin, než jejich stranické špičky měly svá přednostní práva. Pak vám skočíme na špek, jinak to neumím nazvat, bezproblémový návrh zákona, který je podepsaný napříč poslaneckým spektrem, abychom se dozvěděli v té sáhodlouhé debatě o tom, jak probíhá výstavba jaderných elektráren v Japonsku, o tom, co se stalo v roce 2019 na Balkáně.
Nejvíc mě pobavila slova poslance za hnutí ANO, a téměř se to dotklo i České republiky. Tak to bychom mohli vyjmenovat všechny události, které se staly ve světě, stejnou logikou, a téměř se to dotklo občanů v České republice. Já jsem tomu vůbec neporozuměl. Kdybyste řekli, že to POZE nechcete, že jste se spletli, tak to bychom na ten program nedávali. Dvanáct hodin k tomu mluvíte. Pan poslanec Kubíček, jeden z předkladatelů, měl tady edukativní přednášku o biomase. Já nevím, tak jestli si myslíte, že o tom nic nevíme? Samozřejmě váš předseda, to je extra případ. Rohlík je za 2,90. Rohlík je za 2,90, přijde sto lidí pro rohlík a ten poslední to koupí za 15. Tak mi to vysvětlete. Rohlík za 2,90 přijde sto zákazníků a někdo koupí rohlík za 15, když stojí 2,90. Ale vy jste samozřejmě zatleskali, protože to bylo skvělé. Vyčerpávající to bylo, to přiznávám, ale nedá se na to reagovat. Já nevím, kolik stojí rohlík v Aholdu v tom uvedeném místě, o kterém mluvil Andrej Babiš. Jenom bych mu řekl, že mu úplně nevěřím, že tam chodí nakupovat. Říkal, že chodí do Hypernovy, ta už asi 15 let nepodniká na českém trhu. Ale on chodí každý týden do Hypernovy. Ale ta už tu asi 15 let. I u nás v Opavě to je Ahold. Ano, a my starší víme, že někdy v minulém století to ještě byla Hypernova. A tak je to se vším.
A pan předseda ústavně-právního výboru řekne po těch deseti nebo dvanácti hodinách obstrukcí zákona, který se sami podepsali... Já chápu obstrukce u vládních zákonů. Tomu fakt rozumím. To je v podstatě normální, mně to nějak nevadí, je nás víc, jsme v lepší kondici, takže to nakonec vyhrajeme. Ale obstruovat vlastní návrh zákona na mimořádné schůzi, kde jste ten bod chtěli mít, tomu tedy úplně nerozumím a myslím, že tomu nerozumíte ani vy. Připomnělo mi to, já jsem si to takhle nazval, a není to vůbec špatné, jako čtenářský kroužek. Já myslím, že bychom měli podporovat četbu, že to zlepšuje používání mateřského jazyka, zvyšuje to slovní zásobu. Problém je, když ten čtený text, který čtou poslanci postupně, píše jedna a samá osoba. Tam prostě těžko si rozšíříme slovní zásobu, kromě takových perel, jako že zvířata se chovají a ne nepěstují. To jsme úplně nečekali.
Pak připomenu jiné edukativní okénko pana poslance Tomia Okamury, jak tak vážně se podíval na ty zprávy WHO, Evropské komise, pak si vzpomněl na svoji podnikatelskou zkušenost a sdělil Sněmovně toto: nejsou jenom špatné dluhy, jsou i dobré dluhy. Takových banálních pravd jsme se dozvěděli stovky a vůbec nesouvisely s projednávaným materiálem. Kdo může protestovat proti větě: nejsou jenom špatné dluhy, jsou i dobré dluhy. Já myslím, že málokdo. Už mně chybělo několik vět typu: situace je taková, jaká je, zákony jsou takové, jaké jsou, a vychází to tak, jak to vychází. To mi tam chybělo. Ale těm, kteří píšou ty projevy pro přátele čtených projevů, bych doporučil, ať příště obohatí ten slovník o nějaká neotřelá slovní spojení.
Jinak já jsem vášnivý čtenář, ale myslím si, že za řečnickým pultem by se číst nemělo. Jsou i parlamenty, kde se to nesmí. Kdybychom se na tom dohodli gentlemanskou dohodou, tak já i ten papír, kde mám šest odrážek, klidně zahodím a zkusím těch šest odrážek si zapamatovat. Pan poslanec Nacher je pro, to už jsme dva. Ještě nám chybí 99 a máme většinu a zahodíme papíry.
Nevím, co by tedy dělal váš pan předseda. Já jsem se snažil odhadnout počet těch listů. Dozvěděli jsme se o jeho zdravotním stavu, jaké vyšetření dneska absolvoval. Nevím přesně, několikrát použil slovo Kalousek, ale slyšel jsem ho tam, a pak doteď fakt přemýšlím nad tím, jak si můžu koupit za 15 korun rohlík, který stojí 2,90. To nevím, ale pan předseda vám to určitě vysvětlí. Fakt nevím, jestli říkal, že to bylo v Čestlicích? Jinak se omlouvám za nepřesnost. Úplně přesně nevím, ale snažil jsem se ho poslouchat velmi poctivě, ale to se fakt nedá. To se fakt nedá, vydržet ten dlouhý projev, pokud ten projev nemá začátek, prostředek, konec. Na druhé straně četba těch částí, kdy jenom četl a neimprovizoval, nebyla vůbec špatná. Obsah horší, ale četba byla moc dobrá.
Vraťme se tedy k těm číslům. Já předpokládám, že aspoň vystupující z hnutí ANO budou s námi debatovat o těch 14 miliardách, o tom procentu, a co podle nich hrozí. Podle nás nehrozí vůbec nic kromě toho, že možná nebude na konci roku 65 miliard zůstatek, ale možná 58, nebo možná 52, nebo možná 48. Fakt nechci tipovat, ale budou to desítky miliard. To je úplně jisté.
A já jsem tady citoval na začátku tohoto bodu, ne na začátku schůze, ta vyjádření mediální bývalé ministryně a bývalého ministra zdravotnictví, když zdůvodňovali to rozhodnutí vlády. Podotýkám ano, bylo to v souladu se zákonem, ale bylo to exekutivní rozhodnutí. My to řešíme zákonem. A pokud projde ta valorizace, tak už žádná vláda nebude exekutivně rozhodovat ad hoc o tom, jaké číslo má být, protože si myslím, že málo se bavíme o tom, jak používat tu prevenci. Já jsem o tom mluvil. Říkám, když tak pan předseda správní rady určitě může popsat projekty, které připravují, to jsou podle nás nejlepší investované peníze v tom systému zdravotního pojištění. Máme se bavit o efektivitě, podle mě se máme bavit i o provozních nákladech těch pojišťoven, i když není to tak dramatické v tom celkovém systému, ale i tak se o tom máme bavit a důkladně to kontrolovat. A já nechci opakovat chybu některých ministrů financí, kteří se vlastně zajímali v tom systému zdravotní péče pouze o platby za státní pojištěnce. Je to 440 miliard korun veřejných prostředků a myslím, že je namístě o celém tom balíku tady debatovat, ne pouze o tom zúženém, že tam pošleme, dohádáme se, jestli to bude 1 767, nebo 1967, odsouhlasíme nějakou cifru a zase za rok se budeme přít, jestli 1 867, nebo 2 067, nebo 1 990.
Je to i na naše zástupce ve správní a dozorčí radě největší zdravotní pojišťovny. Myslím si, že to je mnohem důležitější než ty... jak to říct diplomaticky... ze strany pacientů. Než ty souboje o to, jak se ten koláč rozdělí, mezi které poskytovatele, mezi které odbornosti. Všichni odborníci, kteří mají dlouhodobou zkušenost, mi říkali, že to je ve skutečnosti jádrem té debaty, kterou vedou zástupci Poslanecké sněmovny v těchto orgánech, a já si nemyslím, že je to dobře. Tohle by měl být úkol především managementu těch zdravotních pojišťoven a zejména naši zástupci v dozorčí radě by měli dbát na tu fiskální udržitelnost systému jako celku. ***
